14 Co 276/2023-114 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 32 654 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že uhradil-li žalobce na účet správcovské firmy v období od listopadu 2020 do října 2022 (dále jen„ sledované období“) částku o 34 490 Kč vyšší, než odpovídá jeho podílu na zálohách na služby spojené s užíváním bytu na adrese [adresa] (dále jen„ byt“), ačkoli v bytě již od dubna 2019 nebydlel, pak plnil za žalovanou bez právního důvodu, a žalovaná je proto povinna mu takto získaný majetkový prospěch vydat. 2. Žalovaná se proti rozsudku odvolala, namítajíc, že bezdůvodné obohacení na úkor žalobce nezískala, neboť žalobce jí ve sledovaném období placením jedné poloviny záloh na služby přispíval nad rámec soudem stanoveného výživného na výživu jejich společné dcery, nezletilé [jméno] [příjmení] (dále jen„ nezletilá“), k čemuž soudy při stanovení výživného na nezletilou také přihlédly. Poukazoval-li žalobce tyto platby vědomě a dobrovolně, nemůže požadovat jejich vrácení. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že pokud k jeho platbám nebylo v řízení o zvýšení výživného na nezletilou přihlédnuto, je spravedlivé, aby žalovaná byla v tomto řízení zavázána k jejich vrácení. 4. Odvolání je důvodné. 5. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování vyjádřením žalobce k odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. 6. 2022, č. j. 0 P 152/2021-355, jímž mu bylo zvýšeno výživné na nezletilou. Žalobce v odvolání mimo jiné uvedl, že v období, za něž žalovaná požadovala zvýšení výživného, se na úhradě potřeb nezletilé podílel nad rámec stanoveného výživného částkou 1 603 Kč měsíčně, představující jednu polovinu„ poplatků souvisejících s užíváním bytu“; správcovské firmě hradí 2 396 Kč měsíčně, ačkoli jeho podíl na položkách přímo souvisejících se spoluvlastnictvím činí pouze 793 Kč měsíčně; rozdílem přispívá nezletilé na dodávky tepla, teplé a studené vody. 6. Na základě těchto důkazů ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním zpochybněny a z nichž odvolací soud vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Mezi účastníky bylo nesporné, že částka 32 654 Kč, zbývající po částečném zastavení řízení k věcnému projednání, číselně odpovídá části jedné poloviny záloh na dodávky studené a teplé vody a tepla do bytu a na dodávky elektřiny do společných prostor domu a části jedné poloviny poplatku za odvoz komunálního odpadu připadajícího na byt, hrazených ve sledovaném období. Bylo též nesporné – a tvrdil to i sám žalobce již v žalobě –, že platbami činícími ve svém souhrnu tuto částku přispíval ve sledovaném období na úhradu potřeb nezletilé, a to nad rámec soudem stanoveného výživného (činícího do 30. 6. 2021 částku 3 500 Kč měsíčně a od 1. 7. 2021 částku 5 000 Kč měsíčně). Plnil-li žalobce s tímto úmyslem, pak se nejedná o plnění části záloh na služby za žalovanou, ale o plnění výživného. Jelikož šlo o platby nad rámec soudem stanoveného výživného, představují tyto platby vskutku bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, neboť jde ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. o plnění bez právního důvodu. Pasivně legitimovanou k vydání tohoto bezdůvodného obohacení je žalovaná, neboť výživné bylo placeno jí, byť na účet správcovské firmy (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2929/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2018). 8. Zákon v ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. vskutku zakotvuje obecnou povinnost bezdůvodné obohacení vydat. Okruh případů, na které tato povinnost dopadá, je však oproti předchozí úpravě poněkud užší. Spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění bez právního důvodu, je restituční povinnost dána především tam, kde k plnění došlo omylem nebo kde bylo získáno protiprávním jednáním. Naopak tam, kde někdo obohatil jiného s vědomím, že k tomu není povinen, se bezdůvodné obohacení podle výslovného ustanovení § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. nevrací. Tento liberační důvod se uplatní, jestliže ten, kdo plnil, neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017). Jedná se tedy o vědomé plnění nedluhu; jestliže obohacený takové plnění bez námitek přijme a ponechá si je, jde o vztah obdobný darovací smlouvě (viz Petrov, V., Výtisk, M., Beran, V. a kol.: Občanský zákoník. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck Praha 2019, str. 3195). 9. To je významné i v souzené věci. Jak již bylo řečeno, částky, kterými žalobce ve sledovaném období přispíval žalované na výživu nezletilé nad rámec soudem stanoveného výživného, jsou bezdůvodným obohacením žalované získaným na jeho úkor. V řízení však nebylo sporu o tom, že žalobce tyto platby poskytoval záměrně, aby se podílel na úhradě potřeb nezletilé, a obohacoval tak žalovanou s vědomím, že k tomu není povinen. Toto bezdůvodné obohacení proto žalovaná podle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. není povinna vrátit. Ostatně příspěvky na výživu nezletilého dítěte poskytované vědomě nad rámec soudem stanoveného výživného jsou v praxi velmi časté, téměř vždy dojde k jejich spotřebování a odporovalo by principu právní jistoty, kdyby povinný rodič poté, co se dostane s druhým rodičem do konfliktu, mohl požadovat jejich vrácení. To, zda k těmto platbám bylo přihlédnuto při rozhodování o výživném – ať již stanovením přiměřeně nižšího výživného do budoucna nebo započtením na dluh na výživném za dobu minulou –, není v tomto směru významné; soud ve sporném řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozsudku o výživném, přepočítávat, kolik by činilo výživné, kdyby k těmto platbám bývalo bylo přihlédnuto, a v případě, že k nim přihlédnuto nebylo nebo k nim nebylo přihlédnuto dostatečně,„ odškodnit“ povinného rodiče tím, že ve sporném řízení nařídí jejich úplné nebo částečné vrácení. V souzené věci se navíc z bodu 7. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 11. 2022, č. j. 61 Co 212/2022-385, podává, že k nim přihlédnuto bylo. 10. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v rozsahu zbývajícím po částečném zastavení řízení k věcnému projednání zamítl. 11. Žalovaná má podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ty spočívají v soudním poplatku za odvolání ve výši 1 633 Kč (viz dále), v odměně advokátky za zastoupení při sedmi úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 18. 4. 2023, účast na jednání dne 6. 6. 2023, sepis průběžného vyjádření ze dne 10. 7. 2023, účast na jednání dne 11. 7. 2023, sepis odvolání proti rozsudku ze dne 31. 8. 2023 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 1. 2024) podle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 4 x 2 580 Kč + 3 x 2 420 Kč = 17 580 Kč (počítáno u prvního až čtvrtého úkonu z částky 36 512 Kč a u pátého až sedmého úkonu z částky 32 654 Kč), v odměně advokátky za zastoupení při jednom půlúkonu právní služby (účast na vyhlášení rozsudku dne 18. 7. 2023) podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 0,5 x 2 420 Kč = 1 210 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokátky za osm úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 8 x 300 Kč = 2 400 Kč, ve výdajích na cestu advokátky osobním automobilem k jednání před odvolacím soudem dne 23. 1. 2024 na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 257 Kč, v náhradě za čas promeškaný advokátkou cestou k tomuto soudnímu jednání a zpět ve výši 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty, již je advokátka povinna z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), ve výši 4 839,90 Kč Náklady žalované celkem činí 29 519,90 Kč a je třeba je zaplatit k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. Jelikož napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto již jen o 32 654 Kč s příslušenstvím, činil soudní poplatek za odvolání podle položek 1 bodu 1. písm. b) a 22 bodu 1. písm. a) sazebníku 1 633 Kč. Žalovaná na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2023, č. j. 20 C 39/2023-87, zaplatila na poplatku 1 826 Kč a vznikl jí tak přeplatek ve výši 193 Kč, který jí bude soudem prvního stupně podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpis, vrácen.