25 CO 166/2023-40 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem uložil žalovanému ve výroku I. zaplatit žalobci částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a napadenými výroky II. a III. zamítl zbylou část žaloby a přiznal žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Předmětem sporu byl nárok na zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené prostřednictvím internetu dne 24. 5. 2022 Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný byl povinen dluh vrátit do 21. 6. 2022 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 386 Kč. Žalobce kromě uvedeného nároku požadoval také úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč od 22. 6. 2022 do 28. 2. 2023 v celkové výši 2 268 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 občanského zákoníku, když byl poplatek za sjednání úvěru, který plnil v podstatě funkci úroku, sjednán v nepřiměřené výši. Jednalo se o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku, úrok byl přesto sjednán několikanásobně vyšší než obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s délkou fixace do jednoho roku. Uzavřená smlouva byla ve vztahu k žalovanému výrazně nevýhodná a zjevně se příčila dobrým mravům. Žalobce měl tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající jistině spolu se zákonným úrokem z prodlení, ale nikoli nárok na poplatek a smluvní pokutu. 2. Žalobce ve včasném odvolání proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku namítl, že poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru i přiměřený zisk pro žalobce. Přiměřenost sjednaného úroku nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, se zřetelem i k rizikovosti poskytovaného úvěru. Žalobce poskytuje tzv. mikroúvěry, tedy úvěry v relativně nízkých částkách s krátkou dobou splatnosti, s poskytnutím úvěru jsou ale spojeny náklady na jeho administraci a současně musí být žalobci zajištěn určitý zisk. V rámci segmentu tzv. mikropůjček byl poplatek požadovaný žalobcem zcela přiměřený. Dohoda o smluvní pokutě byla rovněž uzavřena platně, smluvní pokuta nedosahovala nepřiměřené výše a nebyla v rozporu s dobrými mravy. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně. 4. Odvolací soud považoval za nesprávný závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy pro nemravnost ujednání o výši úroků ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Při posuzování souladu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání s dobrými mravy nelze odhlédnout od charakteru daného smluvního vztahu, který se promítá i do obsahu dohody stran o vzájemných právech a povinnostech. Jde o tzv. mikroúvěr, při němž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v bagatelní výši, a to na velmi krátkou dobu. S poskytnutím půjčky byl při nulovém úroku spojen poplatek, který svojí výší odpovídal cca 37 % poskytnuté částky. 5. Jakkoli lze souhlasit s tím, že uvedený poplatek plní do určité míry i funkci odměny za poskytnutí úvěru, nejde o jeho funkci a náplň jedinou. S poskytnutím úvěru jsou vždy, bez ohledu na výši zapůjčené částky i na lhůtu pro její vrácení, spojeny určité administrativní náklady, které jsou v daném případě kryty požadovaným poplatkem. Tyto náklady účtují dlužníkům nejen nebankovní poskytovatelé úvěrů, ale i banky, a jde o obvyklou součást závazku z úvěrového smluvního vztahu. 6. Na poplatek v posuzované věci tedy nelze pohlížet pouze jako na skrytý úrok, a již z tohoto důvodu je problematické jej srovnávat s úrokovou mírou v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toto porovnání je dále nepřípadné i z toho důvodu, že banky půjčky tohoto charakteru v podstatě neposkytují. Ani přepočítání poplatku na roční úrokovou sazbu nelze v případě tzv. mikropůjčky považovat za vhodný postup, protože poplatek tu nezahrnuje úrok běžící po smluvně stanovenou dobu, ale jednorázovou odměnu, a nelze jej tedy porovnávat s obvyklými úrokovými sazbami. Navíc velmi krátká doba, na kterou byly úvěrové prostředky poskytnuty, výrazně zkresluje výši RPSN i výši roční úrokové míry. 7. Za významnou považuje odvolací soud i skutečnost, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, při níž žalovaný sám vyhledal žalobcovy služby a požádal o poskytnutí úvěru tímto způsobem. Nešlo tedy o poskytnutí úvěru při osobním jednání, které by mohlo případně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele. Na posuzovaný vztah je třeba pohlížet jako na spotřebitelský úvěr, ale nelze ani opominout vyšší rizikovost, která je s tímto druhem úvěru obvykle spojena. 8. S přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu dospěl odvolací soud k závěru, že sjednaná odměna, označená ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí úvěru, se nepříčí dobrým mravům a neznevýhodňuje žalovaného jako spotřebitele. Rovněž výše smluvní pokuty 0,1 % denně byla v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Odvolací soud tedy na základě odlišného právního názoru na platnost smlouvy změnil podle ustanovení § 220 o. s. ř. napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci právo na zaplacení požadovaného poplatku i smluvní pokuty. 10. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 2 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně zahrnují soudní poplatek ze žaloby 800 Kč, soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč, dva a půl úkonu právní služby v řízení před soudem prvního stupně po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon právní služby v řízení před odvolacím soudem za 1 700 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a DPH 640,50 Kč, tedy celkem 5 490,50 Kč.