56 Co 244/2023-146 — Krajský soud v Plzni

Rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 12 C 475/2022 - 111 zamítl Okresní soud v Karlových Varech žalobu jíž se žalobce domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 4 935 054,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 5. 2021 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu také v části, v níž se žalobce domáhal, aby soud žalovaným uložil, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 7 443,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 5. 2021 do zaplacení (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 335 112 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok III). Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obě procesní strany. Odvolání žalovaných směřuje pouze proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení. Žalovaní nejsou srozuměni s tím, že jim soud prvního stupně neuznal jako účelně vynaložené náklady spojené s úkony právní služby zástupkyně žalovaných spočívající v nahlížení do soudního spisu u soudu prvního stupně dne 3. 4. 2023, včetně cestovného z , Anonymizováno, do , jméno FO, a zpět a náhrady za promeškaný čas na této cestě, dále nebyla přiznána náhrada nákladů za další poradu s 2. žalovaným ze dne 13. 4. 2023 trvající více než 1 hodinu a 2 úkony spočívající v sepisu vyjádření ze dne 8. 8. 2023 a 2 úkony spočívající v sepisu vyjádření ze dne 16. 10. 2023. Pokud jde o nahlížení do soudního spisu dne 3. 4. 2023 u Okresního soudu v Karlových Varech, žalovaní namítají, že soudem prvního stupně jim sice byla doručena žaloba, avšak již neměli k dispozici listiny tvořící přílohu této žaloby. Právní zástupkyně žalovaných byla nucena soudní spis prostudovat před sepisem samotného vyjádření k žalobě, a právě k tomu bylo nutné seznámit se se všemi předloženými listinami. Dále žalovaní nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně ohledně neúčelnosti vynaložených nákladů v podobě porady zástupkyně žalovaných s druhým žalovaným; žalovaní nespatřují v rozporu s právní úpravou situaci, kdy ve stejný den, kdy se konala tato porada, vyhotovila zástupkyně žalovaných písemné podání, které doručila soudu. Pokud jde o písemná podání ze dne 8. 8. 2023 a 16. 10. 2023 žalovaní namítají, že s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti bylo podle jejich názoru vhodné seznámit soud s dostatečným předstihem s jejich argumentací. Mají za to, že veškeré úkony právní služby, které učinila zástupkyně žalovaných, jednoznačně sledovaly ochranu zájmů žalovaných a nikoliv zneužití práva na zastupování advokátem. Poukazují na ustanovení § 16 zákona o advokacii, podle kterého je advokát povinen při výkonu advokacie jednat čestně a svědomitě a je povinen využívat důsledně veškeré zákonné prostředky sloužící k uplatňování zájmů jeho klienta. V závěru odvolání žalovaní navrhují, aby odvolací soud změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaným přizná plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně. Odvolání žalobce směřuje vůči všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce poukazuje na to, že soud prvního stupně výrok I postavil na úvaze o tom, že poskytovatel zdravotní péče, který poskytl neodkladnou péči nepojištěnému cizinci, nemůže žádat od příjemce služeb cenu poskytnuté neodkladné péče bez ohledu na to, zda péče byla poskytnuta se souhlasem pacienta nebo jeho zákonného zástupce či nikoliv. Tato péče má být podle nezdůvodněného názoru soudu prvního stupně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Tento právní názor vychází ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 436/2019, kterým byly aprobovány závěry Krajského soudu v Brně vyjádřené v rozsudku sp. zn. 70 C 146/2017, který však pojednává o nároku na úhradu neodkladné péče poskytnuté bez souhlasu pacienta, resp. jeho zákonného zástupce. Žalobce zdůrazňuje, že argumentace Nejvyššího soudu ČR v poukazovaném rozhodnutí se vztahuje výlučně k situaci, kdy byla péče poskytnuta bez souhlasu, a proto nebylo možno při posouzení věci aplikovat ust. § 41 zákona o zdravotních službách, který výslovně stanoví povinnost pacienta nebo zákonného zástupce uhradit cenu zdravotních služeb, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Ustanovení § 41 zákona o zdravotních službách přitom nerozlišuje, zda se jednalo o neodkladnou, akutní, nezbytnou nebo plánovanou péči, podstatné je pouze to, zda péče byla poskytnuta se souhlasem pacienta nebo jeho zákonného zástupce a pokud ano, je zde zákonem výslovně stanovena povinnost poskytnuté služby uhradit (pokud nejsou hrazeny z pojištění) a není důvod povinnost k platbě dovozovat analogicky. Z pohledu úhrady ceny poskytnutých zdravotních služeb je podle žalobce významné nikoliv to, zda se jednalo o neodkladnou péči nebo jiný druh zdravotní péče, ale to, zda byl s jejím poskytováním dán souhlas. S poukazem na ust. § 38 odst. 1 písm. c/ zákona o zdravotních službách žalobce dodává, že v případě hospitalizace je souhlas vyžadován i v případě, že je poskytována neodkladná péče. Jde-li o porod, potřebu poskytnutí neodkladné péče, či další výjimečné situace, je na úrovni zákona o zdravotních službách zakotvena povinnost poskytovatele zdravotních služeb přijmout a ošetřit i nepojištěnou osobu (§ 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách). Zcela jinou otázkou je však podle žalobce její bezplatnost, která je ústavním pořádkem zaručena výslovně pouze státním občanům České republiky. Pokud jde o projednávanou věc, má žalobce za to, že byť zdravotní stav novorozenců vyžadoval poskytnutí neodkladné péče, otec novorozenců dne 11. 8. 2020 udělil souhlas s jejich hospitalizací a tento souhlas nebyl nikdy otcem ani matkou odvolán. V informovaném souhlasu s hospitalizací dne 11. 8. 2020 otec dětí potvrdil, že byl informován o aktuálním zdravotním stavu novorozenců a rovněž potvrdil, že jako zákonný zástupce je povinen řídit se vnitřním řádem žalobce a uhradit cenu služeb nehrazených ze zdravotního pojištění. Dne 21. 8. 2020 pak byl rodičům k podpisu předložen návrh smlouvy, v němž se žalobce zavazuje poskytnout porodní a poporodní péči o matku a dítě, včetně úkonů nezbytných pro zachování života a zdraví matky a dítěte a rodiče byli informováni o ceně ošetřovacího dne (necelých 39 000 Kč za den), přičemž souhlas s hospitalizací neodvolali ani nevyslovili nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb podle § 48 odst. 2 písm. c/ zákona o zdravotních službách, naopak poté, co byli lékařem informováni o zdravotním stavu novorozenců, trvali na dalším poskytování zdravotních služeb oběma novorozencům. Současně se sdělením ceny ošetřovacího dne bylo rodičům sděleno, že v této ceně nejsou zahrnuta laboratorní vyšetření, klinická vyšetření a léky s tím, že předběžnou cenu jednotlivých vyšetření a léků nelze pro takto komplikovaný případ stanovit, nicméně mají možnost se kdykoliv obrátit na oddělení úhrad, kde jim bude sdělena průběžná aktuální cena dosud poskytnuté péče, včetně laboratorních vyšetření, klinických vyšetření a léků. Žalobce shrnuje, že péče poskytovaná novorozencům byla péčí neodkladnou, byla poskytována se souhlasem rodičů a podle § 41 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 zákona o zdravotních službách je k úhradě zdravotních služeb pasivně legitimován nejen pacient, ale i jeho zákonný zástupce (rodič), a to pod podmínkou souhlasu s poskytnutím péče. Přímo ze znění zákona o zdravotních službách vyplývá, že poskytnutí neodkladné péče neznamená automaticky, že souhlas nebude dán nebo zjišťován, a že v případě hospitalizace je souhlas vyžadován i v případě, že je poskytována neodkladné péče, přičemž souhlas s poskytnutím péče má za následek vznik povinnosti k úhradě. Žalobce poukazuje na to, že rodiče dětí věděli, a to nejpozději ode dne 11. 8. 2020, o tom, že péči, která nebude kryta z pojištění, budou nuceni uhradit a nejpozději ode dne 21. 8. 2020 měli informaci o tom, že jeden ošetřovací den jednoho novorozence bude stát necelých 39 000 Kč. S tímto vědomím trvali na poskytování další zdravotní péče oběma novorozencům. Žalobce je přesvědčen, že jeho nárok na úhradu poskytnuté péče je nepochybně dán, i když k podpisu smlouvy ze strany žalovaných nedošlo. Žalobce nezpochybňuje, že žalovaní splnili svou povinnost mít uzavřené komerční zdravotní pojištění, to však neznamená, že by nebyli povinni uhradit zdravotní péči poskytnutou jejich dětem s jejich souhlasem na základě výslovného ustanovení § 41 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 zákona o zdravotních službách. Závěr soudu o tom, že neodkladná péče má být v daném případě uhrazena z veřejného zdravotního pojištění považuje žalobce za absurdní. Žalobce i pro své fungování považuje za důležité zodpovědět otázku, kdo má povinnost neodkladnou péči uhradit, jestliže k její úhradě podle názoru soudu nemá být zavázán nepojištěný cizinec, respektive nedostatečně komerčně pojištěný cizinec, s jehož souhlasem byla tato péče poskytována. Pokud jde o výrok II rozsudku soudu prvního stupně, žalobce potvrzuje, že skutečně žalovaným sdělil, že laboratorní vyšetření, kli