25 CO 19/2023-53 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 114 911,83 Kč s 8,5 % úroku ročně od 7. 1. 2022 do zaplacení z částky 98 241,79 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žaloba o zaplacení 1 057,64 Kč s 13,9 % úroku ročně od 7. 1. 2022 do zaplacení z částky 98 241,79 Kč byla zamítnuta (výrok II) a žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci prostřednictvím jeho zástupce náklady řízení 22 435,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že žalobci bude po právní moci rozsudku ze soudního účtu vrácen přeplatek soudního poplatku 74 Kč (výrok IV). Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. tak, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 10. 9. 2020, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr 100 000 Kč při úrokové sazbě 13,9 %, který se žalovaný zavázal splácet v 96 splátkách po 1 742 Kč. Žalovaný neplnil své závazkové povinnosti z úvěrového vztahu, proto byl zavázán k zaplacení částky 98 241,79 Kč představující jistinu, k zaplacení úroku 13 455,82 Kč, k zaplacení úroku z prodlení 428,22 Kč, k zaplacení poplatků ve výši 1 836 Kč a k zaplacení smluvní pokuty 950 Kč, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, když soud prvního stupně nepřiznal uplatněný nárok na poplatky ve výši 1 057 Kč a uplatněný úrok z úvěru ve výši 13,9 % z částky 98 241,79 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení. Zamítavé rozhodnutí o úroku z prodlení má svoji oporu v ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. dle kterého má věřitel právo pouze na úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, pokud je spotřebitel v prodlení s plněním své závazkové povinnosti delším než 90 dní. Za tohoto stavu tak soud prvního stupně přiznal žalobci pouze právo na úrok z prodlení zákonný z jistiny od 7. 1. 2022 a nepřiznal právo na úrok. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které vzal v průběhu odvolacího řízení částečně zpět, a to pokud jde o zamítnuté poplatky ve výši 1 057,64 Kč a pokud jde o úrok ve výši 2,15 % z částky 98 241,79 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení. V rozsahu zpětvzetí odvolací soud odvolací řízení v souladu s ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Odvolatel namítl, že soud prvního stupně nesprávně vyložil ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Dle předmětného ustanovení je žalobce oprávněn požadovat při prodlení delším 90 dní jak smluvní úrok, který je omezen na výši zákonného úroku, tak samotný zákonný úrok z prodlení. Smluvní úrok je pouze moderován na výši úroku v rozsahu dle ust. § 122 odst. 4 zákona, právo na něj však není vyloučeno. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalovaný bude zavázán k placení úroku z úvěru ve výši 11,75 % ročně z částky 98 241 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že zde nejsou podmínky pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2022 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 102 085,43 Kč z titulu nesplnění závazků z úvěrového vztahu založeného úvěrovou smlouvou z [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr 100 000 Kč a ten se zavázal jej splatit v 96 měsíčních splátkách po 1 742 Kč. Žalovaný své závazkové povinnosti neplnil, došlo k zesplatnění celého dluhu a žalobce uplatnil své nároky žalobou, v níž požadoval zaplacení jistiny 98 241,79 Kč, zaplacení úvěrových poplatků 3 843,64 Kč, kapitalizovaný úrok 13 455 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok 428 Kč a běžící úrok z úvěru a úrok z prodlení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud rozhodoval v souladu s ust. § 115a bez účasti stran a rozhodl, jak shora uvedeno. Závěr soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr 100 000 Kč a žalovaný závazkovou povinnost nesplnil, je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Pokud soud prvního stupně zavázal žalovaného k zaplacení částky 114 911,83 Kč s úrokem z prodlení, postupoval správně a v tomto rozsahu nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden, tedy je pravomocný. Odvolání žalobce směřovalo do výroku II, jímž soud nepřiznal uplatněný nárok na poplatky ve výši 1 057,64 Kč s 13,9 % úroku ročně od 7. 1. 2022 do zaplacení z částky 98 241,79 Kč, a jak shora uvedeno, toto odvolání bylo omezeno a v rozsahu zpětvzetí bylo řízení zastaveno. Předmětem přezkumu tak zůstal pouze nárok žalobce na zaplacení úroku z úvěru ve výši 11,75 % ročně od 7. 1. 2022 do zaplacení z částky 98 241,79 Kč. Pokud soud prvního stupně tento uplatněný nárok zamítl, nepostupoval správně. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procent bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. V přezkoumávané věci byly finanční prostředky žalovanému poskytnuty dne [datum] a žalovaný zaplatil pouze první 4 splátky po 1 742 Kč. V průběhu roku 2021 již byl žalovaný v prodlení s plněním své závazkové povinnosti, toto prodlení trvalo déle než 90 dní, když došlo k zesplatnění celé pohledávky. Pokud byl žalovaný v prodlení s plněním celé své závazkové povinnosti, vzniklo žalobci v souladu s ust. § 122 odst. 4 právo na úrok z úvěru, jehož výše je limitovaná citovaným zákonným ustanovením. První den kalendářního pololetí, v němž trvalo prodlení žalovaného, činila úroková sazba 3,75 %, zvýšená o 8 procentních bodů pak činila úroková sazba 11,75 % a na zaplacení tohoto úroku z jistiny 98 241,79 Kč má žalovaný zcela nepochybně nárok. Ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru určuje, resp. limituje výši úroku z úvěru při prodlení delším než 90 dní, tedy podmínkou přiznání tohoto omezeného úroku je stanovená doba prodlení. Právo úrok požadovat není citovaným ustanovením dotčeno, pouze je omezena při splnění podmínky doby prodlení jeho výše. Nelze než uzavřít, že za tohoto stavu věřiteli vzniká nejen právo na zákonný úrok z prodlení, nýbrž i právo na úrok z úvěru v limitované (zákonné) výši. Jestliže soud prvního stupně svým rozhodnutím zamítl uplatněný nárok na úrok z úvěru, nepostupoval správně, proto odvolací soud jeho rozhodnutí v tomto směru dle ust. § 220 odst. 4 o. s. ř. změnil. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má svoji oporu v ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. V řízení u soudu prvního stupně byl žalovaný zavázán k zaplacení nákladu řízení 22 435,20 Kč, tomuto rozhodnutí nelze nic vytknout a odvolací soud odkazuje v této části na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný v rozsahu 80 % předmětu řízení, když odvolání bylo vzato zpět v rozsahu částky 1 057 Kč a v rozsahu úroku ve výši 2,15 % ročně z částky 98 241 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení a v tomto rozsahu je dán neúspěch žalobce v odvolacím řízení. Předmětem řízení následně zůstalo příslušenství pohledávky v rozsahu 11,75 % ročně z částky 98 241 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení. Úspěch žalobce představuje 80 % předmětu řízení, neúspěch 20 %, žalobce má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 60 % a v tomto rozsahu byl žalovaný k náhradě nákladů za odvolací řízení zavázán. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 780 Kč za úkon, z 2 režijních paušálů 600 Kč, z cestovného ve výši 1 383 Kč, včetně DPH 6 707 Kč, spolu s vynaloženým soudním poplatkem činí náklady žalobce 7 707 Kč a 60 % těchto nákladů činí 4 024 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 3 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo nahradit náklady za řízení před soudy obou stupňů ve výši 26 459,20 Kč k rukám advokáta žalobce.