14 Co 51/2026-240 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení 58 725 Kč s úroky z prodlení z titulu nedoplatků za služby dodávané do bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, (dále jen „byt“) v letech 2020, 2021 a 2022 (výrok I), ohledně dalších úroků z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, považovav žalobce za zastoupeného advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, .2. Žalovaná se proti výrokům I a III rozsudku odvolala s tím, že žalobce se domáhal zaplacení 85 777 Kč s úroky z prodlení, nikoli 85 820 Kč s úroky z prodlení, jak je v rozsudku uvedeno. Soud prvního stupně nesprávně posoudil její námitku promlčení ve vztahu k pohledávce ve výši 13 641 Kč, splatné dne 30. 7. 2020, a považoval za nesporné skutečnosti, jež neměly oporu v provedeném dokazování; ona od počátku řízení tvrdila, že vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022 postrádají náležitosti a formu stanovou zákonem a nebyla jí doručena, neboť jí byla zasílána do datové schránky podnikající fyzické osoby, aniž by měla souvislost s její podnikatelskou činností; soud prvního stupně se však těmito námitkami nezabýval. Vyúčtování byla nově vyhotovena až dne 15. 5. 2025, tedy v průběhu řízení. Z napadeného rozsudku dále není zřejmé, na základě jakých skutečností považoval soud prvního stupně všechny pohledávky za splatné dne 13. 10. 2025. Je také přesvědčena, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že pohledávky, jež po částečném zastavení řízení zůstaly k věcnému projednání, promlčeny nejsou. Vyúčtování služeb mají náležitosti stanovené právními předpisy a byla žalované doručena; datum 15. 5. 2025 není datem jejich vystavení, nýbrž jejich opětovného vytištění. Jejich doručení v návaznosti skončení zúčtovacích období vskutku nebyl schopen prokázat, a proto je žalované doručil znovu v průběhu řízení, a to dne 13. 6. 2025, což prokázal doručenkou s podpisem žalované. Nedoplatky se staly splatnými uplynutím čtyř měsíců od tohoto doručení. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.4. Odvolání není důvodné. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež odvolací soud považuje za správná (viz dále), dospěl i odvolací soud k závěru, že žaloba je v části, jež po částečném zastavení řízení zůstala k věcnému projednání, důvodná.5. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na úhradu cen služeb dodávaných do bytu v letech 2020, 2021 a 2022. Podle § 1181 odst. 1 o. z., ve znění do 30. 6. 2020, vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění od 1. 1. 2023 (dále jen „zákon“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 2 zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 7 odst. 3 zákona finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.6. Žalované lze přisvědčit v tom, že na obsah vyúčtování služeb podle § 1181 o. z. kladou právní předpisy poměrně přísné požadavky, odůvodněné tím, aby vyúčtování bylo přezkoumatelné a aby z něj bylo možné zjistit, jak osoba odpovědná za správu domu k výpočtu výsledné částky dospěla a zda tato částka odpovídá pravidlům jejich rozúčtování. Vyúčtování musí být proto podle § 7 odst. 2 zákona členěno podle jednotlivých druhů služeb, přičemž obsahové náležitosti vyúčtování podrobně stanoví § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „vyhláška“); není-li vyúčtování řádné, nemůže přivodit splatnost z něj vyplývajícího nedoplatku (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/1983, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, a ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015). Ne všechny předepsané náležitosti mají stejnou důležitost a jen nesprávnost nebo absence některých z nich má vliv na splatnost vyúčtování, což vyplývá z ustanovení § 7 odst. 3 věty třetí zákona, účinného od 1. 1. 2023, jež se – vzhledem k neexistenci přechodných ustanovení – vztahuje na veškerá vyúčtování vyhotovená od tohoto dne, i když se vztahují k obdobím předchozím (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024, bod 16. odůvodnění).7. Má-li tedy soud učinit závěr o tom, zda je nedoplatek z vyúčtování služeb splatný, musí posoudit, zda je vyúčtování řádné. Z hlediska jeho obsahu však z úřední povinnosti zkoumá pouze to, zda v něm poskytovatel služeb uvedl všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda vyúčtování je dostatečně srozumitelné, tedy zda příjemce služeb byl schopen podle něj zkontrolovat správnost údajů o své spotřebě a o způsobu rozúčtování. Soud tedy z úřední povinnosti zjišťuje jen takové údaje, které jsou z vyúčtování bez dalšího patrné. Jinak jeho správnost zkoumá jen na základě konkrétních tvrzení příjemce služeb. Nesouhlasí-li příjemce služeb s vyúčtováním, musí své výhrady specifikovat, kupříkladu nesouhlasem s koeficientem použitým pro přepočet započitatelné podlahové plochy nebo s údaji o podlahové ploše, námitkou, že údaje o celkové spotřebě služeb za zúčtovací jednotku neodpovídají hodnotám vyúčtovaným dodavatelem služeb, apod.; v takovém případě soud vyúčtování přezkoumá i z pohledu těchto jeho konkrétních námitek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023, nebo jeho usnesení ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1381/2023, a ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 26 Cdo 2278/2024).8. V souzené věci soud prvního stupně tyto závěry respektoval, byť jeho závěr, že vyúčtování mají náležitosti stanovené právními předpisy, mohl být rozveden podrobněji. Žalovaná v průběhu řízení žádné konkrétní vady vyúčtování nenamítala, vždy se omezila na tvrzení, že vyúčtování „nejsou řádná“, „neobsahují náležitosti, které má vyúčtování služeb podle obecně závazných předpisů mít“ a „neprokazují důvodnost ani existenci žalobcem v tomto řízení uplatněných nároků“. Náležitosti stanovené § 7 odst. 2 zákona vyúčtování mají; jsou členěna podle druhů poskytovaných služeb a obsahují údaje o celkové výši přijatých měsíčních záloh. Většinu náležitostí stanovených § 6 vyhlášky mají také; za zúčtovací jednotku činila spotřeba tepla na vytápění 965,42 GJ v roce 2020, 1 018,85 GJ v roce 2021 a 1 276,5 GJ v roce 2022, spotřeba tepla na ohřev vody činila 416,1 GJ v roce 2020, 408,63 GJ v roce 2021 a 690,16 GJ v roce 2022 a množství vody spotřebované na poskytování teplé vody činilo 997,515 m3 v roce 2020, 930,126 m3 v roce 2021 a 660,198 m3 v roce 2022 [§ 6 písm. a) vyhlášky]; jednotková cena tepla na vytápění činila za zúčtovací jednotku 684,83 Kč/GJ v roce 2020, 662,84 Kč/GJ v roce 2021 a 563,39 Kč/GJ v roce 2022, jednotková cena tepla spotřebovaného na ohřev vody činila za zúčtovací jednotku 684,83 Kč/GJ v roce 2020, 662,84 Kč/GJ v roce 2021 a 602,68 Kč/GJ v roce 2022 a jednotková cena vody spotřebované na poskytování teplé vody činila za zúčtovací jednotku 94,35 Kč/m3 v roce 2020, 102,32 Kč/m3 v roce 2021 a 107,58 Kč/m3 v roce 2022 [§ 6 písm. b) vyhlášky]; za zúčtovací jednotku celkové náklady na vytápění činily 661 145,69 Kč v roce 2020, 675 332,49 Kč v roce 2021 a 719 165,03 Kč v roce 2022, celkové náklady na teplo spotřebované na ohřev vody činily 284 956,53 Kč v roce 2020, 270 855,49 Kč v roce 2021 a 415 945,26 Kč v roce 2022 a celkové náklady na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody činily 94 111,70 Kč v roce 2020, 95 174,70 Kč v roce 2021 a 71 023,50 Kč v roce 2022, podíly základních a spotřebních složek nákladů na vytápění činily ve všech těchto letech 50 % u obou složek a podíly základních a spotřebních složek nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody činily ve všech těchto letech 30 % u základní složky a 70 % u spotřební složky, u nákladů na vytápění činila každá z těchto složek 330 573 Kč v roce 2020, 337 666 Kč v roce 2021 a 359 583 Kč v roce 2022, u nákladů na teplo spotřebované na oh