61 Co 195/2024-215 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, když tyto pozemky blíže specifikoval, stejně tak jako základní ustanovení smlouvy o převodu (výrok I), žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobci domáhali, aby byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu, a to , adresa, , obec , adresa, , který vznikl na základě geometrického plánu č. , hodnota, , vyhotoveného společností , právnická osoba, , a to oddělením z , adresa, , zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 152 937,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobci jsou osobami oprávněnými dle zákona o půdě a žalovaná eviduje jejich nárok jako vyčerpaný, když v minulosti za odňaté pozemky byla poskytnuta žalobcům náhrada, a to náhradní pozemek v hodnotě 56 276 Kč. Žalobci však v , Anonymizováno, , Anonymizováno, požádali o přecenění jejich nároku, když dle jejich názoru žalovaná evidovala restituční nárok žalobců v nesprávné výši. K námitce promlčení vznesené žalovanou nebylo možno přihlédnout, když právo na přecenění restitučního nároku je samostatným majetkovým právem, které nepodléhá promlčení (, Anonymizováno, , spisová značka, ). Cena odňatých pozemků byla stanovena dvěma znaleckými posudky vypracovanými jak k zadání žalobců, tak i žalované, kdy odňaté pozemky byly oceněny shodně oběma posudky částkou 3 949 650 Kč. Žalobci jsou vlastníky restitučního nároku každý v rozsahu 1/8 z této hodnoty, tj. 493 706 Kč. Pokud žalovaná odmítala nárok žalobců přecenit s tím, že žalobci v minulosti na chybné ocenění přistoupili a jejich nárok tak byl vyrovnán, nezbylo žalobcům jiné cesty, než se domáhat svých nároků žalobou, neboť při jejich účasti na veřejných nabídkách by s ohledem na postoj žalované nemohli být nikdy úspěšní. Soud prvního stupně proto žalobě na vydání náhradních pozemků vyhověl, když jejich hodnota byla mezi účastníky nesporná (souhrnná hodnota pozemků činí 368 107 Kč). K zamítnutí žaloby došlo pouze ve vztahu k , adresa, , když část tohoto pozemku zahrnuje biokoridor a žalobci požadovali vydání pouze části tohoto , Anonymizováno, , neboť se obávali, že s ohledem na existenci biokoridoru by mohlo dojít v budoucnosti k vyvlastnění této části pozemku. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že existence biokoridoru není zákonnou překážkou pro vydání tohoto pozemku jako náhradního a není namístě pozemky svévolně rozdělovat s odůvodněním obavou z vyvlastnění. Ta byla žalobcům známa již v okamžiku, kdy si pozemek pro převod vybrali a bylo jejich svobodnou vůlí, že jej v tomto řízení požadovali.2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci i žalovaná včasné odvolání.3. Žalobci se odvolali do výroku II, jímž došlo částečně k zamítnutí žaloby a do výroku III o náhradě nákladů řízení a s odkazem na judikaturu , spisová značka, ) namítli, že obecné soudy mají pravomoc rozhodnout o dělení pozemku v situaci, kdy sice pozemek není vhodný k vydání celý, ale část pozemku oddělená geometrickým plánem už k převodu vhodná je. Náhradní pozemek , adresa, není stižen překážkou převoditelnosti, avšak existence biokoridoru v části tohoto pozemku je dostatečným důvodem pro jeho rozdělení geometrickým plánem. k vydání jako celek a představuje podstatný důvod k jeho rozdělení. Žalobci proto požadovali vydání pouze části pozemku, která není dotčena biokoridorem, a nehrozí tak nebezpečí vyvlastnění. Dále žalobci považují rozhodnutí soudu prvního stupně za překvapivé, neboť měl-li za to, že tvrzení a důkazy doložené žalobci jsou nedostatečné pro učinění závěru o dělitelnosti pozemku, měli být v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučeni a měla jim být poskytnuta přiměřená lhůta k doplnění tvrzení a doložení důkazů. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku II tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu k , adresa, , odděleného od pozemku , Anonymizováno, . , hodnota, na základě geometrického plánu č. , hodnota, a současně, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaná ve svém odvolání předně namítá, že eviduje žalobce jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě s vypořádaným nárokem z , datum, když žalobci s právním předchůdcem žalované (, právnická osoba, ČR) uzavřeli dne , datum, dohodu o vydání náhradní pozemku a jejich restituční nárok byl tedy necelý rok po právní moci uvedeného rozhodnutí beze zbytku vypořádán převodem náhradního , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, . Jak žalobci, tak žalovaná měli po dobu 29 let restituční nárok žalobců za vypořádaný. Restituční nárok žalobců byl zcela vypořádán v roce , Anonymizováno, a za situace, kdy žalobci měli možnost si vybrat jak formu náhrady, tak konkrétní pozemky, které jako náhradu obdrželi, dalších 20 let způsob a rozsah vypořádání nesporovali, nelze dospět k závěru, že byly splněny podmínky pro vyhovění žalobě. Žalobci také nesplnili podmínky mimořádného postupu mimo rámec § 11a zákona o půdě (tj. uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek), když dle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu má oprávněná osoba zcela výjimečně právo na smluvní převod náhradních pozemků dle vlastního výběru mimo veřejné nabídkové řízení dle § 11a odst. 1 zákona o půdě, avšak za kumulativního splnění dvou předpokladů, a to dlouhodobé, aktivní, leč marné snahy oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči oprávněné osobě při této její snaze (liknavost či svévole), neboť takový nárok nemá výslovnou oporu v zákoně. Pozemky nevydané žalobcům byly sice znalci oceněné jako pozemky určené k zastavění, ale s ohledem na vývoj judikatury v oblasti oceňování nevydaných pozemků nelze paušálně dospět k závěru, že žalovaná evidovala od roku , Anonymizováno, nároky žalobců v nesprávné výši, a proto se žalobci nemohli účastnit veřejných nabídek a uspokojit svůj nárok zákonným způsobem. Z provedeného dokazování nevyplývá, že aktivita žalobců byla dostatečná a důvody, které žalobce vedli k tomu, že svůj nárok na přecenění restitučního nároku a bezúplatný převod náhradních pozemků soudní cestou neuplatnili 29 let od jeho vypořádání, žalovaná nepovažuje za legitimní. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III změnil tak, že se žaloba zcela zamítá a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované na podporu své argumentace odkázali na judikaturu jak Ústavního, tak Nejvyššího soudu.6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumentaci obou stran a poté po vážení všech skutečností dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné, zatímco odvolání žalované důvodné není.7. V případě závěrů soudu prvního stupně o liknavém postupu žalované se odvolací soud s těmito závěry ztotožňuje, proto v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. V projednávané věci nebylo sporu, že na žalobce přešel restituční nárok jejich právních předchůdců, sporné bylo, zda tento nárok právních předchůdců byl uspokojen v plné výši, či nikoliv. Soud prvního stupně správně dovodil, že v dohodě ze dne , datum, , adresa, ), uzavřené žalobci a jejich matkou , jméno FO, jako oprávněnými osobami s předchůdcem žalované , právnická osoba, , není že tyto osoby by se svého restitučního nároku ve zbývajícím rozsahu vzdaly.8. Lze sice souhlasit s žalovanou, že se žalobci začali domáhat přecenění svého nároku až cca 28 let od uzavření této dohody, takže v průběhu let , Anonymizováno, proběhlé vypořádání nesporovali, a žalovaná tak restituční nárok žalobců považovala za vypořádaný, nicméně judikatura jednak dovodila, že námitka promlčení práva vyplývajícího z restitučního předpisu by mohla být výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (např. rozsudek , Anonymizováno, . , spisová značka, , či , Anonymizováno, ), a především posléze dokonce dovodila, že samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. např. , Anonymizováno, , spisová značka, , , Anonymizováno, . , spisová značka, , nebo , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , spisová značka, ), Anonymizováno9. I v projednávané věci tak poté, co se žalobci obrátili dne , datum, na žalovanou s výzvou k řádnému ocenění jejich restitučního nároku, bylo nutno postavit najisto, zda byl nárok žalobců (respektive jejich předchůdců) uspokojen v plném rozsahu, či nikoliv, přičemž jak