10 Co 594/2024-111 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem osobního automobilu , jméno FO, , RZ , SPZ, , rok výroby 1999, VIN: , VIN kód, je žalovaný, byla zamítnuta (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala s tím, že s rozsudkem a jeho odůvodněním absolutně nesouhlasí. Podle jejího názoru soud věc nesprávně posoudil, když neakcentoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Podle názoru žalobkyně rozsudek o určení vlastnictví k provedení změn registru vozidel postačuje a naopak je i jedinou legální možností, jak může žalobkyně současný faktický a právní stav uvést do souladu. Soud také nepřihlédl k tvrzením a důkazům žalobkyně ohledně pokutování ze strany správních orgánů Německé spolkové republiky. Přestupkového jednání se jednoznačně dopouští žalovaný a žalobkyni je tímto způsobována škoda. V souladu s ust. § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti. Podle nálezu Ústavního soudu 114/20 ze dne 19. 11. 2021 platí, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu registrace vozidel nemá žádné soukromoprávní účinky, především v právu vlastnickém. Z obdobného předpokladu, tedy že nabytí vlastnického práva k vozidlu není vázáno na zápis do registru silničních vozidel, protože registr vozidel není veřejným seznamem, vychází ustáleně i Nejvyšší soud (22 Cdo 5330/2015, 29 ICdo 144/2018 nebo 23 Cdo 742/2021). Ústavní soud nemá důvod uvedený předpoklad jakkoli zpochybňovat. Dále žalobkyně poukázala na to, že obdržela pokuty za jednání, kterého se dopustil v Německu žalovaný. Pomocí předmětného vozidla dochází tedy k páchání protiprávní činnosti, které se dopouští s největší pravděpodobností žalovaný. Žalobkyně je tedy bezprostředně ohrožena jako zapsaný vlastník vozidla, která ho nemá ve své dispozici, a to jednáním žalovaného, který může a zřejmě i vede protiprávní činnost, za níž je odpovědná žalobkyně. Žalobkyni tak vznikají i další škody jako například hrazení pojištění odpovědnosti vozidla, které vlastně ani nemůže užívat. Podle názoru žalobkyně je možné ve smyslu § 80 o. s. ř. touto žalobou na určení eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty. V té souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Odo 10/2006. Není rozhodující, že se žalobou neřeší vydání věci, ale prostřednictvím této žaloby se vytvoří právní základ, který může vést k odvrácení například sporu o vydání věci. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, zohlednil odvolací námitky žalobkyně (§ 212 a násl. o. s. ř.). Žalobkyně při odvolacím jednání, které se konalo 27. 5. 2024, navrhla změnu žaloby, která byla usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 5. 2024 připuštěna. Soud připustil změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že žalobkyně není vlastníkem předmětného osobního automobilu. Jelikož se nejednalo o uplatnění jiného nároku, byla tato změna připuštěna, neboť nová formulace nároku měla skutkovou souvislost s původně uplatněným žalobním petitem. Změna žaloby byla doručena žalovanému dne 17. 6. 2024. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně. Ten se sice správně zabýval prokazováním naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. a také pravidla, že pokud soud zamítá žalobu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř.,. musí předtím účastníka poučit o tom, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, na základě kterých dovozuje naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětnému vozu, ale toto poučení bylo neúplné, protože soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž by však žalobkyni poučil o nesplnění následků této výzvy, neboť právě poučení o nesplnění těchto následků je povinnou součástí poučení podle ust. § 118a o. s. ř. (viz poslední věta § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Tento nedostatek je samozřejmě napravitelný v průběhu odvolacího řízení, a proto odvolací soud ještě předtím, než nařídil jednání, poučil žalobkyni o těchto jejích povinnostech včetně následků nesplnění této výzvy. Žalobkyně na poučení reagovala s tím, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, odkázala na konzultaci s vedoucím oddělení registru vozidel Magistrátu města Plzně – odboru registru vozidel a řidičů, technika registru vozidel města , adresa, a ředitele odboru provozu silničních vozidel Ministerstva dopravy, kteří potvrdili, že tento postup, který zvolila žalobkyně, je správný a vede k úspěšnému přepisu vozidla. Je to také jediný legální způsob, jak přepisu docílit bez součinnosti protistrany. Absence evidenční kontroly je v tomto případě podřazena skutečnosti, aby zápis vlastníka v registru byl v souladu s reálným vlastníkem podle kupní smlouvy. Odkázala a přiložila také rozhodnutí Ústavního soudu – nález Pl. ÚS 114/20 a odkázal zejména na bod 55. tohoto nálezu. Soud prvního stupně žalobu zamítl pro absenci naléhavého právního zájmu, neboť dospěl k závěru, že i pokud by žalobě vyhověl, nedošlo by ke změně právního postavení žalobkyně tak, aby jí to umožnilo řádně chránit či realizovat svá práva a povinnosti. V této konkrétní věci posuzoval, zda by byla schopna na základě určení vlastnictví žalovaného k předmětného vozu odvrátit nepříznivé důsledky, které jsou spojeny s tím, že žalovaný neposkytl součinnost k přeregistraci vozu. Vozidlo je stále registrováno na žalobkyni a bylo zjištěno, že je odstaveno ve Spolkové republice Německo. Žalobkyni přichází od příslušných správních orgánů v Německu pokuty. Žalobkyně je tedy vedena záměrem, který předpokládá, že rozsudkem bude určeno, že vlastníkem je žalovaný a tím docílí přepisu vozidla v příslušném registru. Podle soudu však s ohledem na povahu správního řízení, ve kterém k převodu vozidla dosud nedošlo, jak vyplývá z usnesení správního orgánu ze dne 23. 5. 2023, neboť správní orgán si nemůže samostatně vyžádat protokol o evidenční kontrole či zelenou kartu, případně zkoumat, zda má vozidlo obligatorní pojištění, by vyhovění žalobě nevedlo podle soudu prvního stupně k předpokládanému výsledku. Správnímu orgánu tyto doklady chyběly a žalobkyně je nepředložila. To, že k převodu došlo, bylo správnímu orgánu zřejmé z kupní smlouvy, a přesto přeregistrace provedena nebyla. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože výsledek řízení by se nijak pozitivně neodrazil v jejích právních poměrech, a proto byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud vychází z rozhodnutí a řízení před Ústavním soudem, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, které bylo vedeno k návrhu Krajského soudu v Plzni na zrušení zákonné povinnosti navrhovatele zápisu změnu vlastnictví vozidla do registru silničních vozidel podle § 8a zákona o podmínkách provozu, a to konkrétně povinnosti doložit zelenou kartu a protokol o evidenční kontrole. Tento návrh sice Ústavní soud zamítl, nicméně v rámci odůvodnění poskytl návod, jak postupovat při této svízelné situaci. Ústavní soud vycházel z předpokladu, že registr silničních vozidel má obsahovat pravdivé a správné údaje. Zdůraznil sice, že je na účastnících převodu vlastnictví k vozidlu, aby postupovali dostatečně obezřetně, což znamená mít k dispozici doklady potřebné k převodu, ale také uvedl, že existuje i jiná další možnost, jak se opravy zápisu v registru silničních vozidel v případě absence těchto dokladů domoci. S odkazem na dřívější rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33, dle něhož prodávající, který zůstane v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník vozidla, ač vozidlo prodal, se může domáhat nápravy jiným způsobem a na základě jiného právního předpisu, a to konkrétně opravou zapsaných osobních údajů podle právních předpisů na ochranu osobních údajů podle zákona 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů v účinném znění. Takové žádosti o opravu údaje o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel musí předcházet pravomocné soudní rozhodnutí o určení, že prodávající není vlastníkem vozidla. Takový rozsudek pak bude podkladem pro opravu zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, a to i tak, že v daném případě dojde k tomu, že jako vlastník konkrétního vozidla nebude v registru silničních vozidel uveden nikdo, jak bylo uvedeno ve zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu. S ohledem na to, že je tedy vyžadováno, aby správnímu orgánu byl doložen pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba, v daném případě žalobkyně, vlastníkem vozidla není, je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Žalobkyně také tyto důvody v doplnění k výzvě odvolacího soudu uvedla. Jelikož žalobkyně dostatečně prokázala, že dne 22. 3. 2023 uzavřela kupní smlouvu s žalovaným a že se domáhala přepisu vozidla (čl. 7–12) u příslušného správního orgánu, avšak s ohledem na to, že doklady, které byly vyžadovány, neměla k dispozici, neboť je předala žalovanému, je tento skutkový stav pro posouzení této věci podstatný a dostačující. Žalobkyně vozi