64 Co 417/2024-19 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 17. 11. 2023 (výrok I), žalobu o zaplacení částky 19 145,95 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek od 10. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku 554,44 Kč a úroku 8 % ročně z částky 13 794,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 348 Kč (výrok IV). Nárok žalobkyně vycházel ze smlouvy o úvěru uzavřené 9. 5. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Výrok IV rozsudku soud prvního stupně odůvodnil tím, že nedošlo k vydání navrhovaného elektronického platebního rozkazu a proto soud rozhodl o doměření soudního poplatku, který v souhrnu činí 1 608 Kč, žalobkyně zaplatila 1 260 Kč. Proti výroku IV rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že soudní poplatek za řízení byl vypočten nesprávně, protože základem pro výpočet poplatku je cena předmětu řízení bez jeho příslušenství, to je částka 31 485,15 Kč. Soud prvního stupně však do základu pro výpočet soudního poplatku zahrnul nesprávně i dlužný úrok ve výši 660,80 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobkyni vznikla povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč. Žalobkyně již soudem předepsaný doplatek soudního poplatku zaplatila, a proto žádá, aby jí byla vrácen přeplatek na poplatku ve výši 33 Kč. Odvolací soud přezkoumal výrok IV rozsudku soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není věcně správné. O odvolání rozhodl bez jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Podle § 6 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou. Cena příslušenství tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Z obsahu žaloby odvolací soud zjistil, že předmětem řízení byla pohledávka ze smlouvy o úvěru ve výši nesplacené jistiny 13 947,23 Kč a poplatky ve výši 17 510,92 Kč (úhrada za uzavření smlouvy 6 817 Kč, úhrada za administrativní činnost 1 928,83 Kč, úhrada za možnost splátek v místě bydliště 2 507,14 Kč, smluvní pokuty 6 257,95 Kč), celkem 31 458,15 Kč. Podle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích se základ poplatku zaokrouhluje na celé desítky korun nahoru, tedy na částku 31 460 Kč. Soudní poplatek ve výši 5 % činí 1 576 Kč, jak správně uváděla žalobkyně. V řízení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, a proto podle položky 2 bod 2 sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu, přistoupil soud prvního stupně správně k doměření poplatku podle položky 1 sazebníku. Pokud zaplatila 1 260 Kč, zůstává k úhradě doplatek jen ve výši 313 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 odst. l písm. a) o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 313 Kč. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně již 30. 3. 2024 zaplatila doplatek podle rozhodnutí soudu prvního stupně ve výši 348 Kč na jeho účet. K vrácení přeplatku přistoupí soud prvního stupně v souladu s § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 o. s. ř. za situace, kdy se rozhodnutí odvolacího soudu nikterak nedotklo vzájemného postavení účastníků řízení – žalobkyně a žalovaného.