CS · EN DE FR brzy

25 CO 270/2022-47 — Krajský soud v Plzni

ECLI: ECLI:CZ:KSPL:2023:25.Co.270.2022 .1
Datum: 2023-01-11
Ustanovení: ["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 257/2016 Sb.", "§ 212 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 219 z. č. 99/1963 Sb."]
["bezdůvodné obohacení""smlouva o zápůjčce"]
Čeho se rozhodnutí týká: Aplikuje: § 2991 (89/2012 Sb.), § 588 (89/2012 Sb.), § (257/2016 Sb.), § 212 (99/1963 Sb.). Klíčová slova: ["bezdůvodné obohacení", "smlouva o zápůjčce"].
1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení postoupeného nároku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřel žalovaný s [právnická osoba] dne [datum]. Věřitel na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 24 139 Kč, takže celkem měl věřiteli zaplatit částku 54 139 Kč. Souhrnný poplatek obsahoval kapitalizovaný úrok ve výši 7 352 Kč, poplatek za administrativní činnost 10 178 Kč a poplatek za komfortní splácení 6 609 Kč. Soud prvního stupně shledal, že smlouva byla neplatná z hlediska práva na ochranu spotřebitele, smluvní podmínky byly zjevně nespravedlivé, nehodné soudní ochrany a smlouva byla jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností. Jednotlivá smluvní ujednání nebyla oddělitelná kvůli jejich provázanosti, smlouvu bylo nutno posoudit jako celek. Žalobce měl z neplatné smlouvy právo pouze na úhradu jistiny se zákonným úrokem z prodlení, a protože mu žalovaný již uhradil částku 25 385,10 Kč, soud prvního stupně žalobě vyhověl pouze co do částky 4 614,90 Kč s příslušenstvím a ve zbytku ji zamítl. 2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že souhrnný poplatek nezahrnuje jen úrok, ale i další platby. Jednotlivá ujednání nemohou být nepřiměřená, když s nimi byl žalovaný seznámen již v rámci předsmluvní kontraktace při podpisu standardních informací o spotřebitelském úvěru. V nich i ve smlouvě byla jasně a srozumitelně uvedena celková dlužná částka. Veškerá smluvní ujednání musela být žalovanému zcela jasná, přesto smlouvu uzavřel, proto jsou smluvní ujednání vyloučena z přezkumu přiměřenosti podle komunitárního práva. I pokud by daná ustanovení měla projít testem přiměřenosti, pak podle žalobcova názoru přiměřená jsou. Účastníci uzavřeli smlouvu dobrovolně, na právní jednání by mělo být nahlíženo spíše jako na platné. RPSN byla oproti dlouhodobým úvěrům vyšší, ale to je u krátkodobého úvěru logické. Komunitární ani české právo nestanoví maximální výši RPSN. Výše úroku 29 % p. a. odpovídala běžné úrokové sazbě, úrok byl sjednán jasně a srozumitelně. Pokud měl soud za to, že úrok byl dohodnut v nepřiměřené výši, tak ji měl moderovat. Ostatní poplatky byly sjednány v souladu se smluvními podmínkami, jejich výše nebyla na smlouvě předtištěna a závisela i na vůli druhé smluvní strany. Poplatky jsou při uzavření smlouvy daného typu běžné a odpovídají poskytovaným službám. 3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání nebylo podáno důvodně. 4. Žalovaný jako spotřebitel a žalobcův právní předchůdce uzavřeli shora citovanou smlouvu o zápůjčce, kterou odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotil jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 občanského zákoníku. Šlo o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, který podléhal úpravě zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě byl dohodnut úrok, který se sice v zásadě neodchyloval od judikaturou nastaveného rámce, ale ve spojení s ostatními složkami odměny, která se ve své celkové výši při pouhých 18 měsících splácení téměř blížila poskytnuté jistině, tu vznikla zřetelná nevyváženost v právech a povinnostech účastníků smluvního vztahu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Odměna byla v jejích dalších částech v podstatě jinou formou úroku a bylo třeba ji posuzovat jako celek ve všech jejích složkách, tedy i včetně úroku, který byl její součástí, a pak z hlediska přiměřenosti nemohla obstát. Závěr o nevyváženosti smluvního vztahu v neprospěch spotřebitele posilovaly i dohodnuté smluvní pokuty a další sankční ujednání. 5. Vzhledem ke zřetelné provázanosti úroku s ostatními poplatky nebylo možno považovat ujednání o úroku za oddělitelnou část smlouvy. Ostatně úrok a jeho výše je pro oba účastníky tohoto smluvního typu základním důvodem pro uzavření smlouvy, pro oba je výše úroku podstatná a celkové náklady spojené s úvěrem jsou rozhodujícím kritériem, které strany před uzavřením smlouvy zvažují. Úrok tedy nebylo možno posuzovat samostatně bez ostatních složek nákladů, a proto jej nebylo možno považovat ani za oddělitelnou část smlouvy. 6. Odvolací soud nemohl přistoupit na žalobcovu argumentaci, podle níž byla výše úroku a poplatku odvislá i od vůle žalovaného, když údaje o nich nebyly na smlouvě předtištěny. Nejednalo se o jediný ručně dopsaný údaj, na smlouvě nebyla předtištěna především samotná výše úvěru, od níž se výše poplatků a úroku odvíjela. Pak pochopitelně ve smlouvě nemohly být předem uvedeny ani navazující údaje. Ze smlouvy ani z ostatních provedených důkazů neplynulo nic, z čeho by bylo možno dovodit případné předsmluvní vyjednávání účastníků o výši těchto plateb, a nebylo tu tedy nic, co by podporovalo výše uvedené odvolatelovo tvrzení. 7. Odvolací soud souhlasil se žalobcovým stanoviskem o charakteru a funkci RPSN včetně toho, že její maximální výše není právem omezena, nicméně výše RPSN, přestože ji soud prvního stupně zmiňoval, nebyla sama o sobě důvodem pro závěr o nevyváženosti smluvního vztahu. 8. Otázka dobrovolnosti uzavření smlouvy a předběžná znalost smluvních ujednání neměla vliv na právní posouzení smlouvy jako neplatné. Je vyloučeno, aby soud nahlížel na jakoukoliv smlouvu jako na platnou jen proto, že ji účastník podepsal a uzavřel dobrovolně, a to i tehdy, když se předem seznámil s jejím obsahem. 9. Závěr soudu prvního stupně o nevyváženosti posuzované smlouvy v neprospěch spotřebitele a pro její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 občanského zákoníku byl podle názoru odvolacího soudu zcela správný a správný byl i závěr o vzniku práva na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 občanského zákoníku včetně jeho výše. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadených částech potvrdil jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. a o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 se zřetelem k tomu, že úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.

Citovaná ustanovení

§ (257/2016 Sb.)§ 2991 (89/2012 Sb.)§ 588 (89/2012 Sb.)§ 212 (99/1963 Sb.)§ 212a (99/1963 Sb.)§ 219 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.