64 Co 241/2025-647 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil 1. žalované zdržet se veškerých zásahů do výkonu držby vlastnického práva , Anonymizováno, , Anonymizováno, vykonávané žalobcem skrze příslušnost hospodařit s majetkem státu k pozemkům v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , které ve výroku vyjmenoval (výrok I), stejnou povinnost, a to ve vztahu k týmž pozemkům uložil také 2. žalované (výrok II) a rozhodl, že obě žalované jsou povinny každá z jedné poloviny nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 58 028 Kč.2. Rozhodnutí napadla 2. žalovaná včasný odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla porušení principu rovnosti procesních stran, které spatřuje v tom, že po „závěrečné řeči“ žalobce i žalované dal soud znovu slovo žalobci, a také v tom, že soud bez návrhu žalobce změnil žalobu a přeformuloval povinnosti, které žalobce požadoval žalovaným uložit. Soud prvního stupně porušil povinnost poskytnout účastníkům řízení procesní poučení, neprovedl důkazy navržené 2. žalovanou k tvrzení, že to byla ona a nikoliv , právnická osoba, ., kdo vykonával držbu předmětných pozemků před 1. 6. 2023. Pochybil i v právním hodnocení, neboť institut žaloby na ochranu držby nemá sloužit k tomu, aby byly z pozemku žalobce odstraňovány stavby ve vlastnictví jiných osob. Žalobce zneužil této žaloby k tomu, aby byla 2. žalovaná zbavena vlastnického práva ke stavbě golfového hřiště na části předmětných pozemků. Žaloba nesměřuje k ochraně držby ani k ochraně proti vypuzení z držby, ale fakticky jde o vyklizení pozemků od stavby 2. žalované. Požadovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobu zamítl.3. V průběhu řízení před odvolacím soudem, při jednání, které se konalo dne 20. 6. 2025, vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět. Zpětvzetí žaloby zdůvodnil tím, že žalovaná v rušení držby po rozhodnutí soudu prvního stupně ustala. V době cca 1 měsíce před zpětvzetím žaloby již žalobce nebyl v držbě rušen, do areálu na pozemcích se nedostavují žádní golfisté, úpravu a údržbu pozemků provádí pouze žalobce a pozemky již částečně stihly zarůst travou.4. Druhá žalovaná nesouhlasila se zastavením řízení. Zdůraznila, že po celou dobu trvání řízení tvrdí, že je to ona, kdo vykonává držbu.5. Odvolací soud postupem podle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. pro zpětvzetí žaloby řízení v rozsahu, v jakém dosud pravomocně neskončilo, zastavil. Jelikož byl návrh na zahájení řízení žalobcem vzat zpět až poté, co již soud prvního stupně o věci rozhodl, avšak v uvedeném rozsahu toto rozhodnutí není dosud v právní moci, zrušil i napadený výrok II soudu prvního stupně (§ 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Druhá žalovaná sice se zastavením řízení nesouhlasila, ovšem její tvrzení, že se od počátku řízení žaloby brání tím, že je to ona, kdo držbu předmětných pozemků vykonává, nepředstavuje vážný důvod ve smyslu ust. § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř., pro který by měl soud rozhodnout, že zpětvzetí žaloby není účinné. Ve věci nejde o řízení, které by mohlo být zahájeno i stranou žalovanou. K nerespektování dispozičního oprávnění žalobce nejsou dány ani vážné procesně ekonomické důvody (ve smyslu závěru nálezu Ústavního soudu III. ÚS 210/02). Odvolací soud nezjistil ani žádné závažné okolnosti, které by jej vedly k závěru, že zahájení a vedení řízení žalobcem by bylo jednáním vůči žalované neetickým, tak jak má na mysli Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 26 Cdo 682/2003.6. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalobce ji vzal zpět pro chování žalované.7. Naplnění hypotézy ust. § 146 odst.2 věta druhá o. s. ř. je nutno posuzovat striktně procesně; důvodná je taková žaloba, která byla vzata zpět proto, že žalovaný svým jednání po zahájení řízení uspokojil žalobní žádání, bez ohledu na to, zda žalobci uplatněné právo (podle hmotněprávních předpisů) skutečně svědčí. V posuzované věci žalobce tvrdil, že jej žalované ruší v držbě tím, že na předmětných pozemcích, k nimž žalobce vykonává právo hospodaření a na jejichž části je umístěn areál golfového hřiště, proti jeho vůli od března 2024, kdy žalobce vypudily z držby, provozovaly hru golf. Žalované prováděly údržbu golfového hřiště, umožnily třetím osobám vstup na pozemky za účelem hry, a aby na pozemcích vykonával svou činnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ke zpětvzetí žaloby žalobce přistoupil dle svého tvrzení poté, co uvedené zásahy do držby ze strany 2. žalované během odvolacího řízení ustaly. Žalobci se tak dostalo toho, čeho se v řízení domáhá, neboť žalovaná zanechala svých zásahů do držby, tedy zanechala jednání, které jí požadoval zakázat.8. Druhá žalovaná v podání z 20. 7. 2025 odmítla, že by omezením provozu golfového hřiště, k němuž přistoupila o své vůli, ztratila držbu pozemků. Změna využití faktické držby žalovanou (změna jejího rozsahu nebo změna způsobu využití) neznamená konec držby žalované, ale naopak je potvrzením jejího výkonu. Svou vůli k držbě žalovaná demonstruje už samotným odvoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Zánik držby žalované neprokazují ani protiprávní útoky žalobce proti majetku žalované (odcizení laviček žalované, znehodnocení hřiště navezením hnojiva).9. Tato tvrzení žalované jsou pro posouzení otázky procesního zavinění zastavení řízení právně bezvýznamná. Odvolací soud při rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky, stran kterých bylo řízení v meritu věci zastaveno, neposuzuje, zda žalovaná má či nemá vůli držet předmětné pozemky. Žalobce, ačkoliv rozsudečný výrok naformuloval obecně, v řízení jednoznačně vymezil, že zásah do jeho držby (vypuzení), vůči němuž se žalobou brání, spočívá v provozu golfového hřiště na jeho pozemcích, v organizaci a výkonu hry golf na něm, ať už přímo 2. žalovanou či prostřednictvím dalších osob; tyto činnosti přičítal 2. žalované a žalovaná potvrdila, že pozemky žalobce ke hře golf a provozu golfového hřiště využívala. Žalobce ke svému podání z 23. 6. 2025 připojil písemnosti, z nichž odvolací soud zjistil, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který z vůle žalobce golfové hřiště využívá, oznámil na svých internetových stránkách a v některých médiích, že se hřiště pro sezonu roku 2025 uzavírá. Fotografie předložené žalobcem dokládají, že pozemky nejsou udržovány jako golfové hřiště, a že na těchto pozemcích jsou žalobcem prováděny zásahy, které se s využitím pozemků ke hře golf neslučují. Je tak prokázáno, že žalobcem tvrzený zásah do jeho držby, vůči němuž se žalobou podanou ve věci bránil, pominul. Pro prosouzení toho, zda se o nákladech řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou rozhodne podle prvé či druhé věty ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. je rozhodný stav ke dni, k němuž se řízení před odvolacím soudem končí. Jestliže nyní druhá žalovaná do držby žalobce nezasahuje jednáním, které bylo v žalobě za vypuzení z držby označeno, žaloba nemůže být důvodná a žalobce byl z tohoto důvodu nucen ji vzít zpět. Tvrzená vůle druhé žalované v budoucnu pozemky nadále užívat není pro rozhodnutí relevantní, stejně jako to, zda si žalobce nyní při nakládání s pozemky počíná po právu či nikoliv.10. Jelikož bylo ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé zrušeno (a v tomto rozsahu řízení zastaveno), rozhoduje odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. per analogiam o povinnosti 2. žalované k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Za dobu do vydání nyní přezkoumávaného rozhodnutí (tj. za obě fáze řízení před soudem prvního stupně a za řízení o prvém odvolání žalovaných před soudem odvolacím), činí náklady žalobce celkem 58 080,28 Kč; pokud jde o jejich specifikaci, odvolací soud plně odkazuje na podrobné odůvodnění provedené soudem prvního stupně v odst. 51 přezkoumávaného rozhodnutí. Na těchto nákladech žalobce se 2. žalovaná podílí jednou polovinou, tedy v částce 29 040,14 Kč, k úhradě zbylé poloviny soud prvního stupně zavázal prvou žalovanou ve výrok III přezkoumávaného usnesení, přičemž prvé žalované tento výrok nabyl právní moci. V další fázi řízení před odvolacím soudem, kdy už na straně žalované byla na řízení účastna pouze 2. žalovaná, poskytl zástupce žalobce žalobci další tři úkony právní služby, za které mu náleží odměna v plné výši (vyjádření k odvolání, účast na dvou jednáních před odvolacím soudem), tj, ve výši 2 300 Kč (určené z tarifní hodnoty 30 000 Kč, neboť tyto úkony právní služby byly poskytnuty po účinnosti novely advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb., a jeden úkon právní služby (podání nikoli ve věci samé z 23. 6. 2025), za který mu náleží odměna ve výši 1 150Kč. Dále má žalobce právo na náhradu 4 režijních paušálů po 450 Kč, cestovného za použití osobního automobilu k přepravě na dvě jednání před odvolacím soudem na trase , adresa, a zpět – 2x 1 391,28 Kč a náhrady času promeškaného advokátem žalobce během těchto cest v rozsahu 2x 6 půlhodin po 150 Kč. Celkem činí náklady žalobce ve druhém odvolacím řízení 12 63