10 Co 38/2026-33 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 110 Kč s příslušenstvím a výrokem II. náklady řízení ve výši 2 089 Kč.2. Do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalobkyně a namítla, že soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek a za dva úkony právní pomoci. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za úkon v podobě odesílání předžalobní výzvy, neboť tento úkon nebyl shledán účelným. Podle žalobkyně soud nesprávně aplikoval vyhlášku 177/1996 Sb., když ust. § 11 odst. 1 písm. d) této vyhlášky jednoznačně stanoví, že mimosmluvní odměna náleží za přípravu (resp. odeslání) výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Dále soud nevzal v úvahu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., přičemž z tohoto ustanovení a komentářové literatury vyplývá, že žalobce, který řádně a včas zaslal předžalobní výzvu, může uplatnit právo na náhradu odměny advokáta za tuto výzvu přímo v řízení, jemuž výzva předcházela. Není podstatné, ke kterému dni je datována listina obsahující plnou moc, protože se jedná pouze o průkaz plné moci. Plná moc může být udělena i ústně. Ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem; z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána, k vymáhání. Předžalobní výzva má také na dlužníky zcela jiný psychologický efekt než výzva zasílaná pouze věřitelem. Tato skutečnost pro dlužníky jednoznačně signalizuje poslední možnost vyřešit tuto věc než soudní cestou. Dovedeno ad absurdum, pak by všechny úkony učiněné v řízení advokátem mohly být považovány za nadbytečné. Ze zákona, resp. Listiny základních práv a svobod vyplývá, že každému je dána možnost nechat se zastoupit advokátem. Lze tedy konstatovat, že předžalobní výzva není neúčelně provedeným právním úkonem. Žalobkyně proto navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 373 Kč, za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby (dva úkony po 300 Kč a jeden úkon po 400 Kč), protože byl učiněn již od 1. 1. 2025 a náhradu hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč s připočtením 21 % DPH.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a následující o. s. ř., zohlednil odvolací námitky, a aniž by musel ve věci konat odvolací jednání, jak mu to umožňuje ust. § 214 o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.4. Kromě náhrady nákladů řízení za předžalobní výzvu soud prvního stupně náklady řízení úspěšné žalobkyni přiznal. Hotové výdaje ve výši 200 Kč za výzvy k plnění ze dne 23. 10. a 20. 11. 2024, které učinila žalobkyně sama. Jako neúčelné byly přiznány její další výzvy prostřednictvím zástupkyně v předžalobních upomínkách ze dne 5. 12. 2024 a 6. 1. 2025. Jelikož k zasílání těchto dalších výzev neexistoval přijatelný důvod, například zjištěná změna adresy, v zájmu hospodárnosti řízení by nemělo docházet ke zvyšování nákladů, neboť stačí zpravidla jedna výzva, není potřeba, aby ji žalobkyně činila opakovaně, a to ani automaticky prostřednictvím advokátky. Navíc by mohla stačit i jednoduchá výzva k plnění bez základního skutkového a právního rozboru. Podle názoru soudu nestačí obecné a nedoložené tvrzení, že dle zkušeností žalobkyně dlužníci občas po výzvách k zaplacení podané advokátkou platí, neboť nesdělila jediný příklad, nedoložila statistiku. Dále vzal v úvahu soud, že žalobkyně typově shodný nárok uplatnila již od roku 2024 v dalších třech soudních řízeních (44 C 181/2024, 7 C 251/2024, 44 C 331/2024), před jejichž zahájením byly nároky marně uplatněny typově stejnými výzvami, a poté jsou exekučně vymáhány v následujících řízeních.5. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na novou adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle § 11 úkonem právní služby je podle odst. 1 písm. d) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a mimosmluvní odměna náleží podle odst. 2 písm. h) za jednoduchou výzvu k plnění.6. Výzva k plnění je podmínkou přiznání nákladů řízení a zaslal-li advokát jako zástupce budoucího účastníka řízení výzvu k plnění, náleží mezi náklady budoucího řízení i odměna za takovou výzvu za situace, že výzva má bezprostřední souvislost s následným řízením u soudu. V podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně na nákladech řízení požadovala na nákladech řízení částku 2373 Kč za převzetí věci ve výši 300 Kč, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč a výzvu k plnění se základním skutkovým stavem a právním rozborem ve výši 300 Kč, paušální náhrady po 300 Kč, 21 % DPH z těchto částek a soudní poplatek ve výši 800 Kč.7. Platby za jiné předžalobní výzvy tedy žalobkyně nepožadovala. Předmětem požadavku na zaplacení náhrady nákladů řízení byl i požadavek náhrady za jednu předžalobní výzvu učiněnou prostřednictvím advokátky žalobkyně. S přihlédnutím právě ke způsobu vyúčtování náhrady nákladů řízení, k tomu, že taková výzva byla učiněna jen jednou, a i k argumentaci uplatněné v odvolání žalobkyně (psychologický efekt výzvy učiněné zástupce) nelze náhradu za předžalobní výzvu považovat za neúčelně vynaložený úkon. Žalovaný na výzvy nereagoval, ničeho neuhradil, byl zcela nekontaktní a žalobkyně se proto musela s žalobou obrátit na soud. Pokud zákon ukládá věřiteli (budoucímu žalobci) povinnost k předžalobní upomínce a žalovaný tím získává další možnost, jak se vyhnout povinnosti platit náklady řízení, které nevyužije, není důvod pro odepření náhrady za předžalobní výzvu. Funkce předžalobní výzvy je totiž preventivní a regulace obsažená v § 142a o.s.ř. nechrání žalovaného, který je vůči věřiteli nekontaktní.8. Odvolací soud také nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by stačila jednoduchá výzva k plnění bez základního skutkového a právního rozboru. Taková by byla v daném případě v podstatě opakováním téhož s ohledem na to, že sama žalobkyně výzvu zaslala.9. Odvolací soud proto vyhověl odvolání žalobkyně, změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř a přiznal jí náklady řízení v této věci i za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, tedy za předžalobní upomínku vypracovanou zástupkyní žalobce. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 2 373 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůta byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a také s odvolacím návrhem žalobkyně, která náklady řízení za odvolací řízení nepožadovala. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.