18 Co 281/2025-34 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 11 363 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve výši 2 010 Kč (výrok II). Na nákladech řízení procesně úspěšné žalobkyni přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměnu zástupkyně žalobkyně ve výši 800 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby, dále paušální náhradu hotových výdajů za dva zmíněné úkony právní služby ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ve výši 210 Kč. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nepovažoval za účelný úkon, jelikož ještě před ním byla žalovaná vyzvána k plnění již samotnou žalobkyní v rámci jejích opakovaných upomínek. Po výzvě k zaplacení žalované částky následovaly minimálně ještě dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem. Těmito upomínkami tak lze mít podle soudu prvního stupně účel předžalobní výzvy za splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů řízení. Přijetí ustanovení § 142a o. s. ř. mělo sloužit jako ochrana majetkových zájmů dlužníků a jeho smyslem bylo předcházet překvapivému uplatnění pohledávek vůči dlužníkovi, který by měl zájem plnit a současně, který si nemusí být vědom svých dluhů. Podle názoru soudu prvního stupně tak nelze toto ustanovení aplikovat tak, že by v jeho důsledku dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím. Povinnost respektovat uvedený účel vyplývá podle nalézacího soudu i z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 2178/15. Odkázal dále na usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2025, č. j. 14 Co 270/2024-26, či ze dne 14. 5. 2025, č. j. 14 Co 125/2025-74. Soud prvního stupně tedy nepovažuje předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně za účelně vynaloženou ve smyslu stanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Také uvedl, že staví své závěry na argumentech ryze právních a nějakými „psychologickými“ efekty se vskutku nezabývá.2. Pouze proti výroku II rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení i za úkon v podobě odeslání předžalobní výzvy. Žalobkyně odkázala na komentářovou literaturu, podle níž ani výzva k zaplacení opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, jelikož je z praxe známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. Žalobně se tedy proto domnívá, že předžalobní výzva učiněná advokátem není neúčelným právním úkonem, a to i v případě, že žalovaný byl již ze strany žalobkyně upomínán ke splnění závazku. Žalobkyně připomněla, že nárokuje pouze jednu konkrétní předžalobní výzvu učiněnou právní zástupkyní a je přesvědčena, že předžalobní výzva zaslaná advokátem má na dlužníky jiný psychologický efekt, než výzva zaslaná pouze věřitelem.3. Odvolání žalobkyně je důvodné.4. Jestliže novelou zákona č. 369/2012 Sb. bylo přijato ustanovení § 142a o. s. ř. a dále novelou č. 486/2012 Sb. byla do § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu vložena i mimosmluvní odměna za úkon právní služby v podobě výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, není na místě úvaha soudu prvního stupně, že by takováto jediná výzva učiněná advokátem, který zastupuje procesně úspěšného žalobce, neměla být posouzena jako účelně vynaložený úkon ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. i v případě, kdy žalobce sám žalovaného dříve vyzval ke splnění jeho povinnosti. Tato úvaha by se mohla nabízet za situace, kdy by žalobkyně uplatňovala více úkonů za více předžalobních výzev. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací odvolatelky, že předžalobní výzva učiněná advokátem má vyšší potenciál přimět dlužníka k plnění, nežli výzva učiněná samotným žalobcem. I tento dle soudu prvního stupně psychologický efekt měl být vzat do úvahy při právním hodnocení pojmu účelně vynaložený náklad.5. Byť soud prvního stupně odkazuje na rozhodnutí senátu 14 Co Krajského soudu v Plzni, zcela vymlčel opačnou rozhodovací praxi senátu 56 Co Krajského soudu v Plzni, který svými usneseními ze dne 31. července 2025, č. j. 56 Co 161/2025-29 a ze dne 22. července 2025, č. j. 56 Co 157/2022-29 změnil rozsudky Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 5. 2025, č. j. 11 C 23/2025–18, resp. č. j. 11 C 24/2025-18. Je však třeba zmínit, že současná rozhodovací praxe Krajského soudu v Plzni se již sjednotila na přístupu, že v obdobných případech je třeba považovat předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně jako účelně vynaložený úkon i přesto, že předtím byla ze strany žalobkyně samotné zaslána předžalobní výzva dlužníkovi.6. Soud prvního stupně na jednu stranu uvádí, že staví své závěry na argumentech ryze právních, na stranu druhou již opomněl zdůvodnit svoji tezi, že nelze ustanovení § 142a o. s. ř. aplikovat tak, že by v jeho důsledku dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím. Cílem přijetí § 142a o. s. ř. sice skutečně byla snaha předcházet zbytečným sporům tam, kde si dlužníci nemusejí být vědomi svých splatných závazků, nicméně poruší-li žalovaný svou povinnost a žalobce proto musí činit kroky vedoucí k soudnímu sporu, nemohou náklady s tím spojené tížit žalobce, je-li úspěšný. Nutným důsledkem přijetí ustanovení § 142a o. s. ř. je, že žalovaný, není-li ve sporu úspěšný, nahradí žalobci i náklady spojené s předžalobní upomínkou, tedy zaplatí více, než by zaplatil před touto legislativní změnou.7. Zmínil-li soud prvního stupně nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 2178/15, je třeba uvést, že toto rozhodnutí neřešilo kolizi předžalobních výzev učiněných žalobcem a později jeho zástupcem prizmatem účelnosti uplatněných nákladů. Teleologická interpretace ustanovení § 142a o. s. ř. je Ústavním soudem je rozvíjena pro argumentaci, že aplikace tohoto ustanovení by neměla vést k přepjatému formalismu a nepřiznání náhrady nákladů řízení jen proto, že nebylo prokázáno odeslání předžalobní upomínky. Nosné důvody tohoto nálezu tak nejsou pro danou věc použitelné.8. Nad rámec uvedeného lze ještě poukázat na to, že soud prvního stupně byť nesprávně nepřiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení i za předžalobní upomínku její zástupkyně, zcela rezignoval nad úvahou o povaze předžalobní upomínky učiněné samotnou žalobkyní. Lze připomenout, že činí-li účastník řízení procesní úkony v době, kdy není zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., náleží mu za takové úkony paušální náhrada podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 při zohlednění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615 ve výši 450 Kč.9. Jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II nebylo správné, proto odvolací soud v této části rozsudek v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.10. Procesně úspěšné žalobkyni zastoupené advokátkou tak za řízení před soudem prvního stupně byla dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Ty jsou tvořeny mimosmluvní odměnou za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14 odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH v sazbě 21 % ze zmíněných částek ve výši 315 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč.11. Jelikož žalobkyně byla úspěšná se svým odvoláním a nevzdala se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo jí podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny mimosmluvní odměnou za podané odvolání podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu v rozsahu jedné poloviny, tedy v částce 250 Kč (předmětem řízení byl jen rozdíl mezi výší nákladů řízení přiznaných soudem prvního stupně a soudem odvolacím), režijním paušálem 450 Kč v souladu s § 14b odst. 6 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % z obou zmíněných částek ve výši 147 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 847 Kč. Náklady před soudem prvního stupně i odvolacím je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. Závěrem lze ještě zmínit politování nad tím, že kvůli aktivismu soudu prvního stupně bude žalovaná zatížena i náklady odvolacího řízení, jelikož neexistuje žádný zákonný důvod, proč by neměly být přiznány v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni.