14 Co 279/2025-95 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 308 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nepřiznal mu právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Své rozhodnutí tím, že na účet žalované bylo se souhlasem žalobce poskytnuto pojistné plnění, které náleží žalobci. Toto pojistné plnění bylo určeno na instalaci kotle do nemovitosti žalobce a jeho sestry , jméno FO, , k čemuž fakticky nedošlo. Proto, požádal-li žalobce žalovanou o vrácení jí pojišťovnou vyplacené částky, je mu ji žalovaná povinna vydat jako bezdůvodné obohacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 150 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že je starobní důchodkyní s příjmem 23 000 Kč měsíčně, jí povinnost zaplatit náklady řízení uložena nebyla.3. Žalovaná se proti rozsudku odvolala a navrhla, aby byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta v plném rozsahu a jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, případně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen. Uvedla, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci. když institut bezdůvodného obohacení aplikuje mechanicky bez ohledu na jeho subsidiární povahu a nevyrovnává se s klíčovými námitkami a důkazy žalované, jako je instrukce spoluvlastnice nemovitosti, režim správy společné věci, nabídka soudní úschovy a námitka započtení uhrazených nákladů. Uvedla, že nemovitost č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je ve spoluvlastnictví žalobce a jeho sestry , jméno FO, , každý je vlastníkem ideální poloviny. Dne , datum, došlo k pojistné události (závada na čerpadle), na základě které pojišťovna uznala nárok na pojistné plnění ve výši 308 200 Kč. Dne , datum, oba spoluvlastníci písemně souhlasili s tím, že toto plnění bude vyplaceno na bankovní účet žalované (č. , č. účtu, ) za účelem pořízení nového kotle pro vytápění domu. Pojišťovna plnila žalované v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná prostředky vedla odděleně od svých výlučných prostředků, hradila z nich pojistné na dům a daň z nemovitých věcí, zbytek zůstal vázán na koupi kotle. Mezi spoluvlastníky k dohodě o konkrétním typu kotle a jeho dodavateli nedošlo. Po doručení předžalobní výzvy , datum, žalovaná bezodkladně kontaktovala druhou spoluvlastnici, která jí v e-mailové komunikaci dne , datum, potvrdila, že prostředky jsou určeny na kotel a instruovala ji, aby „výplatu neprováděla do dosažení dohody o výběru kotle“. Žalovaná současně nabídla složení zůstatku do soudní úschovy. Soud prvního stupně navíc ignoroval rozpor mezi žalobcovým tvrzením o ústní dohodě na úschově pro nouzové opravy a písemným souhlasem obou spoluvlastníků ze , datum, , který výslovně určuje účel, a to pořízení nového kotle. Tedy žalobce nejprve s účelovým vyplacením souhlasil a nyní žádá vrácení. Tento rozpor soud prvního stupně nějak nezhodnotil. Judikatura Ústavního soudu opakovaně zdůrazňuje subsidiární povahu bezdůvodného obohacení a nemůže se uplatnit tam, kde je možné věc vypořádat v rámci jiného právního režimu. K jeho vzniku může dojít teprve skutečným definitivním odpadnutím důvodu, pro který bylo plněno. V této věci dosud právní důvod držby prostředků žalovanou neodpadl, neboť existuje písemný souhlas obou s účelovým vyplacením. Soud prvního stupně se navíc nezabýval ani námitkou započtení uhrazených nákladů, když doložená úhrada daně a pojistného snižuje případnou povinnost žalované. Je třeba připomenout i otázku pasivní legitimace, kdy povinnost vydat obohacení stíhá toho, kdo se obohatil, nikoliv osobu, která hodnotu pouze drží na základě dohody stran; žalovaná se nijak neobohatila. Přiznat celé plnění jedinému spoluvlastníkovi by „obcházelo režim správy společné věci a vyprázdnilo původní účel svěření“. Protože neexistuje kvalifikovaná dohoda spoluvlastníků, popřípadě soudní rozhodnutí, nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby se od účelu odchýlila a jednostranně vyplatila prostředky jednomu ze spoluvlastníků proti výslovnému nesouhlasu druhého.4. Žalobce se odvolal proti výroku II rozsudku. Navrhl, aby byl změněn tak, že žalovaná je povinna mu nahradit náklady řízení v plném rozsahu. Důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř. je třeba vykládat restriktivně a lze je použít výjimečně, přičemž závažnost důvodů musí být natolik silná, aby převážila nad principem úspěchu ve věci jako základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení. Samotný argument soudu prvního stupně o pobírání starobního důchodu žalovanou není dostatečný, soud neodůvodnil proporcionalitu takového zásahu. Průměrná výše starobního důchodu v Plzeňském kraji je 20 606 Kč; jinak finanční situace žalované zjišťována nebyla. Navíc žalovaná na výzvy žalobce k vydání nereagovala, přitom bez právního důvodu zadržuje značnou finanční částku. Žalobce tak neměl jinou možnost než žalovat.5. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že srovnání jejího příjmu ze starobního důchodu s krajským průměrem samo o sobě nevyvrací úvahu soudu o spravedlivém uspořádání poměrů a nepředstavuje vadu hodnocení podle § 150 o. s. ř. Prostředky byly původně účelově vázány, žalovaná nabídla soudní úschovu.6. Na výzvu odvolacího soudu žalovaná doplnila svá tvrzení a uvedla, že k inkasu pojistného plnění ji pověřili oba spoluvlastníci, tedy žalobce i paní , jméno FO, s tím, že tyto prostředky má mít ve své dispozici z důvodu potřeby zaplacení případných oprav či havárií; jako nejpravděpodobnější investice se jevil nákup nového kotle. K tomu však nedošlo. Oba spoluvlastníci jednali společně ve shodě. Potvrzuje to plná moc předložená žalobcem pojišťovně, i e-mailové zprávy od paní , jméno FO, . Žalovaná za spoluvlastníky v souvislosti se správou domu zaplatila daň z nemovitých věcí, a to v letech 2021, 2022, 2023, 2024, a to vždy ve výši 1 399 Kč a pojištění domu za tytéž roky, a to za rok 2021 ve výši 11 934 Kč, za rok 2022 11 634 Kč, za rok 2023 11 935 Kč a za rok 2024 11 934 Kč, celkem tedy 53 033 Kč. Z celkové částky plněné pojišťovnou a přijaté žalovanou zbývá 308 200 Kč na odděleném účtu, neboť z této částky nečerpala ničeho. Již dříve uplatnila žalovaná námitku započtení vůči druhé spoluvlastnici paní , jméno FO, , a to na platby za období 2021–2023 ve výši 39 700 Kč. Pokud jde o platbu za rok 2024 ve výši 13 333 Kč činí námitku započtení vůči prostředkům, které má v úschově ve stejné výši. Celou věc chápe tak, že ji sourozenci požádali, aby vyřídila pojistnou událost, uschovala pojistné plnění na případné další použití. Tím vznikl mezi nimi smluvní vztah, který nadále trvá, k jeho ukončení nedošlo. Nikdy nepožadovala žádnou odměnu či finanční plnění, peníze opatrovala z důvodu dobrého vztahu s matkou nynějších spoluvlastníků.7. Dále žalovaná uvedla, že sporná peníze má stále u sebe.8. Žalobce v replice doplnil, že nepopírá, že žalovaná měla u sebe uschovány finanční prostředky pocházející z pojistného plnění a nepopírá, že za něj vyřizovala výplatu pojistného plnění, plnou moc k vyřízení toho jí však udělil výhradně on, neboť druhá spoluvlastnice nemovitosti (sestra žalobce) nebyla účastníkem pojistné smlouvy. Nyní žalovaná doplňuje svá tvrzení, že hradila nějakou částku, což před soudem prvního stupně ani v jeho průběhu neuvedla, navíc tyto platby nebyly a ani nemohly být hrazeny z předmětného účtu, neboť veškeré platby jí žalobce předal v hotovosti, tudíž platby, na něž žalovaná upozorňuje s projednávanou věcí nijak nesouvisejí. Není žádný racionální důvod, aby žalovaná akceptovala pokyn druhé spoluvlastnice nevyplácet, neboť druhá spoluvlastnice se dlouhodobě zdržuje mimo území České republiky, o nemovitost nepečuje, nepodílí se na úhradě nákladů a se žalobcem není v kontaktu. Odmítá proto započtení a navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.9. Odvolací soud po projednání odvolání žalované dospěl k závěru, že je jen zčásti důvodné.10. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a jeho sestra , jméno FO, jsou spoluvlastníky rodinného domu č. , hodnota, v , adresa, , a to každý jednou polovinou. Nesporné bylo také, že žalobce uzavřel pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění rodinného domu, a dále také to, že v předmětné nemovitosti došlo k pojistné události a že pojišťovna přiznala v souvislosti s pojistnou událostí pojištěnému částku ve výši 308 200 Kč. Tuto částku inkasovala žalovaná, a to na základě pokynu (příkazu) žalobce. O tom svědčí jak komunikace žalobce s pojišťovnou (č. l. 29), tak plná moc, kterou žalobce udělil žalované k vyřízení pojistné události a inkasování peněz (č. l. 71).11. Žalobce při odvolacím jednání tvrdil, že finanční prostředky byly určeny na nákup kotle, a byť v tomto směru došlo v jeho skutkových tvrzeních určitému posunu, protože v žalobě původně tvrdil, že byly určeny na nutné opravy, pro posouzení věci tato změna tvrzení nebyla významná; podstatné bylo, že žalovaná si je měla prozatím ponechat u sebe pro účely nutných investic do nemovitosti. Nyní je situace taková, že žalobce již po žalované žádné investice nechce a peníze chce vydat.12. Aplikace ustanovení o bezdůvodném obohace