13 Co 650/2024-212 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 50 000 Kč odpovídající kupní ceně vozidla, tak, že přikázal žalovanému zaplatit žalobci částku 15 000 Kč (výrok I). Co do částky 35 000 Kč žalobu zamítl (výrok II), dále přikázal žalobci i žalovanému podle poměru úspěchu ve věci uhradit náklady státu (výrok III, IV) a dále uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 18 997 Kč (výrok V).2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč z titulu odstoupení od kupní smlouvy ze 13. 1. 2018, na základě, které od žalovaného matka žalobce jako jeho právní předchůdkyně (zesnulá dne 14. 3. 2021) zakoupila osobní motorové vozidlo Ford Galaxy, RZ , SPZ, , a to pro podstatné porušení smlouvy spočívající v závadě, kdy v důsledku vadného turbodmychadla spadával za jízdy motor vozidla do nouzového stavu. Mezi stranami bylo nesporné, že uzavření kupní smlouvy předcházelo prohlášení žalovaného, že nechal vyměnit v prosinci 2017 na vozidle turbodmychadlo za repasované. V kupní smlouvě si strany ujednaly, že technický stav odpovídá stáří vozidla a počtu ujetých kilometrů, a kupující (matka žalobce) současně prohlásila, že po prohlídce vozidla, zkušební jízdě a seznámení se s poznatky prodávajícího o vozidle souhlasí s dohodnutou cenou, která byla sjednána v částce 50 000 Kč při najetých přes 269 000 km. Zhruba deset dní po uzavření kupní smlouvy začal žalobce s vozidlem jezdit do Spolkové republiky Německo, do města Straubing. Do té doby jej užíval pouze ke krátkým cestám po Domažlicích, kdy vozidlo nevyvinulo rychlost přesahující 60 km/h. Právě při cestách do Straubingu v průběhu měsíce února 2018 žalobce výše specifikovanou závadu automobilu zpozoroval. Matka žalobce žalovaného o předmětné vadě informovala. Žalovaný přislíbil, že závadu odstraní, což neučinil. Proto matka žalobce dopisem ze dne 3. 4. 2018 od kupní smlouvy odstoupila, a to z důvodu podstatného porušení smlouvy spočívajícího ve skryté vadě v podobě spadávání motoru do nouzového režimu, pro kterou nemůže být vozidlo řádně užíváno k provozu na pozemních komunikacích. Bez ohledu na uvedené však žalobce do doby odstoupení od kupní smlouvy najel vozidlem přes 4 000 km.3. Žalovaný namítal, že turbodmychadlo bylo funkční, neboť jinak by žalobce nemohl 4000 km úspěšně najet.4. Soud prvního stupně zaměřil pozornost předně na zjištění, zda nechal žalovaný skutečně turbodmychadlo vyměnit za repasované. Dospěl k závěru, že uvedené lze pokládat za prokázané výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, ve spojení obsahem dodacího listu a faktury za objednané repasované turbodmychadlo od obchodní společnosti , Anonymizováno, Dílčí rozpory ve výpovědích slyšených svědků akceptoval soud prvního stupně jako tolerovatelné s ohledem na časový odstup jejich výpovědi od předmětné opravy. Dále soud prvního stupně provedl důkaz odborným vyjádřením a výpovědí znalce , tituly před jménem, Antonína Váchala, kterého přibral do řízení. Z odborného vyjádření znalce vyplynulo, že turbodmychadlo bylo vyměněno, ale pravděpodobně nebylo před výměnou řádně repasováno. Znalec na zvedacím zařízení vozidlo prohlédl, ověřil, že turbodmychadlo je po výměně, ale zjistil, že přetrvává jeho závadovost, která znemožňuje užití vozidla na komunikaci. Podle názoru znalce se vada turbodmychadla vyskytovala již ke dni uzavření kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2018.5. Z hlediska právního hodnocení posuzoval soud prvního stupně především otázku, zda byla právní předchůdkyně žalobce oprávněna odstoupit od kupní smlouvy podle ust. § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., tedy z důvodu, že se na předmětném vozidle vyskytla (podstatná skrytá) vada spočívající ve spadávání motoru do nouzového režimu. Soud prvního stupně neztrácel ze zřetele, že předmětem koupě bylo použité, osmnáct let staré vozidlo s nájezdem přes 269 000 km. Nicméně dospěl k závěru, že odpovědnost za vady dopadá rovněž na věci použité a že za vadu použité věci lze považovat jen takový nedostatek, jenž ve své podstatě brání užití věci v souladu s účelem, k němuž se taková věc obvykle užívá. Právní předchůdkyně žalobce kupovala vozidlo za účelem jeho provozu na pozemních komunikacích. Pakliže tedy z dokazování vyplynulo, že vada turbodmychadla znemožňuje řádné použití vozidla v silničním provozu, pak znemožňuje řádné užití vozidla k obvyklému účelu. Podle soudu prvního stupně se jednalo o podstatnou vadu, která měla za následek podstatné porušení kupní smlouvy, neboť lze předpokládat, že právní předchůdkyně žalobce by kupní smlouvu neuzavřela, kdyby o závadě vyměněného turbodmychadla v době uzavření kupní smlouvy věděla. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že uvedená vada byla způsobilá založit právo žalující strany z vadného plnění.6. Aby však právní předchůdkyni žalobce svědčilo právo odstoupit od smlouvy, muselo být dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce vadu žalovanému vytkla bez zbytečného odkladu poté, co ji mohla při dostatečné péči zjistit. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k počtu žalující stranou ujetých kilometrů (cca 4 000 km) právní předchůdkyně žalobce zjevně vadu nevytkla v zákonné lhůtě, tedy bez zbytečného odkladu poté, co tuto vadu žalobce při svých cestách do Spolkové republiky Německo odhalil. Oznámení vady po tolika ujetých kilometrech a více než měsíci od okamžiku, kdy žalobce či jeho právní předchůdkyně mohli při vynaložení dostatečné péče vadu zjistit, nelze dle názoru soudu prvního stupně považovat za včasné oznámení vady ve smyslu ustanovení § 2111 o. z., a proto žalující strana pozbyla právo na odstoupení od smlouvy.7. Soud prvního stupně však přistoupil k aplikaci ust. § 2112 odst. 2 o. z., podle něhož prodávající nemá právo na námitku opožděnosti notifikace vady, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je namístě klást k tíži žalovaného, že poté, co nechal turbodmychadlo vyměnit za repasované, neověřil řádně zkušební jízdou, zda předchozí problém byl po výměně za repasované turbodmychadlo odstraněn, a zda je vozidlo tudíž v mezích svého stáří a opotřebení plně funkční. Podle soudu prvního stupně se tak žalovaný spolupodílel na vzniku daného stavu, a proto za situace, kdy žalující straně sice prekludovalo právo na odstoupení od smlouvy, nicméně jí v důsledku předestřené aplikace ust. § 2112 odst. 2 věta druhá o. z. nezanikla práva z vadného plnění, dospěl k závěru, že v zájmu spravedlivého řešení věci je namístě přiznat žalobci právo na přiměřenou slevu z kupní ceny 50 000 Kč, kterou stanovil svou úvahou ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. v částce 15 000 Kč. Tuto částku žalobci přiznal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.8. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobce i žalovaný v plném rozsahu v zákonné lhůtě odvoláním.9. Žalobce ve svém odvolání nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že bylo prokázáno, že žalovaný nechal vyměnit na vozidle turbodmychadlo za repasované. Nesouhlasil s tím, že by výše uvedené mělo být prokázáno výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Soud prvního stupně uvedl, že měl svědek , jméno FO, vypovědět, že výměnu turbodmychadla pro žalovaného prováděl v době, kdy byl u svědka , jméno FO, na praxi. Žalobce poukazoval v odvolání na to, že , jméno FO, byl u , jméno FO, na praxi od roku 2012 do roku 2015, a proto nemohl být u , jméno FO, na praxi v prosinci v roce 2017, kdy mělo k výměně turbodmychadla dojít. Poukazoval na to, že faktura od společnosti , Anonymizováno, s.r.o. není na jméno žalovaného, ale na společnost , jméno FO, , takže tato faktura nedokazuje, že došlo k výměně turbodmychadla na předmětném vozidle. Poukazoval na rozpor mezi výpovědí , jméno FO, , který uvedl, že turbodmychadlo vyměnil sám za sebe pro žalovaného jako kamaráda zadarmo a tvrzení , jméno FO, , který uvedl, že výměnu turbodmychadla prováděl , jméno FO, , když u něj byl na praxi a že ho on dozoroval, což odporuje tvrzení , jméno FO, a je vyvráceno i již zmíněným zjištěním o tom, kdy byl , jméno FO, v učení. Dle mínění žalobce se soud prvního stupně s uvedenými rozpory nevypořádal.10. Co se týče právního hodnocení věci soudem prvního stupně, žalobce nesouhlasil s tím, že právní předchůdkyně žalobce neměla vadu vytknout včas. Právní předchůdkyně žalobce se dozvěděla o vadě až od žalobce, když v polovině února začal jezdit do Německa. Ještě v únoru 2018 vadu (spadávání motoru do nouzového režimu) oznámila žalovanému, tedy bez zbytečného odkladu. Uvedené bylo prokázáno sms zprávami mezi původní žalobkyní a žalovaným. Z doložených sms zpráv vyplývá, že 1. 3. 2018 původní žalobkyně poslala sms zprávu žalovanému, že auto pořád spadává do nouzového režimu a že s ním následující den pojede do servisu, když on na její zprávy nereaguje. Vyplývá z toho, že obdobné zprávy již žalovanému musela v únoru 2018 posílat. Dle žalobce tedy vada byla vytčena včas bez zbytečného odkladu. Ze zákona nevyplývá, že by vada musela být vytčena p