18 CO 76/2023-280 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu o vydání osobního automobilu Renault R5 TL, [registrační značka], [příjmení]: [číslo] a žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 33 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 10. 2020 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení Českému státu 15 053,82 Kč na účet Okresního soudu v Domažlicích na č. účtu: [bankovní účet] (výrok II). Žalobci dále uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovaného 103 017,39 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). V odůvodnění uvedl, že žalobce je vlastníkem nemovitosti [adresa] se stavební parcelou [číslo] pozemkovou parcelou [číslo] vše v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], když součástí této nemovitosti je zděná kolna, k níž má žalovaný zřízeno věcné břemeno doživotního a bezplatného výlučného užívání. Dle tvrzení žalobce žalovaný v době od 19. 9. 2019 do 13. 10. 2019 poškodil vstupní kovové dveře u objektu zděné kolny tím, že na tyto dveře navařil petlici s visacím zámkem a žalobci tak vznikla škoda ve výši 30 250 Kč. Dále byla žalobci způsobena škoda odcizením věcí za tři čidla, hrábě, žárovky a zámek FAB. Pokud jde o poškozené dveře, žalobce je získal za 15 000 Kč jako vyřazený stavební materiál a v dílně osadil v roce 2019. V té době už neměl žalovaný možnost nemovitost [adresa] užívat, když ho žalobce vyhodil. Žalobce opatřil tyto dveře ještě novou vložkou, novým kováním a novým zámkem. Žalovaný však tento zámek překryl, přivařil tam petlici s visacím zámkem a tyto klíče žalobci nepředal. Stejně tvrzené okolnosti byly předmětem přestupkového řízení vedeného komisí [územní celek] pod [číslo], řízení bylo zastaveno, neboť tvrzené skutky nebyly žalovanému prokázány. Pokud se žalobce jako vlastník objektu rozhodl vyměnit vstupní dveře do prostoru dílny s výlučným oprávněním žalovaného, vykonával sice své vlastnické oprávnění, ale toto vlastnické oprávnění je omezené sjednaným věcným břemenem, takže po výměně dveří bylo třeba zajistit žalovanému nerušené užívání vymezeného prostoru a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby trpěl přístup jiných subjektů bez jeho souhlasu. Nelze tak navaření krytu na visací zámek přivařený na kovový rám vyměněných dveří považovat za způsobenou škodu a ani za trestnou činnost, stejně tak nelze vinit žalovaného z toho, že v rámci výlučnosti užívání vymezeného prostoru nechce být sledován kamerami. Pokud odmontoval pohybová čidla, což žalovaný nepopírá, není tato skutečnost důkazem o tom, že je odcizil a že žalobce neměl možnost s nimi nakládat, pakliže zůstala v dílně, do které měl žalobce přístup. Předpokladem odpovědnosti za škodu je prokázání existence škody, protiprávní chování škůdcem prováděné činnosti a příčinná souvislost mezi touto činností a vzniklou škodou. Žalobce však v kusém tvrzení v žalobě žádné skutečnosti vypovídající o těchto předpokladech pro nárok na náhradu škody neuvádí, pouze odkázal na přestupkové řízení. Žalovaný má právo na to, aby nebyl ve své činnosti v dílně rušen a ani sledován a ani z tohoto oprávnění nevyplývá právo vlastníka do dílny vstupovat a bez souhlasu uživatele tam provádět jakékoli rekonstrukce či asanační práce. Nelze proto žalovanému odepřít možnost zajištění takto sjednané služebnosti tím, že zabrání přístupu nejen žalobce, ale i jiných osob. Soud proto neshledal v chování žalovaného, tedy navaření krytu petlice na kovový rám vstupních dveří do dílny a odšroubování kamerových čidel z dílny, jako čin, který by byl v rozporu s jeho oprávněním a žalobce jakkoli poškodil. Soud nepřehlédl ani to, že toto chování ohlásil žalobce jako pojistnou událost bez uvedení pachatele a tato škoda byla posouzena jako vandalismus neznámé osoby a pojišťovnou žalobci uhrazena. Pokud jde o vydání osobního automobilu Renault R5 TL, [registrační značka], žalobce tvrdil, že je vlastníkem tohoto vozidla a že jej užívá žalovaný. Vozidlo bylo registrováno na matku účastníků, a proto se dostalo do dědictví, když sám žalobce označil jeho hodnotu částkou 5 000 Kč. Žalovaný prokázal, že vozidlo pořídil od [jméno] [příjmení] za 6 000 Kč. V roce 2016 automobil převezl s pomocí odtahového zařízení k synovi do [územní celek] a ten ho později zlikvidoval, aniž by na to měl nějaký doklad. Automobil byl zlikvidován ještě před tím, než matka účastníků zemřela a žalobce neměl vůbec toto vozidlo v dědickém řízení přihlašovat a žalobce ho nemohl ani zdědit. Žalobce neunesl žalobní tvrzení a žaloba byla proto zamítnuta. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že matka byla vlastníkem dotčeného vozidla a sám žalovaný na ni vlastnické právo převedl. V rámci svého insolvenčního řízení v roce 2015 uváděl jako svůj jediný majetek mobilní telefon v hodnotě 3 000 Kč. Tvrzení žalovaného o likvidaci vozidla je zjevně účelové. Ve věci způsobené škody na dveřích, čidlech a hrábích bylo přestupkové řízení proti žalovanému zastaveno, avšak to neříká nic jiného, než to, že žalovaný se nedopustil úmyslného jednání, nicméně škodu způsobil z nedbalosti. Dle žalobce nelze u těchto věcí prokazovat výši škody jinak, než cenou nových věcí. Nahlášení škody pojišťovně byl logický krok, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, že pojišťovna rovnou požádala o vrácení plnění, pokud bude škoda prokázána konkrétní osobě v rámci soudního řízení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu změnil a rozhodl tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů za řízení před oběma stupni. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že prvoinstanční soud se nejen vypořádal se všemi námitkami žalobce a věc tak správně skutkově posoudil, ale věc řádně posoudil i po právní stránce. Odůvodnění rozhodnutí soudu je velmi podrobné a přehledné a je z něj jasně patrné, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o jaké důkazy opřel svá zjištění, a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Pokud jde o vydání vozidla Renault R5 TL, [registrační značka], je zřejmé, že žalobce neměl vůbec toto vozidlo v dědickém řízení přihlašovat. Nemohl ho ani zdědit a nic na tom nemění evidence v registru vozidel, která má pouze evidenční charakter. Navíc vozidlo ke dni podání žaloby již ani neexistovalo, když tyto skutečnosti byly v řízení řádně prokázány. Vozidlo již v době jeho převzetí bylo ve velmi špatném stavu a syn žalovaného pak nechal vozidlo nepochybně ještě za života matky účastníků zlikvidovat. To, že se vozidlo již delší dobu před podáním žaloby nenacházelo na pozemku žalobce, je dokladováno i snímky z leteckých map. Pokud jde o náhradu škody za údajně poškozené věci, soud prvého stupně správně poukazuje na závěry přestupkového řízení vedeného proti žalovanému jako obviněnému, když výsledkem přestupkového řízení bylo rozhodnutí o zastavení, neboť tvrzené skutky tak, jak jsou vyjmenovány v přestupkovém rozhodnutí, nebyly žalovanému prokázány. Postoje a stanoviska žalobce byla po celou dobu řízení velmi zmatečná a je otázkou, zda žaloba neměla být již jen z těchto formálních důvodů zamítnuta. Správně bylo soudem vyhodnoceno i to, že žalobce z důvodu nahlášení poškození dveří na pojišťovně obdržel pojistné plnění ve výši 17 541 Kč, když žalobce o výplatě této částky v řízení výslovně lhal a její vyplacení (byť bylo prokázáno následně listinnými důkazy) zamlčel, resp. popřel. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalovaného k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné. 5. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil. Soud se zabýval všemi námitkami a argumenty žalobce i žalovaného, všechny provedené důkazy zhodnotil způsobem uvedeným v § 132 o. s. ř., tedy každý zvlášť a všechny v jejich vzájemné souvislosti. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve věci dědictví po [jméno] [příjmení], narozené [datum], trvale bytem [adresa], zemřelé [datum], bylo řízení o pozůstalosti zastaveno v důsledku majetku nepatrné hodnoty zůstavitelkou zanechaný. Tento majetek tvořil mj. osobní automobil Renault R5 TL, [registrační značka], datum první registrace vozidla 4. 8. 1976. Žalobce se žalobou ze dne 25. 11. 2020, upřesněnou dne 14. 4. 2021, domáhá vydání tohoto osobního automobilu. Žalovaný uvedl, že jej nemá v držení a ani ke dni podání žaloby neměl. Toto vozidlo již delší dobu ani fyzicky neexistuje a bylo před mnoha lety zničeno, patrně však nebylo vyřazeno z evidence. Vozidlo bylo registrováno na matku účastníků, avšak vlastnictví převedeno nebylo. Žalovaný i svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jmén