10 Co 80/2026-87 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 17 742 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 25 520,30 Kč.2. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalovaní, kteří namítli, že soud prvního stupně vychází ze skutkových závěrů, které nemají oporu v provedeném dokazování. Závěr soudu, že bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalovaný dva způsobil dopravní nehodu a poškodil svodidla, není podložen výsledky dokazování a představuje nepřípustnou skutkovou konstrukci založenou na domněnkách, nikoli na spolehlivě zjištěném skutkovém stavu. Soud prvního stupně přijal tvrzení žalobce o vzniku škody na svodidlech v důsledku jednání druhého žalovaného jako prokázaná, aniž by tato tvrzení byla podložena přímými či nepřímými důkazy tvořícími ucelený řetězec. Důkazní břemeno o zákonných předpokladech pro škodu, tzn. škodní událost, vznik škody, příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody nese žalobce. Existence příčinné souvislosti nemůže být založena na pouhých domněnkách či pravděpodobnosti. Soud se existencí příčinné souvislosti vůbec nezabýval a rezignoval na povinnost zkoumat, zda byly splněny všechny kumulativní předpoklady pro odpovědnost za škodu. Nebyl proveden jediný důkaz, který by bez důvodných pochybností prokazoval, že právě vozidlo řízené druhým žalovaným způsobilo poškození svodidel. Soud se nevypořádal s otázkou, zda tvrzené poškození svodidel nemohlo vzniknout jiným způsobem, v jiném časovém okamžiku či v důsledku provozu jiného vozidla nebo jiných okolností, nezkoumal stav vozidel před tvrzenou událostí. Možnost alternativní příčiny vzniku škody zůstala zcela opomenuta. Odůvodnění postrádá jakékoli konkrétní skutková zjištění, z nichž by bylo zřejmé dovodit, kdy a jak a za jakých okolností mělo k poškození svodidel dojít. V řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval, že škodu způsobil druhý žalovaný a ze strany soudu o nepodloženou domněnku. Soud také nesprávně aplikoval § 6 odst. 1, 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., neboť pojištění odpovědnosti se vztahuje pouze na osobu, která je povinna újmu nahradit. Nebyla-li povinnost žalovaných prokázána z důvodu absence příčinné souvislosti, nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na regresní náhradu. Žalovaní navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.3. Žalobkyně se k odvolání žalovaných písemně vyjádřila. Soud prvního stupně dostatečně posoudil předložené důkazy a vyžádal si trestní spis Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 30/2024. V tomto spise byl zaznamenán průběh dopravní nehody, ze kterého jednoznačně vyplynul nehodový děj i shoda poškození vozidla řízeného druhým žalovaným a svodidel, a to z několika různých důkazních prostředků. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by soud prvního stupně neprovedl dostatečné množství důkazů k prokázání vzniku škody jednáním druhého žalovaného, neboť soud provedl protokol o nehodě, fotografie vozidla porovnané s fotografiemi svodidel, úřední záznamy policie i kamerové záznamy. Zmíněné důkazy jsou s to dostatečně prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním druhého žalovaného a vzniklou škodou a žalobce se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Civilní proces provází zásada volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Zákon soudu ukládá hodnotit každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech a přihlížet ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Úkolem civilního řízení není hledat absolutní pravdu v metafyzickém smyslu, ale cílem rozhodnutí je založit ho na prokázaném skutkovém stavu s převahou pravděpodobnosti, který se podaří zjistit v mezích procesních pravidel a reálných možností řízení. Zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně nevzbuzuje žádné pochybnosti. Z rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně zabýval, z čeho vycházel, jakož i to, proč nevyslechl druhého žalovaného. Žalovaní namítají, že soud se nezabýval možností, že ke škodě mohlo dojít jiným způsobem, v jiné době či vlivem jiného vozidla, ale žádný konkrétní alternativní scénář žalovaní netvrdili, nenavrhovali k němu žádný důkaz a v tomto směru nic nenaznačovali. Argumentace žalované strany je tedy zcela účelová. Také koresponduje s postojem druhého žalovaného tak, jak je zachycen v trestním spise. Žalovaný jedna je provozovatelem vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti a žalovaný dva je osobou, která vozidlem způsobila škodu. Podmínky § 6 odst. 1 zákona 168/99 Sb. jsou naplněny. Regresní nárok žalobce podle § 10 téhož zákona coby pojistitele, který za žalovaného plnil, pak plyne přímo z logiky pojistného vztahu. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a požádala o přiznání náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející ve smyslu ust. § 212 a následující o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaných a vyjádření žalobkyně a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.5. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., zjistil dostatečným způsobem skutkový stav věci a věc také správně právně posoudil.6. Zjištěnou skutkovou verzi soud prvního stupně popsal v bodě 18. svého rozhodnutí a odvolací soud s těmito skutkovými závěry plně souhlasí. Soud se také přesvědčivě vypořádal s námitkami žalovaných v bodě 8 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud s těmito závěry ztotožňuje a na odůvodnění soudu prvního stupně plně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud má za správný závěr i výši škody, kterou žalobkyně plnila poškozené , právnická osoba, . Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ust. § 3 odst. 1 věta první zákona č. 168/99 Sb. a dále ustanovení tohoto zákona § 6 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3, § 8 odst. 1 a § 10. Druhý žalovaný jako jednatel žalobkyně pod vlivem alkoholu řídil motorové vozidlo ve vlastnictví první žalované, způsobil dopravní nehodu, při níž došlo k poškození svodidel ve správě poškozené. Jelikož první žalovaná měla vozidlo pojištěné u žalobkyně, žalobkyně vyplatila poškozené z titulu pojištění odpovědnosti vzniklou škodu ve výši 17 742 Kč, a jelikož druhý žalovaný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, vzniklo podle ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona žalobkyni právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění, protože první žalovaná jako provozovatel vozidla odpovídá s druhým žalovaným společně a nerozdílně.7. Podstatou odvolacích námitek je, že jsou prvního stupně zaujal závěr, že jednáním druhého žalovaného byla poškozena svodidla a že pro to soud neměl přímé či nepřímé důkazy tvořící ucelený řetězec. Tento závěr podle žalovaných nelze přijmout bez důvodných pochybností a soud se nezabýval tím, zda ke škodě mohlo dojít jiným způsobem, v jiném časovém okamžiku či v důsledku provozu jiného vozidla, tedy v souvislosti s okolnostmi, které nesouvisí s jednáním druhého žalovaného. Žalovaný zpochybňuje, že by jeho jednáním byla způsobena škoda na svodidlech.8. Žalovaní v průběhu řízení nepřinesli žádná konkrétní tvrzení o údajně jiné skutkové verzi, Tuto námitku uplatňují pouze obecně, v té rovině, že se událost mohla stát jinak. V tomto případě platí, že kvalita těchto námitek žalovaných pak předurčuje kvalitu vypořádání takových námitek. Jestliže povinnost tvrzení chybí, obecná námitka je zcela nekonkrétní, není povinností soudu domýšlet takto obecně pojatou údajně jinou skutkovou verzi. Žalovaný nepředložil žádnou konkrétní oponenturu. Podle odvolacího soudu se soud prvního stupně s otázkou příčinné souvislosti vypořádal správně a přesvědčivě. Závěr se opírá na základě konkrétních důkazů, které na sebe logicky navazují i s přihlédnutím k tomu, že druhý žalovaný nejprve přiznal, že auto řídil, tj. to auto, které bylo poškozeno způsobem odpovídající poškození svodidel, pak tuto verzi změnil, že auto vůbec neřídil. Pak ostatní provedené důkazy vedly soud prvního stupně ke zjištění příčinné souvislosti v souvislosti s jednáním druhého žalovaného, jakožto řidiče pod vlivem alkoholu a vzniklou škodou. Závěry soudu tedy nelze považovat za nepodložené domněnky, ale naopak za výsledek řádně provedeného dokazování, hodnocení jednotlivých důkazů, jak samostatně, tak v jejich souvislostech.9. Odvolací soud souhlasí i se závěry o výši škody, která byla podkladem pro žalované plnění a odkazuje na závěry soudu prvního stupně. I v této části se odvolací námitky vyznačovaly nekonkrétními hypotézami. Navíc stav svodidel před škodou byl namítán až po koncentraci řízení, ale i při včasnosti takové námitky platí podle soudních rozhodnutí (např. 25 Cdo 2202/2019), že výměna za nové díly je jediným možným postupem k obnově funkčnosti svodidel.10. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni náklad