10 Co 113/2024-335 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem uložil okresní soud žalované, aby vyslovila písemnou omluvu žalobkyni za nezákonné trestní stíhání a nezákonnou vazbu – výrok I., uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 237 900 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení – výrok II., zamítl žalobu na zaplacení 336 600 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % od , datum, do zaplacení – výrok III., uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni náklady řízení 37 026 Kč – výrok IV., uložil žalované, aby zaplatila , právnická osoba, , adresa, náhradu nákladů řízení 1 950 Kč – výrok V. a dále uložil žalované, aby zaplatila , právnická osoba, , adresa, náhradu nákladů řízení, o které bude rozhodnuto samostatným usnesením – výrok VI.2. Okresní soud odůvodnil rozsudek tak, že se žalobkyně, která byla nezákonně trestně stíhána a nezákonně pobývala ve vazbě po dobu 183 dnů domáhala po , žalovaná, náhrady za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., o náhradě majetkové újmy již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2019, č. j. 34 C 92/2017-153, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 3. 6. 2020, č. j. 10 Co 189/2019-201, řízení o náhradě nemajetkové újmy vyloučil okresní soud usnesením ze dne 30. 1. 2019, č. j. 34 C 92/2017-144 k samostatnému řízení, žalobkyně se domáhala nemajetkové újmy způsobené jí trestním stíháním ve výši 274 500 Kč a nemajetkové újmy způsobené jí vazbou ve výši 300 000 Kč, okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží omluva za nezákonné trestní stíhání a nezákonnou vazbu, a dále jí náleží náhrada nemajetkové újmy za vazbu, okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla ve vazbě po nikoliv nezanedbatelnou dobu 183 dnů, vazba zasáhla do osobní sféry žalované, když byla odloučena od dětí a od druha, možnost kontaktu s dětmi byla omezena i tím, že děti po dobu vazby žily ve Spolkové republice Německo a žalobkyně vykonávala vazbu v České republice, okresní soud neshledal dopady vazby v rovině profesní, když žalobkyně před výkonem vazby nepracovala, po propuštění z vazby absolvovala rekvalifikační kurzy a byla krátce zaměstnána, vazebním stíháním nebylo zmařeno dohodnuté školení či zaměstnání, skutečnost, že žalobkyně nemohla v důsledku vazby vykonávat obecně prospěšné práce ve Spolkové republice Německo není dopadem do pracovní oblasti, jednalo se o výkon trestu, okresní soud neshledal dopady do oblasti psychické, do zdravotního stavu žalobkyně, když žalobkyně před výkonem vazby v ČR vykonávala vazbu ve Spolkové republice Německo, která pro ni v této oblasti následky nezanechala, psychické problémy nesouvisely s výkonem vazby, ale se soukromým životem žalobkyně – smrt matky, postižení dcery a problémy s manželem, žalobkyně pobývala v psychiatrické klinice ve Spolkové republice Německo, kde byla hospitalizována až v roce 2021, nebylo prokázáno, že by se stav žalobkyně zhoršil v souvislosti s výkonem vazby v České republice, obavy z možného trestního stíhání a opětovného pobytu ve vězení uvedla žalobkyně až v roce 2021, tři roky po podání obžaloby, žalobkyně nebyla osobou bezúhonnou, okresní soud shledal za přiměřené odškodnění ve výši 1 300 Kč za jeden den vazby.3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, kterým napadla toliko výrok II., navrhovala, aby krajský soud změnil napadený výrok tak, že sníží výši denní sazby a přizná žalované náhradu nákladů odvolacího řízení, žalovaná uvádí, že odškodnění ve výši 1 300 Kč za jeden den vazby je nepřiměřeně vysoké, žalobkyně musela sice vnímat odloučení od nejbližší rodiny značně úkorně, ovšem žalobkyně páchala trestnou činnosti již dříve a za své jednání byla odsouzena a pobývala ve vězení ve Spolkové republice Německo, když děti byly mladší, v té době byly děti umístěny do ústavu, zatímco po dobu výkonu vazby v České republice se o děti dobře staral druh žalobkyně, žalobkyně problémy dětí tolik neřešila, primárně řešila sama sebe, žalobkyně není osobou bezúhonnou, ve srovnatelných věcech soudy ukládaly nižší odškodnění, ve výši 500 Kč denně, ve věci obvinění z totožného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, kde poškozený byl ve vazbě 922 dní.4. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného výroku.5. Rozsudek okresního soudu, pokud jde o výroky I. a III., nebyl odvoláním napaden, tyto výroky jsou samostatné a odvolací soud je nepřezkoumával.6. Krajský soud přezkoumal napadený výrok II. spolu se závislými nákladovými výroky a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.7. V souzené věci je nepochybné, že žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána na území České republiky a pobývala nezákonně ve vazbě v České republice od , datum, do , datum, , tedy 183 dní. Nezákonnost trestního stíhání a vazby byla konstatována nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 143/16, který zrušil usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2015, č. j. KVZ 73/2015-34 a usnesení , Anonymizováno, ze dne 26. 10. 2015, č. j. ČTS: NPC-1435/TČ-20152200E3 z důvodu porušení práv zaručených svobod, dále Ústavní soud zrušil dne 26. 4. 2016 s nálezem sp. zn. II. ÚS 688/16 usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, č. j. 4 To 383/2015-56 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2015, č. j. 40 Nt 681/2015-10 z důvodu porušení práv žalobkyně zaručených čl. 8 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5. Žalobkyně uplatnila u žalované žádostí o majetkovou újmu písemně nemajetkovou újmu u žalované dne , datum, , žalovaná žalobkyni neposkytla ani omluvu ani finanční odškodnění.8. Okresní soud věc posoudil správně dle příslušných ust. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu a územních samosprávních celků za škodu.9. Stát v této věci odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány dle § 3 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, ve věcech náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jedná jménem státu , Anonymizováno, dle § 6 odst. 2 písm. a) o. s. ř., když bylo vydáno soudem nezákonné rozhodnutí, žalobkyně uplatnila nárok nejprve u , Anonymizováno, dle § 14 odst. 1, čímž splnila podmínku pro uplatnění nároku na náhradu škody u soudu dle § 14 odst. 3, ve lhůtě šesti měsíců od uplatnění nároku nebyla žalobkyni škody nahrazena, dle § 15 odst. 1 a žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu u soudu.10. Nezákonné držení ve vazbě představuje vždy zásah do lidských práv, a dotýká se osobnostních práv fyzické osoby, a za tuto nezákonnou vazbu nepostačí vyslovení omluvy a je třeba tuto intenzivní újmu odčinit ve finančních prostředcích. Podle kritérií a intenzity zásahu a důsledků na život poškozeného se považuje částka v rozpětí 500-1 500 Kč za jeden den vazby.11. Krajský soud považuje částku 1 300 Kč za jeden den trvání vazby v případě žalobkyně za nepřiměřeně vysokou, uvedená vazba měla dopad do rodinného života, žalobkyně byla odloučena od dětí, nelze však přehlédnout, že si tento dopad do rodinného života zčásti způsobila sama svým způsobem života, když se podílela na trestné činnosti, za kterou byla již v minulosti odsouzena, jednalo se o závažnou trestnou činnost, je třeba rozlišovat mezi osobou, která žila bezúhonně, neohrožovala své děti tím, že se o ně nebude moci starat z důvodu výkonu vazby či trestu a žalobkyní. Je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně nebyla osobou bezúhonnou, podílela se na stejném trestném činu ve Spolkové republice Německo, kde byla pravomocně odsouzena.12. Rovněž odvolací soud neshledal dopad vazby v rovině profesní, když žalobkyně před výkonem vazby nepracovala a po propuštění z vazby a absolvování , právnická osoba, byla pouze krátce zaměstnána, rovněž dospěl k závěru, že vazebním stíháním nebylo zmařeno dohodnuté školení či zaměstnání, pokud žalobkyně nemohla vykonávat obecně prospěšné práce ve Spolkové republice Německo, jednalo se o výkon trestu nikoliv o pracovní oblast, nebyla prokázána tvrzení žalobkyně o dopadu vazby na její psychický stav, mezi léčením na klinice v roce , Anonymizováno, a výkonem vazby uplynulo několik let, tvrzení žalobkyně o tom, že s ní bylo ve vazbě špatně zacházeno, zůstala neprokázaná.13. Odvolací soud považuje za přiměřenou částku 700 Kč za jeden den vazby, zejména pro negativní dopad do rodinné sféry, odloučení od dětí.14. Z výše vyložených důvodů změnil krajský soud napadený výrok II. dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl do dalších 109 800 Kč (rozdíl mezi částkou 237 900 Kč a částkou 128 100 Kč, když odškodné ve výši 700 Kč za jeden den ve vazbě činí za 183 dnů 128 100 Kč), jinak tento výrok dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného přiznaného úroku z prodlení, když žalovaná je v prodlení s peněžitých plněním po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku, tj. po , datum, , žalobkyni náleží úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákona, v uvedenou dobu činil úrok z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8,05 %. Pokud jde o úrok z prodlení z částky 109 800 Kč od , datum, , byl uvedený