14 Co 102/2026-39 – Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně vyhověl žalobě o vyklizení domu a zamítl ji, pokud se žalobkyně domáhala „uložení povinnosti žalovanému odevzdat žalobkyni vyklizené prostory stavby“. Zamítnutí žaloby odůvodnil právním názorem, že odevzdání věci se lze domáhat jen v případech zvlášť stanovených zákonem. S ohledem na to soud dovodil, že poměr úspěchu byl na obou stranách sporu stejný, a proto žádné z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.Žalobkyně se proti výroku odvolala, neboť má za to, že ve věci měla plný úspěch. Jádrem sporu bylo vyklizení domu, nikoli „technický doplněk připojený k vykonatelnému nároku, ze kterého vytvořil Okresní soud v Chebu samostatný výrok rozsudku.“Žalovaný s odvoláním nesouhlasil a měl za to, že nemůže jít k jeho tíži to, že se žalobkyně nesprávně domáhala odevzdání nemovitosti. Dále se dovolával § 150 o. s. ř., a to s ohledem na své investice do domu a na to, že je invalidním důchodcem.Odvolání je důvodné.Jádrem sporu bylo skutečně vyklizení domu. Dovětek s „odevzdáním“ se v případech tohoto typu obvykle používá, jde o zaběhnutou a možná již bezmyšlenkovitou praxi [tak i např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8.2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016: „V projednávané věci jde o žalobu o vyklizení nemovitostí, kterou se žalobce domáhal ochrany vlastnického práva proti neoprávněným zásahům, které mu přiznává ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. Žaloba podle citovaného ustanovení je žalobou vindikační (jde o žalobu vlastníka věci na vydání a odevzdání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje.“]. Spojení „vyklidit a vyklizený odevzdat“ (nebo „předat“) se jeví skoro jako tzv. hendiadys, což je stylistická figura, která jeden obsah vyjadřuje dvěma spojenými výrazy. Ze strany žalobkyně proto šlo nejspíš jen o nevhodnou formulaci, kterou ovšem soud nebyl vázán.Pokud však soud v této formulaci viděl dvě různé povinnosti, ačkoli jednu z nich měl za zjevně neexistující, mohl žalobkyni vyzvat k vyjasnění. Jestliže by totiž žalobkyně skutečně vymáhala dvě povinnosti, avšak odůvodnila pouze jednu z nich, pak by její žaloba zasluhovala doplnění.Podle všeho šlo ale žalobkyni jednoduše o to, aby žalovaný opustil její dům. Jen to v žalobě odůvodnila, jen k tomu se žalovaný vyjadřoval a jen to se v řízení řešilo. „Odevzdání“ řízení ničím neozvláštnilo ani neztížilo. Závěr, že za těchto okolností měla žalobkyně poloviční úspěch, je proto formalistický a nevystihuje podstatu věci. Žalobkyně se domohla toho, oč žalobou usilovala a čemu se žalovaný bránil, a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení.Aplikace § 150 o. s. ř. přitom není na místě. Zda má žalovaný vůči žalobkyni nějaký nárok z titulu svých investic do jejího domu, s jeho povinností dům vyklidit nijak nesouvisí a setrvání v domě neospravedlňovalo. Domnívá-li se žalobce, že má vůči žalobkyni nějaký peněžitý nárok, může jej uplatnit zvlášť. Dále, nepříznivé majetkové poměry důvodem pro nepřiznání náhrady žalobkyni samy o sobě nejsou. Nemění totiž nic na tom, že žalobkyně musela kvůli protiprávnímu jednání žalovaného podat žalobu a zaplatit soudní poplatek a služby advokáta. Tohoto rizika si měl být žalovaný vědom. Není přitom pravdou, že se měl odstěhovat ze dne na den, jak uvedl ve vyjádření k odvolání. Žaloba byla podána 1. 12. 2025, avšak již 23. 9. 2025 napsal advokát žalobkyně žalovanému výzvu, aby se odstěhoval; v této výzvě přitom advokát uvedl, že žalobkyně žalovaného již o odstěhování žádala opakovaně, a připomněl i výzvu dřívější advokátky žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, .Proto odvolací soud změnil napadený výrok rozsudku a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně náklady nevyčíslila, ale ze spisu je patrné, že zaplatila soudní poplatek a její advokát učinil dva úkony právní služby, a to podání žaloby a účast na ústním jednání. Pokud jde o tarifní hodnotu pro určení odměny advokáta, vychází odvolací soud z toho, že nespočívá v hodnotě nemovitosti (jež ani není ze spisu patrná), neboť žalobkyně v řízení nebojovala o samotnou nemovitost (žalovaný si na ni nárok nečinil), ale jen o vyloučení žalovaného z jejího užívání. Hodnotu takového práva lze vyčíslit jen s nepoměrnými obtížemi, a proto ji odvolací soud určil podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu na 30 000 Kč. Náklady na zastoupení advokátem vypočtené podle ostatních ustanovení advokátního tarifu pak činí 5 500 Kč (zda je advokát žalobkyně plátcem DPH, není zřejmé), společně se zaplaceným soudním poplatkem 5 000 Kč pak jde celkem o 10 500 Kč.Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení. V něm advokát žalobkyně učinil jeden právní úkon služby (odvolání) a jeho tarifní hodnotou je částka 10 500 Kč, o níž žalobkyni v odvolacím řízení šlo. Náklady řízení pak vyjdou na 1 990 Kč.Lhůtu k zaplacení odvolací soud žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na jeho majetkovou situaci prodloužil ze tří dnů na dva měsíce.