13 Co 393/2024-403 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně určil, že , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , bytem , adresa, , je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, - ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 272 m2 v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , vyznačenému v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, ověřeném oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , potvrzeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm Plzeň-sever dne 21. 1. 2021 pod č. říz. PGP-43/2021, přičemž uvedený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I) a žalovaným uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok II).2. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k výše specifikovanému pozemku s tvrzením, že vlastnické právo k němu vydržel v režimu mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Soud prvního stupně prvotně rozsudkem z 29. 1. 2021 č. j. 7 C 319/2019-144, žalobu zamítnul se zdůvodněním, že sice nelze mít pochybnost o tom, že žalobce a také jeho právní předchůdci od poloviny šedesátých let pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, užívali, avšak z jejich strany se nejednalo o poctivou držbu, neboť žalobci stejně jako jeho právním předchůdcům muselo být z okolností zjevné, že vykonávají právo, které jim nepřísluší, a to s ohledem na extrémní rozdíl ve výměře pozemku, který získali nabývacím titulem a pozemku, který měl být předmětem vydržení. Z uvedeného důvodu soud neshledal na straně žalobce naplněnými zákonné podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1095 o. z., ale ani podmínky řádného vydržení dle § 134 odst. 1 obč. zák.3. Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem z 22. 2. 2022, č. j. 18 Co 117/2021-259, potvrdil, byť k závěru o věcné správnosti prvoinstančního rozhodnutí dospěl na základě odlišného právního posouzení, než z něhož vycházel soud prvního stupně. Odvolací soud předně vyložil, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Při výkladu pojmu nepoctivého úmyslu ve smyslu §1095 o. z. zaujal stanovisko, že samotný nepoctivý úmysl držitele může spočívat i v tom, že držitel ví, že vykonává právo, které mu nenáleží, a tudíž záměrně nedbá práv vlastníka, aniž by pro to měl ospravedlnitelný důvod. Za zákonnou podmínku mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. přitom odvolací soud pokládal absenci nepoctivého úmyslu držitele nejen při vlastním nabytí nemovitosti, ale také po celou zákonem stanovenou vydržecí dobu s tím, že pokud nepoctivý úmysl držitele vznikl kdykoliv v průběhu vydržecí doby, vylučuje to, aby držitel vlastnické právo k předmětu držby podle § 1095 o. z. vydržel.4. Odvolací soud své předchozí rozhodnutí ve věci postavil na zjištění, že žalobce byl v průběhu dvacetileté mimořádné vydržecí doby konfrontován s geometrickými plány, z nichž vyplynul tvar a charakter sporného pozemku, i to, že se nejedná o pozemek parc. , hodnota, , na němž měl postavený svůj rekreační objekt, a to jednak v roce 2001 při uzavření kupní smlouvy s obcí , adresa, , a základě níž nabyl pozemek parc. č. , Anonymizováno, , a především při uzavření kupní smlouvy v roce 2015 se žalovaným 1), kdy mu prodal část svého pozemku a při té příležitosti spolu s žalovaným 1) pozemky v místě vyměřovali. Tehdy poznal, jaký je stav věci, že mu zaplocená část parc. č. 846 nenáleží. S ohledem na tyto okolnosti případu odvolací soud v předchozím rozhodnutí uzavřel, že žalovaní prokázali nepoctivý úmysl žalobce při nabytí sporného pozemku a žalobu proto zamítl. Zhodnotil i to, že žalovaní nabyli sporný pozemek v dobré víře, neboť i když se zprvu domnívali, že pozemek vlastní rodina žalobce, jejich advokát jim potvrdil, že tak tomu není, že podle katastru nemovitostí pozemek vlastní , právnická osoba, , a proto ho od tohoto subjektu zakoupili.5. Žalobce napadl v pořadí první rozsudek odvolacího soudu dovoláním. Z podnětu jeho dovolání Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, stejně jako jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že pokládá za nesprávný závěr odvolacího soudu, že absence nepoctivého úmyslu držitele jako zákonná podmínka mimořádného vydržení zde musí být po celou vydržecí dobu. Konstatoval, že podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení se držby a že to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení.6. Co se týče rozsudku soudu prvního stupně, jež byl Nejvyšším soudem rovněž zrušen, Nejvyšší soud potvrdil jako správnou jeho úvahu o tom, že markantní rozdíl plochy pozemku nabytého žalobcem na základě darovací smlouvy a pozemku, o jehož vydržení se jedná, představuje z hlediska mimořádného vydržení právně relevantní skutečnost, je-li držba pozemku bez titulu výsledkem úmyslu, tzn. nikoliv pouhé nedbalosti. Poukázal však současně na nutnost zvažovat kromě poměru rozlohy pozemků i další příkladmo uvedené okolnosti způsobilé existenci nepoctivého úmyslu zpochybnit, jako např. připlocení pozemku, o jehož vydržení jde k pozemku držitele, zda je přístup na sporný pozemek jen z nemovitosti držitele, zda se nejedná o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, zda nebyl držitel uveden do omylu znalcem, zda byla výměra pozemků uvedena v převodní smlouvě apod. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě v průběhu vydržecí doby nezasáhl. K otázce dobrověrnosti žalovaných jako nabyvatelů Nejvyšší soud vyložil, že v řešeném případě se žalovaní neměli spokojit s informací svého právního zástupce, že pozemek je ve vlastnictví , adresa, , , Anonymizováno, , ani s tím, že prodej byl zveřejněn na úřední desce obce, ale měli se obrátit přímo na žalobce, o kterém věděli, že má pozemek připlocen a měli ho požádat o vysvětlení, na základě jakého titulu pozemek užívá.7. Soud prvního stupně v řízení, jež následovalo po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu, zaměřil pozornost především na opětovné posouzení dílčích kritérií vymezených Nejvyšším soudem jako vyvažujících nepoměr ve výměrách pozemku nabytého žalobcem smlouvou a pozemku skutečně drženého. Konstatoval, že připlocení sporného pozemku k pozemku žalobce parc. , hodnota, potvrdili svědci , jméno FO, - otec žalobce, , jméno FO, a , jméno FO, , kteří uvedli, že oplocení sporného pozemku je stejné minimálně od padesátých let, a že sporný pozemek byl užíván rodinou žalobce i předchozími vlastníky a bylo-li zde budováno rodiči žalobce oplocení, pak šlo jen o opravy oplocení, které zde již stálo. K otázce přístupnosti pozemku soud prvního stupně uvedl, že přístup na pozemek by sice byl možný i z jiné strany, než z pozemku žalobce parc. , hodnota, , pokud by se vykácely náletové dřeviny, jak tím argumentovali žalovaní, ale u vydržení nejde o to, jak by technicky bylo možné přístup vytvořit, ale jde o to, odkud byl přístup na pozemek tradičně využíván, což bylo z pozemku žalobce parc. , hodnota, . Z dalších kritérií vymezených Nejvyšším soudem poukázal soud prvního stupně na určitou nepřehlednost terénu pozemku danou jeho svažitostí a tím, že pozemek je ve spodní části zarostlý a neudržovaný. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výše uvedené zjištěné okolnosti případu korespondující s kritérii vymezenými Nejvyšším soudem vyvažují v posuzovaném případě nepoměr ve výměrách pozemku nabytého žalobcem smlouvou a pozemku, o jehož vydržení jde, a stačí k tomu, aby žalobce sporný pozemek vydržel podle § 1095 o. z., když jinak nebylo prokázáno, že by žalobce nabyl držbu lstí či například podvodem a nebylo prokázáno, že by žalobce chtěl držbou pozemku způsobit někomu újmu. Co se týče dobré víry žalovaných při uzavření kupní smlouvy, na základě které nabyli pozemek od , adresa, , , Anonymizováno, , soud prvního stupně odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu, že jejich dobrá víra byla zpochybněna tím, že před zakoupením pozemku od , adresa, , , Anonymizováno, , žalovaného nevyhledali s dotazem, na základě, jakého titulu pozemek užívá. Proto dle názoru soudu prvního stupně nemůže být žalovaným poskytnuta ochrana jako dobrověrným nabyvatelům. S ohledem na uvedené soud prvního stupně žalobě napadeným rozhodnutím vyhověl a konstatoval, že žalobce zákonné podmínky pro mimořádné vydržení splnil.8. Žalovaní napadli rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě v plném rozsahu odvoláním. Polemizovali se závěry Nejvyššího soudu obsaženými v jeho kasačním rozhodnutí. Namítali, že jim nebylo umožněno adekvátně reagovat na závazný právní názor Nejvyššího soudu, že nepoctivý úmysl musí být prokázán jen v okamžiku chopení se držby, nikoli po celou vydržecí dobu a že vůči nim soud prvního stupně v daném směru nesplnil poučovací povinnost. Navrh