25 CO 191/2023-33 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na opravu rozsudku tohoto soudu ze dne 23. 5. 2023, č. j. 44 C 9/2023-15, a to doplněním slov„ se zákonným úrokem z prodlení ve výši“ a„ 8,25 %“ doplněním„ ve výši“. Nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení o opravě. V odůvodnění usnesení uvedl, že byl vydán rozsudek, v němž bylo uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 318,45 Kč s 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do tří od právní moci rozsudku, kdy z odůvodnění vyplývá, že mj. byl přiznán úrok z prodlení 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022. Žalobce navrhl opravu rozhodnutí tak, že výrok bude znít: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 318,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 1 035,92 Kč a ve výši 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Že se jedná o úroky, bylo vysvětleno v odůvodnění rozsudku s tím, že jako se zpravidla ve výroku neuvádí právní posouzení pevné částky i pro úroky vymezené sazbou, počátkem a koncem běhu a částkami, z nichž se počítají, obdobně platí, že by neměly být právně hodnoceny ve smyslu, zda jde o úrok smluvní, zákonný, z prodlení, a že to má být obsahem odůvodnění. Má za to, že pro vykonatelnost je takové vymezení dostatečně určité. Výrok by měl být v zájmu jasného stanovení povinnosti co nejstručnější, proto v něm nebyla uvedena ani zbytečná slova„ ve výši“, když tyto náležitosti nejsou právním předpisem uloženy. Soud je vázán žalobou ve vymezení předmětu řízení, nikoliv v její formulaci, tedy rozsudek neobsahuje zjevné nesprávnosti. 2. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. V odvolání namítá, že s právním názorem soudu prvního stupně uvedeném v odůvodnění napadeného usnesení nesouhlasí, kdy zejména nesouhlasí s tím, že jako se zpravidla ve výroku neuvádí právní posouzení pevné částky (např. zápůjčka, úvěr, kupní cena, smluvní pokuta, příp. i úroky) i pro úroky vymezené sazbou, počátkem a koncem běhu, částkami, z nichž se počítají, obdobně platí, že by neměly být právně hodnoceny ve smyslu, zda jde o úrok smluvní, zákonný, z prodlení; to má být obsahem odůvodnění. Žalobce souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že výrok rozhodnutí by měl být co nejstručnější, avšak má za to, že by měl být rovněž úplný, určitý a vykonatelný. Neuvedení specifikace nároku žalobce (zda se jedná o úrok či úrok z prodlení) činí dle názoru žalobce výrok rozsudku neurčitým, neúplným, a tudíž nevykonatelným. Navrhuje změnu napadeného usnesení. 3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 2 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání. 4. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhá zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o úvěru, uzavřenou mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne 13. 12. 2019. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal smlouvou tyto zaplatit právnímu předchůdci spolu s poplatkem ve výši 5 746 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 172 Kč s úrokovou sazbou ve výši 26,10 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 3 574 Kč a pojistné. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Poslední uhradil dne 22. 12. 2019. Žalobce se v řízení domáhal dlužné jistiny ve výši 6 893,92 Kč, dlužného poplatku 5 602,08 Kč a dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 2 064,21 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 457,30 Kč, úroky ve výši 26,10 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 893,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Soud prvního stupně o věci rozhodl bez nařízení jednání tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 13 318,45 Kč s 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o 2 699,06 Kč s 1,75 % ročně z 5 858 Kč, 26,1 % ročně z 6 893,92 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení 1 226 Kč (výrok III.), vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku 400 Kč (výrok IV.). Žalobce podáním ze dne 14. 6. 2023 navrhl opravu rozsudku, kdy má za to, že došlo k administrativní chybě spočívající v řádné specifikaci zákonného úroku z prodlení, když ve výroku I. rozhodnutí není specifikováno, o jaký konkrétní úrok se jedná. Navrhl opravu výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 318,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 1 035,92 Kč a ve výši 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že nebude-li tomuto návrhu vyhověno, podává odvolání proti uvedenému výroku v části týkající se specifikace zákonného úroku z prodlení. Soud prvního stupně o návrhu na opravu rozhodl, jak shora uvedeno. 5. Rozhodnutí soudu prvního stupně nemá odvolací soud za správné, a se závěry vyjádřenými v odůvodnění napadeného usnesení se nemůže ztotožnit. Odvolací soud se naprosto neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně o tom, že je zcela nadbytečné ve výroku rozsudku uvádět slovo„ úroky“ a slovo„ ve výši“. Soud prvního stupně nerespektoval petit žaloby, jak jej žalobce vymezil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Opominul, že tzv. příslušenství pohledávky může spočívat v různých nárocích a že ust. § 513 o. z. jako příslušenství vymezuje nejen úroky, ale také úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Jde zcela evidentně o různé nároky. Není tak možné, aby soud bez dalšího k pohledávce uvedené ve výroku jeho rozhodnutí přičlenil pouze určité procento bez toho, že by označil, o jaké příslušenství se má jednat. K tomu pak odvolací soud poznamenává, že v zásadě nehodnotí, zda by byl napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně řádně vykonatelný s tím, že zejména poukazuje nejen na to, co již uvedeno, tedy na to, že by měl soud prvního stupně přihlížet k tomu, jak žalobce petit formuluje, a ctít jeho znění, pokud není v rozporu s hmotným právem. V dané věci se rovněž i jedná o otázku zažité praxe, tedy by měl být výrok rozsudku nejen v souladu s petitem žaloby, ale rovněž v souladu s tím, jak je o peněžitých pohledávkách běžně soudy v České republice rozhodováno. Znění výroku, tak jak jej vyjádřil soud prvního stupně v uvedeném rozsudku, rozhodně neodpovídá tomu, jak je o peněžitých pohledávkách a jejich úrokovém příslušenství rozhodováno soudy napříč Českou republikou, a to ve všech stupních. Zcela běžně se uvádí jak slovo„ částka“, tak slova„ ve výši“, rovněž pak se běžně označují krom výše procentní míry, rovněž úroková příslušenství podle toho, o jaké z možných příslušenství se jedná, tedy má-li jít o úroky jako úroky, má-li jít o úroky z prodlení jako úroky z prodlení, popř. se v případě úroku z prodlení i běžně uvádí, zda jde o úrok tzv. zákonný či tzv. smluvní. Jde o běžně používané formulace, které přispívají nejenom k tomu, že je rozsudečný výrok srozumitelnější, ale rovněž i odpovídá tomu, co je běžně i žalobami požadováno. 6. Podle ust. § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. 7. Z důvodů výše uvedených dospěl odvolací soud k závěru, že předpoklady pro opravu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně jsou dány, a proto za použití ust. § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně a návrhu na opravu výroku I. v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2023 vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. Žalobci sice vznikly náklady spojené s právním zastoupením v části týkající se návrhu na opravu a odvolání proti usnesení, jímž nebylo jeho návrhu vyhověno, nicméně odvolací soud dospívá k závěru, že by bylo v rozporu s dobrými mravy zavázat k těmto nákladům, resp. jejich náhradě žalovaného, který je nikterak nezapříčinil. Rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce je profesionálem v oboru, zabývá se vymáháním pohledávek, které odkupuje od původních věřitelů, tedy by běžně měl být pro tuto činnost profesionálně vybaven.