56 CO 123/2023-36 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 19 C 102/2023-19 ve znění opravného usnesení ze dne 24. 5. 2023, č. j. 19 C 102/2023-25, uložil Okresní soud v Tachově žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 909 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku, a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 569 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti výroku II o nákladech řízení, podala odvolání žalobkyně. Odmítá nesprávnou aplikaci ustanovení § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ze strany soudu prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Podle názoru žalobkyně je pro aplikaci tohoto ustanovení při rozhodování o nákladech řízení nutné, aby se kumulativně jednalo o řízení, které bylo jednak zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a jednak aby tarifní hodnota předmětu řízení nepřevyšovala 50 000 Kč. Tato podmínka je v dané věci splněna, avšak druhá podmínka pro aplikaci výše uvedeného ustanovení podle názoru žalobkyně naplněna jednoznačně není. Pokud jde o ustálený vzor, není podle názoru žalobkyně podstatné, že řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Nárok na náhradu škody podle občanského zákoníku je evidentně zcela odlišný od těch nejjednodušších nároků, na které mělo ustanovení § 14b) advokátního tarifu dopadnout. Ustanovení § 2910 občanského zákoníku je obecným ustanovením o náhradě škody a je tak třeba zdůvodnit, v čem konkrétně zásah do absolutního práva poškozeného spočívá. V dané věci žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil škodu na vozidle poškozeného a vzhledem k tomu, že poškozený byl pro podobné případy u žalobkyně pojištěn, vyplatila žalobkyně poškozenému pojistné plnění odpovídající vzniklé škodě. Žalobkyně tak musela nejen tvrdit a prokázat zásah do absolutního práva poškozeného, ale rovněž se musela vypořádat i s přechodem práva na náhradu škody. Dále musela přesně specifikovat, jakým konkrétním jednáním došlo k naplnění dané skutkové podstaty, tj. v čem spočívá zásah do absolutního práva, a do kterého absolutního práva bylo takto zasaženo. Uplatňování nároku na náhradu škody předpokládá, že žalobce správně popíše všechny obecné atributy náhrady škody, což samo o sobě vylučuje, aby se jednalo o formulářovou žalobu. Dále žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně o tom, že důvodem pro aplikaci § 14b) advokátního tarifu je dohoda o uznání dluhu. Uznání dluhu žalovaným bylo učiněno jednak až po vydání elektronického platebního rozkazu, a jednak toto právní jednání žalovaného nemá nic společného s formulářovou žalobou. Rozhodně nelze uzavřít, že uznání dluhu by mělo z řádné žaloby vytvořit žalobu formulářovou. O nárocích tohoto typu se rozhodně při jejich uplatnění nejedná o ustálený vzor. Občanský zákoník uvádí celou řadu ustanovení upravujících povinnost k náhradě škody, přičemž skutkové podstaty jednotlivých ustanovení jsou rozmanité. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že v této věci, a i ve všech ostatních u soudu uplatněných věcí, k nároku na náhradu škody je původním věřitelem a je řádně zastoupena advokátem. Žalobkyně předkládá rozhodnutí jiných soudů, konkrétně Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 44 Co 18/2020 a Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2014, sp. zn. 25 Co 544/2014, kdy tato rozhodnutí vydaná v obdobných věcech podporují názor žalobkyně o tom, že v případě regresních nároků se ustanovení § 14b) advokátního tarifu při rozhodování o nákladech řízení neuplatní. V závěru odvolání žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem částku 15 019, 90 Kč, a to za čtyři úkony právní služby po 2 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby, sepis k vyjádření výzvě soudu), dále 1 110 Kč za úkon právní služby v poloviční výši za sepis odvolání do nákladů řízení, 5x režijní paušál po 300 Kč, daň z přidané hodnoty z částky 11 490 Kč, tj. 2 412,90 Kč a 1 117 Kč za zaplacený soudní poplatek. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku II o nákladech řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., posoudil důvody odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je co do základní argumentace důvodné. 4. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila žalobkyně vůči žalovanému nárok podle ustanovení § 2820 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., které zakládá zákonnou cesi pohledávek z titulu práva na náhradu škody, které vznikly proti jinému pojistníkovi, pojištěnému a tomu, kdo vynaložil zachraňovací náklady v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí. K přechodu nároku pojištěného (poškozeného) na pojistitele dochází okamžikem poskytnutí pojistného plnění a pojistitel tím vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci. Žalobce, který uplatňuje nárok podle § 2820 občanského zákoníku, je tak povinen uvést řadu skutečností, z nichž uplatněný nárok vychází, včetně okolností, za nichž ke vzniku škody došlo a kdo za vzniklou škodu odpovídá, dále je povinen zdůvodnit výši požadované škody a okolnosti přechodu regresního nároku na žalobce. Uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. neznamená, že by věřitel nemusel v žalobě uvádět rozhodná skutková tvrzení umožňující jednoznačnou individualizaci uplatněného nároku (např. z důvodu posouzení překážek věci zahájené a věci pravomocně rozhodnuté). V projednávané věci se tak nejedná o tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Užití ustanovení § 14b) advokátního tarifu pro rozhodnutí o nákladech řízení tak nepřipadá v úvahu a žalobkyně, která byla v řízení zastoupena advokátem, má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši podle § 6, § 7, § 11 a § 13 advokátního tarifu. V řízení před soudem prvního stupně učinil zástupce žalobkyně tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby), a dále jeden úkon podle § 11 odst. 2, za který mu náleží mimosmluvní odměna ve výši ½ tj. 1 110 Kč (sepis vyjádření k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání), dále zástupci žalobkyně náleží na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu 4x 300 Kč, tj. celkem 8 970 Kč, dále náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 o. s. ř. v sazbě 21% tj. 1 883,70 Kč, tedy na nákladech právního zastoupení za řízení před soudem prvního stupně 10 853,70 Kč, a dále náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 117 Kč, tedy celkem na nákladech řízení za řízení před soudem prvního stupně 11 970,70 Kč. S ohledem na finanční situaci žalovaného a stanovisko žalobkyně umožnil odvolací soud žalovanému zaplacení nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně v měsíčních splátkách za podmínek uvedených ve výroku I tohoto usnesení tak, jak mu umožňuje ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., podle kterého, uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 5. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení žalobkyně, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písmeno c) advokátního tarifu (podání odvolání proti výroku o nákladech řízení) z tarifní hodnoty, kterou je rozdíl mezi výší nákladů řízení přiznaných soudem prvního stupně a výší nákladů řízení přiznaných v odvolacím řízení, tj. 9 401,70 Kč, kdy odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši představuje částku 750 Kč, k tomu zástupkyni žalobkyně náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu v částce 300 Kč, tj. 1 050 Kč, a dále náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% z této částky, tj. 220,50 Kč, tedy na nákladech odvolacího řízení náleží zástupci žalobkyně celkem 1 270,50 Kč. S ohledem na finanční situaci žalovaného stanovil odvolací soud žalovanému k zaplacení nákladů odvolacího řízení delší než obecnou třídenní lhůtu, a to lhůtu jednoho měsíce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).