84 CO 205/2021-202 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud, či soud prvního stupně) určil, že [obec] [celé jméno žalobce], narozený dne 2. 9. [číslo], zemřelý dne [datum] a [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], narozená dne 18. 11. [číslo], zemřelá dne [datum], byli ke dni [datum] bezpodílovými spoluvlastníky pozemků parcelní [číslo] v katastrálním území Chotěšov u Vrbičan, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka], ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Předmětem řízení učinili žalobci – poté, kdy okresní soud připustil změnu žaloby - určení, že zůstavitelé [obec] [celé jméno žalobce], [datum narození], který zemřel dne [datum], a [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození], která zemřela dne [datum] (dále též jen zůstavitelé), měli ke dni smrti [jméno] [příjmení], tedy ke dni [datum], v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů pozemky parcelní [číslo] v katastrálním území Chotěšov u Vrbičan, obci [obec] (dále jen předmětné pozemky). 3. Okresní soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z nesporného tvrzení účastníků, že předmětné pozemky byly jako grafický příděl [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] přiděleny zůstavitelům, právním předchůdcům žalobců. Provedeným dokazováním okresní soud zjistil, že k přídělu došlo na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] dne [datum], příděl byl zapsán v [příjmení] knize v knihovní vložce [číslo]. Přídělová listina nebyla vydána. Zůstavitelé příděl převzali dne [datum] a na nabyté půdě hospodařili. Příděl zůstal nezaplacen a následně byl vnesen do JZD [obec], založeného v roce 1950, a přídělci dále nebyl užíván. K [datum] došlo k pozastavení vymáhání pohledávky na doplacení přídělové ceny vůči přídělcům, kteří vstoupili do JZD, včetně zůstavitelů, avšak s tím, že pokud by z JZD vystoupili, povinnost k platbě se obnoví. V roce 1965 bylo deklarováno úplné vypořádání přídělové ceny. Okresní soud dále uvedl, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by se zůstavitelé přídělu vzdali nebo jej opustili, naopak státní orgány je považovaly za přídělce a evidovaly za nimi pohledávku na zaplacení přídělové ceny. 4. Okresní soud dále vycházel ze zjištění, že žalobci jsou právními nástupci zůstavitelů, a to jako jediní dědici po [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelém dne [datum], který byl jediným dědicem zůstavitelů. V řízení o dědictví nedošlo k projednání předmětných pozemků. 5. K předmětným pozemkům nebyl uplatněn restituční nárok. 6. Okresní soud dále zjistil, že k zápisu žalované jako vlastníka předmětných pozemků do katastru nemovitostí došlo v květnu 2015, a to na základě ohlášení příslušnosti k hospodaření podle § 15 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 7. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že zůstavitelé přídělem nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům. Vnesením předmětných pozemků do JZD nedošlo ke ztrátě vlastnického práva zůstavitelů k předmětným pozemkům a zrušením institutu družstevního užívání se plně obnovilo vlastnické právo původních vlastníků. Předmětné pozemky nebyly předmětem restitučních předpisů. v této souvislosti okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2302/2010. Jelikož zůstavitelé nebyli v evidenci nemovitostí zapsáni jako vlastníci předmětných pozemků, shledal okresní soud naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení. 8. S tímto odůvodněním okresní soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Zároveň rozhodl o nákladech řízení, a to na základě principu úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), tak, že v řízení zcela úspěšným žalobcům přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž jej napadla v celém rozsahu. Okresnímu soudu především vytýkala, že dospěl k nesprávnému závěru ohledně nabytí vlastnického práva zůstavitelů k předmětným pozemkům. Uvedla, že základní podmínkou pro nabytí vlastnictví k přídělu bylo, aby přídělci předmětné pozemky fakticky užívali – hospodařili na nich. Poukázala i na skutečnost, že přídělci nesplnili svou povinnost příděl zaplatit. Dále odvolatelka namítala, že pokud zůstavitelé odchodem do důchodu přestali být členy JZD, měl se okresní soud zabývat tím, jak byla jejich účast v družstvu vypořádána. K vypořádání přitom mělo dojít nejpozději ke dni úmrtí zůstavitelů. Odvolatelka rovněž uvedla, že žalobci jako právní nástupci zůstavitelů se svých práv domáhali až dne [datum], pokud by však zůstavitelé příděl neopustili nebo se jej nevzdali, byli by žalobci s existencí vlastnických práv k předmětným pozemkům jistě obeznámeni a svá práva by uplatnili dříve. Ani přídělci ani jejich právní nástupci se však o předmětné pozemky nezajímali, na těchto hospodařilo JZD a po roce 1989 i jiné subjekty. Lze tedy dovodit, že zůstavitelé jako přídělci deklarovali svou vůli příděl nevlastnit, tedy zřekli se svého vlastnického práva. Odvolatelka dále vyjádřila názor, že žalobci podáním žaloby obchází restituční zákonodárství. Ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu ve smyslu ust. § 15 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, bylo podle odvolatelky učiněno oprávněně, když je možné, že vlastnické právo zůstavitelů k předmětným pozemkům zaniklo, o čemž svědčí také to, že pohledávka na zaplacení přídělové ceny nebyla nadále vymáhána a od roku 1965 byla vedena jako vypořádaná. Konečně odvolatelka namítla, že podaná žaloba není žalobou na určení vlastníků nemovitostí v souladu s ust. § 65 odst. 7 zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí a k podání takové žaloby nejsou žalobci aktivně legitimováni. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. 10. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvedli, že se plně ztotožňují se závěry okresního soudu. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. 11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že napadený rozsudek není správný, avšak z jiných, než v odvolání uvedených, důvodů. 12. Podle ust. § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 13. Naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitelé [obec] [celé jméno žalobce], [datum narození], který zemřel dne [datum], a [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození], která zemřela dne [datum], byli ke dni smrti [jméno] [příjmení], tedy ke dni [datum], vlastníky předmětných pozemků, přičemž tyto měli v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, spatřovali žalobci v nutnosti dosáhnout dodatečného projednání dědictví po zůstavitelích, když předmětné pozemky nebyly předmětem dědických řízení a není tedy určeno, na koho vlastnické právo zůstavitelů přešlo. 14. Při řešení otázky, zda je dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení, odvolací soud nejprve přezkoumal závěr soudu prvního stupně, že žalobci podáním určovací žaloby neobchází restituční předpisy. Uvedená otázka je pro posouzení existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení stěžejní. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Cdo 154/2006, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS [číslo] r. 2009, pod poř. [číslo] 2009, byla dosud rozporná judikatura soudů sjednocena tak, že osoba oprávněná žádat vydání věci podle restitučních předpisů se nemůže úspěšně domáhat určení vlastnictví svého zemřelého právního předchůdce k takové věci. Je tomu tak proto, že restituční zákony vyloučily možnost uplatnit podle obecných předpisů právo k majetku, který získal stát konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními v rozhodném období od [datum] do [datum], když úprava podle restitučních předpisů je speciální úpravou ve vztahu k předpisům obecným. 15. Jak vyplývá ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, zůstavitelé předmětné pozemky (resp. jim odpovídající části zemského povrchu, když příděl byl vymezen jako část pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Chotěšov u Vrbičan, avšak skutečnost, že rozsah přídělu odpovídal předmětným pozemkům, byla mezi účastníky nesporná) nabyli přídělem, na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] ze dne [datum]. Příděl vnesli do JZD [obec]. Vnesením majetku do jednotných zemědělských družstev nedocházelo k pozbytí vlastnického práva osob, které svůj majetek takto sdružily k zemědělskému hospodaření. Právo družstevního užívání pozemků bylo poprvé zakotveno v zákoně č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech. Tento zákon založil povinnost č