14 Co 310/2023-396 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa], v [katastrální uzemí] a bytovou jednotku přikázal do vlastnictví žalovaného (výrok I, II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání spoluvlastnictví částku 326 667 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Vzájemný návrh, jímž se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení částky 2 632 Kč (výrok IV), 91 Kč (výrok V) a 100 000 Kč (výrok VI), zamítl, a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 16 000 Kč (výrok VII). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu vzniklých nákladů řízení (výrok VIII). Žalobci (výrok IX) uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Chebu náklady řízení vynaložené na doplatek revizního znaleckého posudku ve výši 2 924 Kč a žalovanému (výrok X) uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Chebu náklady řízení vynaložené státem na výslech revizního znalce ve výši, jež bude specifikována v samostatném rozhodnutí. 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že účastníci nechtějí nadále setrvávat ve spoluvlastnictví; byt, jenž je jeho předmětem, není reálně dělitelný, podíl žalovaného na spoluvlastnictví je vyšší. Výše hodnoty nemovitosti vychází z revizního znaleckého posudku. Domáhal-li se žalovaný vzájemnými návrhy zaplacení 2 632 Kč jako příspěvků do fondu oprav, neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, že prostředky do fondu oprav i za podíl náležející žalobci zaplatil. Nedůvodný byl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 91 Kč za daň z nemovitosti, neboť žalobce daň z předmětné nemovitosti zaplatil sám. Nedůvodný byl i vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 100 000 Kč z titulu zálohy na náklady rekonstrukce společné věci, neboť pohledávka dosud není splatná; byt je obyvatelný a nebylo třeba vynakládat náklady na její záchranu věci ani zhodnocení. Domáhal-li se žalobce zaplacení 16 000 Kč jako bezdůvodného obohacení za nadužívání bytu, byl jeho návrh důvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle nálezu Ústavního soudu z 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/2020. Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v jehož rámci si spoluvlastníci vypořádali vzájemné pohledávky a dluhy související se spoluvlastnictvím či společnou věcí. Soud neshledal výjimečný důvod pro to, aby některé ze stran náhradu nákladů přiznal. 3. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobce uhradil na zálohách na vypracování (dvou) znaleckých posudků celkem 30 000 Kč, náklady na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] byly 6 650 Kč, přiznané náklady na znalecký posudek kanceláře [právnická osoba] činily 26 274 Kč, celkem 32 924 Kč. Žalobci byla proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit státu částku 2 924 Kč, která nepokryla uhrazené náklady na doplatek revizního znaleckého posudku. Žalovaný požadoval výslech jak znalce, tak revizního znalce, žádnou zálohu nezaplatil. O nákladech na výslech revizního znalce prozatím soudem rozhodnuto nebylo, a proto žalovanému byla uložena povinnost uhradit státu částku za výslech revizního znalce, jejíž výše bude specifikována v samostatném rozhodnutí. 4. Žalobce se proti výrokům VIII a IX rozsudku soudu prvního stupně včas odvolal. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, poukázal na judikaturu Ústavního soudu, která je nyní sjednocena stanoviskem pléna ze dne 13. 9. 2023, Pl. ÚS - st. [číslo], avšak nevylučuje možnost, aby úspěšnému účastníku byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Ve vztahu k částkám, které byly předmětem vzájemného návrhu (100 000 Kč, 2 632 Kč, 91 Kč a 16 000 Kč), se nejedná o řízení iudicium duplex. V daném konkrétním případě šlo o dva specifické typy řízení, tedy zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a zaplacení peněžitého plnění. Soud prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť výroky IV až VII považoval za vypořádání v širším slova smyslu, avšak minimálně částky 16 000 Kč a 100 000 Kč s vypořádáním spoluvlastnictví v širším slova smyslu nesouvisely. Žalobce proto vyčíslil náklady, které mu v souvislosti se soudním řízením o částkách 100 000 Kč, 2 632 Kč, 91 Kč a 16 000 Kč vznikly (ve výši 76 835,30 Kč) a žádal, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že mu právo na náhradu těchto nákladů bude přiznáno. Pokud jde o výrok IX, je žalobce toho názoru, že výpočet vycházel z toho, že žalobce hradil zálohy na vypracování obou znaleckých posudků, vyhotovovaných proto, že se účastníci nemohli shodnout na částce za vypořádání žalobcova podílu. O žalobcův podíl projevil zájem žalovaný, na žalobce bylo přeneseno důkazní břemeno k tvrzení ceny obvyklé. Proto mu soud prvního stupně uložil povinnost uhradit zálohy na provedení obou posudků, přesto však nerozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit státu náklady řízení vynaložené státem ani revizního posudku. Pro absenci rozhodnutí o tom, který z účastníků je povinen zaplatit vyhotovení znaleckých posudků, je pak napadené rozhodnutí zmatečné a nepřezkoumatelné. Posudek [anonymizováno] [příjmení] vykazoval závažné vady, tudíž až po vyhotovení revizního posudku se mohl žalobce bránit tomu, že znalečné [anonymizováno] [příjmení] nepřísluší, a že se necítí být povinen hradit náklady za jeho vyhotovení. Bylo na úvaze soudu, zda náklady za vyhotovení znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] přizná a kdy. Dosud však nerozhodl o tom, že tyto náklady má žalobce uhradit. Povinnost uhradit zálohu není meritorním rozhodnutím, nelze se proti němu odvolat. Žalobce z odůvodnění napadeného rozsudku vyrozuměl, že by to měl být on, kdo by měl uhradit náklady za oba znalecké posudky. Považuje za nespravedlivé, aby náklady za vyhotovení revizního posudku v části týkající se přezkoumání znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] šly k jeho tíži. Žalobce za chyby a neodbornost není odpovědný, tyto nezavinil, pouze na ně upozornil. Dále uvedl, že uhradil na zálohách nikoli 30 000 Kč (jak soud prvního stupně uvádí), ale 31 000 Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně není ve výroku IX správné, neboť rozhodnutí o povinnosti hradit náklady České republice na vyhotovení posudků nebyla dosud vydána, žalobce není povinen všechny náklady hradit, a část nákladů za revizní posudek se týkala zjištění, že první posudek není zpracován odborně. Je také třeba zúčtovat i uhrazenou zálohu ve výši 1 000 Kč. Je tedy toho názoru, že je povinen uhradit pouze polovinu nákladů za vyhotovení revizního posudku ve výši 13 137 Kč a zbytek jím uhrazené zálohy ve výši 17 863 Kč by mu měl být vrácen. 5. Žalovaný považuje odvolání za nedůvodné. Má za to, že žalobce se odvoláním proti nákladům řízení snaží kompenzovat to, co nezískal z titulu náhrady za spoluvlastnický podíl, který byl přikázán žalovanému. Stanovisko Ústavního soudu vykládá žalobce nesprávně. Jeho názor je i v rozporu se zákonnou úpravou, která přímo nabádá k tomu, aby, je-li předmětem řízení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, se řešily i vzájemné pohledávky a dluhy ve vztahu ke společné věci, tedy právní úprava požaduje komplexní řešení. I pro vzájemné pohledávky a dluhy související s touto věcí platí princip judicium duplex. Argumentace žalobce, že by mohly být takto uplatněny i další požadavky, je sice na místě, avšak v opačném výkladu než činí žalobce. Pokud by byly uměle izolovány jednotlivé nároky, bylo by to nejen proti smyslu a účelu daného ustanovení, ale i proti principu hospodárnosti civilního soudního řízení, i proti principu, že civilní spory mají být spíše omezovány než podporovány. Žalovaný tedy přesně v souladu se smyslem a účelem § 1148 o. z. uplatnil své nároky na širší vypořádání. Žalobce jakoby vycházel z toho, že o peněžních pohledávkách se vedla samostatná řízení. Taktomu však nebylo, nelze izolovat náklady řízení, které vznikly v souvislosti se samotným zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví od nákladů, které vznikly v rámci širšího vypořádání. Úspěch nelze poměřovat podle toho, kdo podal žalobu jako první, a to právě vzhledem k typu řízení. Pokud jde o odvolání žalobce proti výroku IX rozsudku soudu prvního stupně, žalovaný jej ponechává na uvážení soudu, pokud jde o formulaci výroku k uložení povinnosti zaplatit náklady znaleckého posudku žalobci, neboť taková formulace v rozhodnutí chybí. Lze však dovodit z odůvodnění, komu byly tyto náklady k zaplacení uloženy. Žalovaný sám nikdy žádné znalecké posudky nenavrhoval, žalobci nabídl uhradit za jeho podíl částku vyšší, než byla posléze zjištěna oběma znaleckými posudky. Není zjevné, proč by to měl být on, kdo by měl nést náklady za znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení]. Nebudou-li náklady uloženy žalobci, nelze je uložit ani žalovanému. Revizní posudek navrhl žalobce, v jeho zájmu byl proveden, žalovaný jej nenavrhoval, výslovně jej odmítal. Nesouhlasil ani s postupem soudu prvního stupně, který když neuvěřil původnímu posudku, přímo nařídil revizní posudek, aniž by nejasnosti po