64 Co 420/2024-36 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 51 281,58 Kč s příslušenstvím (výrok I), a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 6 771 Kč (výrok II). Povinnost žalované vycházela ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 31. 5. 2021, podle které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná neplnila svoji smluvní povinnost poskytnuté peněžní prostředky splácet v 60 měsíčních splátkách po 1 441 Kč. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů představující soudní poplatek 2 052 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 1 000 Kč, paušální náhradu hotových výdajů 900 Kč. Dovodil, že jde o tzv. formulářovou žalobu, ve které absentuje právní rozbor. Protože tarifní hodnota sporu přesahuje dvojnásobek uvedený v § 14b odst. l písm. c) bod 3 advokátního tarifu, přiznal odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Vytýkala soudu prvního stupně to, že nerespektoval, že tarifní hodnota sporu převýšila maximální hranici 50 000 Kč stanovenou v § 14b advokátního tarifu, takže nelze podle něj odměnu advokáta vypočítat. Navíc připomněla, že žalobkyně uplatnila originální (nepostoupenou) nepromlčenou pohledávku u soudu, předtím žalovanou řádně vyzvala k úhradě a snažila se o smírné řešení věci. K podání žaloby přistoupila na základě naprosté pasivity žalované. Navrhovala proto, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14 684,40 Kč, představující soudní poplatek za řízení 2 052 Kč, odměnu advokáta za 4 úkony právní služby po 3 180 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, zpětvzetí žaloby a účast na jednání) a 4 paušální náhrady po 300 Kč, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí osudu prvního stupně v napadeném výroku II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení není věcně správné. O odvolání rozhodl bez jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, protože měla plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Nesprávně však postupoval při určení výše těchto účelně vynaložených nákladů. Základem pro výpočet odměny advokáta zastupující žalobkyně je tarifní hodnota. To je výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby. V daném případě jde o plnění ve výši 48 603,58 Kč (dlužná jistina) a poplatky ve výši 2 678 Kč, celkem 51 281,58 Kč. Pak je důvodná námitka žalobkyně, že odměnu advokáta nelze určit podle ustanovení § 14b advokátního tarifu, ve kterém je stanovena maximální výše tarifní hodnoty, z níž se odměna počítá, 50 000 Kč. Nejvyšší odměna je 500 Kč za jeden úkon právní služby. Pokud soud prvního stupně aplikoval toto ustanovení a dospěl k závěru, že výše odměny je 1 000 Kč za jeden úkon, nelze jeho postup hodnotit jako správný, v souladu s advokátním tarifem (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odůvodnění postupu soudem prvního stupně tak, že hodnota sporu je dvojnásobkem ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 3, je nesrozumitelné. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání žaloby) v plné výši, to je po 3 180 Kč, jeden úkon ve výši poloviny odměny (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), to je 1 590 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, náhrada za DPH 1 858,50 Kč, a soudní poplatek za řízení 2 052 Kč, celkem 12 760,50 Kč. Z obsahu spisu odvolací soud nezjistil, že by žalobkyně provedla další úkony právní služby, za které požadovala právo na odměnu, a to zpětvzetí žaloby a účast na jednání. Na základě tvrzení žalobkyně v žalobě, bylo soudem prvního stupně ve prospěch žalobkyně ve věci rozhodnuto, aniž by v průběhu řízení došlo ke zpětvzetí (částečnému) žaloby. Stejně tak žalobkyni nenáleží odměna za účast na jednání, protože rozsudek byl soudem prvního stupně vyhlášen bez jednání se souhlasem účastníků. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. l písm. a) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II tak, že uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 760,50 Kč. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch jen částečný, který byl ve shodné výši jako úspěch žalované (odměna za dva úkony právní služby z požadovaných čtyř úkonů), odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.