56 Co 4/2026-139 — Krajský soud v Plzni

1. oud prvního stupně zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků způsobem uvedeným ve výroku I až IV, uložil dále žalovaným 1, 2, 3 zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a), b), c), d), e), f), g) h), i), j) náhradu nákladů řízení ve výši 63 201 Kč, k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V), žádnému z účastníků ve vztahu mezi žalobkyní ch) a žalovanými 1, 2 a 3 nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení (výrok VI).2. 1. a 2. žalovaný ve včasném odvolání, které směřovalo do výroku V rozsudku soudu prvního stupně, namítali, že v daném typu žaloby nelze hovořit o úspěchu a neúspěchu ve věci, když nikdo z účastníků nezískal více ani méně. Došlo pouze k transformaci vlastnictví na jednotky, a to zákonem předepsaným a prioritním způsobem. Žalovaní odkazovali na ustálenou judikaturu, zejména na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5. dubna 2022. Žalovaní od počátku souhlasili s transformací, pouze chtěli předtím dořešit možné chyby v dohodě, sporné účetnictví a především očekávali slušnou formu komunikace, doručení písemné dohody k podpisu a dále možnost prostudovat účetnictví a způsob vypořádání finančních prostředků domu, které s vypořádáním úzce souvisí. Nedošlo k tomu, ze strany žalobců namísto toho došlo k podání zcela nadbytečné žaloby. Žalovaní navrhovali změnu výroku v tom směru, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.3. Žalobci 1 až 8 a 10, 11 se k odvolání prvního a druhého žalovaného vyjádřili v tom směru, že napadený výrok V považují za věcně správný, nicméně z jiného právního důvodu. Je pravdou, že ve sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se přiznává náhrada nákladů řízení jen výjimečně, protože nelze zpravidla určit , který účastník měl ve věci plný úspěch. V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl ÚS st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.), je proto obecným východiskem, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení, ledaže by pro to byly dány důvody zvláštního zřetele hodné. Tento názor potvrdil Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2148/23, v němž vyložil, které situace lze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné. Předně oporu má takový postup v § 142 odst. 3 o. s. ř. a v ust. § 150 o. s. ř. s tím, že takovým důvodem je například obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva nebo i jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by v konkrétní věci vedlo ke zjevné nespravedlnosti. V řízení vyšlo najevo, že před podáním žaloby byla připravena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vymezením jednotek, kterou podepsali všichni žalobci a ze žalovaných 3. žalovaná. Ve věci se písemně vyjádřil jen 1. žalovaný, který namítal skutečnosti, které nemají souvislost s předmětem řízení, nesouhlasil se žalobou jen z důvodu, že nesouhlasil s vyúčtováním služeb za užívání bytu, který je nyní vymezen jako byt číslo 9 v rámci SJM žalovaných 1 a 2. 3. žalovaná se zrušením spoluvlastnictví a s vymezením jednotek souhlasila, nechtěla ale být součástí sporu, neakceptovala, že by byla na straně žalobců, tedy nutně musela být na straně žalovaných. Na to byla několikrát upozorněna. Ústního jednání u soudu se ani jeden ze žalovaných osobně neúčastnil, lze konstatovat, že jednání žalovaných musí být považováno za jeden ze způsobů chování, které Ústavní soud označuje za důvody zvláštního zřetele hodné, kdy soud má jednomu či některým účastníkům přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Text odvolání je toho dle žalobců důkazem. Odvolatelé neříkají pravdu, pokud uvádějí, že chtěli souhlasit s tzv. transformací spoluvlastnictví na bytové jednotky. Jednak nereagovali řadu měsíců na žádný přípis, nechodili na schůze, nebrali telefony, k textu dohody nesdělovali žádné výhrady a řadu let ani neplatí vůbec nic do fondu oprav a služeb dle předpisu plateb, jejich dluhy jsou aktuálně v řádů stovek tisíců Kč. Tato situace jim velice vyhovuje, protože vědí, že vymahatelnost nedoplatků je značně složitější při zachování stávajícího spoluvlastnictví domu. Na ústním jednání u soudu to řekl i žalobce 2, který byl jako jediný z účastníků u soudu přítomen. Rozsudek zavazuje žalované k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně, 3. žalovaná zaplatila pravděpodobně 2. 12. 2025 část nákladů řízení v částce 21 067 Kč odpovídající jedné třetině. Sama 3. žalovaná se do žádného z výroků neodvolala, byla přitom v odpovědi na její e-mail ze dne 2. 12. 2025 zástupcem žalobců dne 3. 12. 2025 upozorněna na to, že dle rozsudku jsou žalovaní zavázáni společně a nerozdílně. Jako spravedlivé by se zřejmě jevilo, aby 3. žalovaná zaplatila jednu polovinu a žalovaní 1 a 2 druhou polovinu nákladů řízení, toto si však žalovaní musejí vyřešit mezi sebou. Na komunikaci žalobci přistoupili od začátku, a to ve slušné formě, od žalovaných 1 a 2 se dočkali buď negace, nebo se nedočkali žádných odpovědí. V tomto duchu pokračují dosud. Rozhodnutí soudu v této věci je jediným řešením, jak se domoci vymezení jednotek, které podléhá vkladovému řízení. Žalovaní 1 a 2 jako jediní dohodu, která byla řádně připravena a všemi ostatními spoluvlastníky podepsána, odmítli podepsat a uchýlili se tak k nekonstruktivnímu a obstrukčnímu jednání. Z toho důvodu mají žalobci za to, že soud prvního stupně rozhodl správně o nákladech řízení, správně popsal v odůvodnění rozsudku obstrukční a nekonstruktivní či irelevantní jednání žalovaných účastníků, pouze ho nepřevedl do správného odůvodnění stran výroku V tak, jak to vyžaduje judikatura Ústavního soudu. Žalobci navrhovali potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku V, požadovali náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), a aniž byl povinen nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.5. Soud prvního stupně rozhodoval o náhradě nákladů řízení za situace, kdy předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci. Ve věci bylo rozhodnuto a po jednání soudu prvního stupně, jež se konalo dne 2. 10. 2025, přičemž jednání bylo odročeno na 9. října 2025 za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci samé. Z protokolu o jednání vyplývá, že žalovaní se nedostavili bez omluvy. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nebylo napadeno odvoláním, odvolání proti výroku V o nákladech řízení podal pouze 1. a 2. žalovaný. Po provedeném dokazování a po poučení dle o. s. ř. v rámci závěrečného návrhu zástupce žalobců navrhl, aby žalobě bylo vyhověno ve znění změny připuštěné při jednání soudu s tím, že žádá o přiznání náhrady nákladů řízení. Bylo poukazováno na to, že většina spoluvlastníků připravenou dohodu podepsala, žalovaný č. 1 jako obranu namítl skutečnost, která s řízením nesouvisí. Skutečnost, že se žalovaní k jednání bez omluvy nedostavili, dle zástupce žalobců přispívá k domnění, že nehodlají ničeho dalšího namítat, jejich jednání je tak možné považovat za obstrukční. Žalobci s ohledem na to požadovali, aby žalovaným byla solidárně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.6. Pokud soud prvního stupně výrok V o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud se s tímto způsobem odůvodnění neztotožňuje, nicméně rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku V bylo shledáno věcně správným.7. Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 nově určilo, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je východiskem, že žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to za předpokladu, že nejsou v daném případě naplněny důvody zvláštního zřetele hodné. Důvody hodnými zvláštního zřetele mohou být dle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, III. ÚS 2148/23 například obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo i jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by v konkrétní věci vedlo ke zjevné nespravedlnosti. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že v období před podáním žaloby byla připravena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vymezením jednotek, kterou podepsali všichni žalobci a ze žalovaných 3. žalovaná, která nechtěla být součástí sporu, neakceptovala, že by vystupovala na straně žalobců, proto se ocitla na straně žalované. Z obsahu spisu vyplývá, že na tuto skutečnost byla upozorněna před podáním žaloby. 3. žalovaná odvolání nepodala. Žalovaní se k jednání soudu prvního stupně nedostavili bez omluvy, nesdělili žádné námitky proti žalobě. V daném případě 1. a 2. žalovaný nepodepsali připravenou dohodu, v důsledku čehož žalobci museli podat žalobu před soudem a v důsledku toho vynaložit náklady za právní zastoupení. Odvolací námitka 1. a 2. žalovaného, že očekávali doručení písemné dohody k podpisu, není důvodná. Je zřejmé, že pokud odmítli podepsat připravenou dohodu podepsanou všemi ostatními spoluvlastníky, přičemž následně v odvolání prohlásili, že žalobc