64 Co 410/2024-217 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 128 519 Kč s úrokem z prodlení 0,05 % denně od 8. 12. 2020 do zaplacení a částku 121 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 8. 12. 2020 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 751 Kč s příslušenstvím (výrok II), a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 278,14 Kč (výrok III). Zjistil, že nárok žalobkyně vychází ze smlouvy o poskytnutí finančních prostředků určených pro snížení úrokového zatížení ze dne 22. 5. 2014 a ze dne 29. 7. 2014, vážící se ke smlouvě o úvěru uzavřené 24. 3. 2014 mezi žalovaným a , právnická osoba, Banka, a.s., podle které byl žalovanému poskytnut úvěr na nákup zemědělské půdy v k.ú. , adresa, a v k.ú. , adresa, . Dne 1. 1. 2016 žalovaný uzavřel na dobu neurčitou pachtovní smlouvu se společností , právnická osoba, a předmětem pachtu byly kromě jiného i pozemky nakoupené z úvěrových prostředků podle výše uvedené úvěrové smlouvy, a na zaplacení úroků z této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ke snížení úrokového zatížení. Žalobkyně požadovala vrácení části poskytnutých prostředků za dobu od 1. 1. 2016, protože žalovaný porušil své povinnosti z uzavřených smluv, podle kterých se zavázal k hospodaření (provozování zemědělské výroby) na nakoupené půdě nejméně po dobu 5 let a porušil ujednání o tom, že nakoupená půda nesmí být předmětem smluvního převodu ani pronájmu po celou dobu trvání smluvního vztahu se žalobkyní, bez jejího písemného souhlasu (čl. 4.5. smlouvy). Obranu žalovaného soud prvního stupně posoudil jako nedůvodnou. V daném případě byly prověřovány žalobkyní podmínky pro poskytnutí podpory pouze u žalovaného, a nikoliv obchodní společnosti, která je odlišným subjektem a žádost o podporu nepodala. Dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen. Platně bylo sjednáno prodloužení promlčecí doby i výše úroků v případě prodlení žalovaného. Žalovaný není slabší stranou, neprokázal, že by ze strany žalobkyně došlo ke zneužití postavení nebo kvality odborníka silnější strany. Žalovaný dlouhodobě spolupracuje se žalobkyní, smlouvu četl a dostal finanční prostředky. Soud proto žalobě vyhověl s výjimkou částky 751 Kč představující administrativní pochybení žalobkyně při výpočtu přeplatku. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Jeho odvolací důvody vycházely z obrany žalovaného před soudem prvního stupně. Namítal, že , právnická osoba, není subjektem odlišným od žalovaného, který je jediným společníkem společnosti a je i jejím jednatelem. Prostřednictvím této společnosti žalovaný vykonává podnikatelskou činnost. Ze smlouvy zcela nevyplývá, že by byl povinen hospodařit na nakoupených pozemcích osobně. Tvrdil, že pacht a nájem jsou dva zcela odlišné právní instituty, které se liší svým obsahem. Pokyny žalobkyně porušeny nebyly, pokud žalovaný realizoval své pachtovní právo, to je i věc požívat, brát z ní užitky. Pokyny neobsahují zákaz propachtování pozemků. Příjemcem podpory je vždy vlastník pozemků, a nikoliv subjekt na nich hospodařící. Zákaz propachtování nelze překlenout výkladem, že pacht v sobě obsahuje složku užívat stejně jako nájem. Další výhrada spočívala v nepřiměřené výši sjednaného úroku z prodlení a v neúčinnosti jednostranného prohlášení o prodloužení promlčecí době na 10 let. Žalovaný je slabší stranou. Pokud se žalovaný dopustil porušení smlouvy 1. 1. 2016, žalobkyně jej vyzvala k vrácení přeplatku až přípisem z 5. 10. 2020 a podala žalobou až 13. 6. 2023, zákonná promlčecí lhůta marně uplynula. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že smlouvy byly uzavřeny se žalovaným jako příjemcem podpory, který byl zavázán k dodržování sjednaných povinností. Žalovanému nepříslušelo právo přenášet výhody ani povinnosti spojené s poskytovanou podporu na jiný subjekt. Nic mu nebránilo, aby žádost o podporu podal jménem společnosti , právnická osoba, Tato společnost nebyla nikdy žalobkyní posuzována z hlediska splnění podmínek poskytnutí podpory. Právě žadatel se musí zavázat k nakoupení půdy a je zavázán i na půdě hospodařit. Dále uvedla, že nájem i pacht zahrnuje v sobě právo užívání, které je v bodu C 1.2. pokynů výslovně vyloučeno prostřednictvím zákazu pronájmu. Je-li sjednán zákaz nájemního vztahu, logicky nemůže k témuž pozemku být uzavřen ani vztah pachtovní. Souhlas s pachtem dán nebyl. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný není slabší stranou, je podnikatelem a podpora mu byla poskytnuta výhradě v souvislosti s podnikatelskou činností v zemědělství. Podle smlouvy plnila žalobkyně ve prospěch žalovaného. Nelze tak považovat ujednání o prodloužení promlčecí doby za doložku, který by byla zvláště nevýhodná pro slabší stranu. Stejně tak hodnotil sjednanou sazbu úroků v adekvátní výši poskytované podpory. Ujednání o výši úroků nemá šikanózní charakter a není v rozporu s dobrými mravy. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalovaného i ve vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav popsaný v bodu 1 odůvodnění rozsudku, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení a odvolací soud z něho vycházel. Odvolací soud souhlasí i s právním hodnocením soudem prvního stupně, že jde o smlouvu nepojmenovanou a při posuzování nároku žalobkyně je třeba vycházel z obsahu ujednání ve smlouvách. Pravomoc soudu projednat danou věc vzhledem k povaze aktů vydaných žalobkyní (rozhodnutí Výboru podpor ze dne 8. 9. 2020) již vyřešil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 15. 8. 2024, č. j. 3 As 38/2023-48, kterým nebyly shledány jako správní akty, již není třeba řešit a na toto rozhodnutí odvolací soud toliko odkazuje. Spornou nebyla ani výše uplatněného nároku po přepočtou provedeným soudem prvního stupně. Ostatně zamítavý výrok II nebyl odvoláním napaden. Odvolací soud nejprve hodnotil námitku promlčení nároku žalobkyně vznesenou žalovaným. Je pravdou, že k tvrzenému porušení povinností ze smluv došlo 11. 1. 2016, žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení plnění dopisem z 5. 10. 2020 a nárok uplatnila až u soudu 13. 6. 2023. Podle článku 8.3. smluv žalovaný prohlásil ve vztahu k žalobkyni, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých žalobkyni vůči němu z této smlouvy nebo v souvislosti s touto smlouvou na dobu 10 let od okamžiku, kdy taková promlčecí doba počne běžet poprvé. Ujednání v bodu 3.4. a 3.5. smluv o lhůtě k provedení závěrečného vyúčtování a plnění z tohoto vyúčtování se k běhu promlčecí lhůty neváže. Nicméně ani odvolací soud nedospěl k závěru, že by prohlášení o prodloužení trvání promlčecí doby nebylo platným jednáním. Toto ujednání netrpělo nedostatkem projevu vůle, nebylo neurčité ani srozumitelné a nelze jej proto hodnotit jako zdánlivé. Nebyly prokázány skutečnosti, které by vedly k neplatnosti jednání pro rozpor s dobrými mravy či rozpor se zákonem či uvedením v omyl. Odvolací soud také nedospěl k závěru, že by nebylo možné k tomuto ujednání přihlédnout z důvodu toho, že byla delší promlčecí lhůta sjednána v neprospěch žalovaného jako slabší strany. Jak uvedl soud prvního stupně i argumentovala žalovaná, žalovaný je v pozici podnikatele dlouhodobě spolupracující se žalobkyní, který z uzavřených smluv získal podporu při úrokovém zařízení, tedy plnění, které při zachování povinností ze smlouvy nemusel vracet. Smlouvy byly uzavřeny v jeho prospěch a z tvrzení účastníků odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nezjistil žádné okolnosti, které by vedly k závěru o zneužití postavení žalobkyně, byť jde o smlouvu formulářovou. Za důvodnou odvolací soud nepovažoval ani výtku žalovaného, že jde o jednostranné prohlášení. To, že žalovaný prohlašuje prodloužení promlčecí doby veškerých práv vzniklých žalobkyni vůči němu je obsahem smlouvy jako shodné vůle obou stran. Navíc smlouva neobsahuje taková práva vzniklá naopak žalovanému vůči žalobkyni (kromě výplaty podpory), u kterých by byla nutná vyšší ochrana práv z hlediska délky promlčecí doby. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaného nelze v právním smyslu ztotožňovat se společností , právnická osoba, I když argumenty žalovaného, že podnikatel jako fyzická osoba v podstatě hospodaří prostřednictvím společnosti s ručením omezeným, ve které je společníkem a jednatelem, nelze zpochybnit, není možné dovozovat, že jde o jeden subjekt práva. Jak namítala žalobkyně, splnění podmínky pro poskytnutí podpory bylo posuzováno k žádosti žalovaného, a nikoliv jeho společnosti, a žalovaný k dispozici s pozemky nakoupenými za prostředky z úvěru potřeboval souhlas žalobkyně, který neměl. Pak i odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný smlouvu v této části porušil. Na tom nic nezmění ani polemika