12 Co 136/2024-131 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s daným příslušenstvím představující její regresní nárok dle § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tvrdila přitom, že společnost , právnická osoba, . u ní uzavřela pojistnou smlouvu na vozidlo , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , který si pro výkon své podnikatelské činnosti zapůjčil žalovaný, který řízení vozidla svěřil , jméno FO, , který měl pravomocně zakázáno řídit motorová vozidla a který s vozidlem dne , datum, způsobil dopravní nehodu. Jako pojistitelka vozu plnila poškozeným osobám částku výši , částka, . Žalovaný se žalobě bránil s tím, že si vozidlo půjčoval od , Anonymizováno, nepravidelně, že vozidlo si zapůjčil sám , jméno FO, a neměl šanci zjistit, že , jméno FO, má soudně zakázáno řídit motorová vozidla. Vzhledem k tomu, že společnost , Anonymizováno, zapůjčovala předmětné vozidlo v období od , datum, do , datum, i dalším nájemcům, nemohla doba nájmu trvat celé uvedené období.2. O této žalobě rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku , částka, s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a současně žalovaného zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).3. Okresní soud přitom vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, dne , datum, na dobu do , datum, smlouvu o nájmu vozidla , Anonymizováno, , jehož pojištění odpovědnosti z provozu bylo uzavřeno u žalobkyně. Dne , datum, řídil vozidlo bez řidičského oprávnění , jméno FO, , který s vozidlem způsobil dopravní nehodu. Žalobkyně vyplatila poškozeným z dopravní nehody pojistné plnění ve výši , částka, . Po provedeném dokazování pak vzal dále za prokázané, že smlouva o nájmu vozidla trvala až do , datum, , tj. i v den nehody, že žalovaný v tento den vozidlo od pronajímatele převzal pro výkon své podnikatelské činnosti (rozvoz zboží) a vozidlo předal , jméno FO, , aby pro něho pracoval. Odmítl obranu žalovaného, že nemohl vědět, že , jméno FO, nemá platné řidičské oprávnění s tím, že pokud měl k dispozici jeho řidičský průkaz, pak si počínal hrubě nedbale, neboť si mohl zjistit, že řidičský průkaz je tzv. propadlý, jeho platnost skončila dne , datum, a dodal, že za minimum obezřetnosti považuje i to, že si žalovaný mohl ověřit stav tzv. bodového hodnocení řidiče , jméno FO, , jehož výpis lze snadno získat na pobočkách Czechpoint.4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to dle jeho ust. § 2, § 6 a § 10 odst. 1 písm. j), jakož dle § 2914 o. z. a uzavřel, že pokud žalovaný při výkonu své podnikatelské činnosti prostřednictvím , jméno FO, , kterému v době uložení zákazu řízení předal vozidlo, kterým , jméno FO, jako řidič způsobil dopravní nehodu, pak má žalobkyně proti žalovanému jako pojištěnému dle § 6 zák. č. 168/1999 Sb. právo dle § 10 odst. 1 písm. j) citovaného zákona právo na to, co vyplatila poškozeným z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Okresní soud proto žalobě vyhověl a současně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému nahradit ve věci zcela úspěšné žalobkyni náklady řízení představující jednak zaplacený soudní poplatek a jednak odměnu placenou advokátovi za poskytnutí právní pomoci dle vyhl. č. 177/1996 Sb.5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, v němž se závěry okresního soudu nesouhlasil a namítal přitom, že pokud si měl podle předávacího protokolu vozidlo převzít dne , datum, v , Anonymizováno, ., Anonymizováno, hod, pak v této době si vozidlo převzít nemohl, neboť byl v , Anonymizováno, na skladě spedice. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.7. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami žalovaného se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, proto v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na obsáhlé, a především přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.8. Jde-li o odvolací námitku žalovaného, že v době předání vozidla při uzavírání nájemní smlouvy, nebyl na území ČR, pak k tomuto (novému) tvrzení nelze (ze zákona) přihlížet.9. Je tomu tak proto, že odvolací řízení ve věcech sporných (mezi něž patří i řízení v této věci), je založeno na systému neúplné apelace. Tato zásada totiž znamená, že spor po skutkové stránce proběhne před soudem prvního stupně, že soud prvního stupně je instancí, u které mají být provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání právně významných skutkových tvrzení. K tomu zákon ukládá účastníku povinnost tvrdit před soudem prvního stupně všechny pro věc v té době existující právně významné skutečnosti a označit všechny v té době dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. V odvolání proti rozsudkům, které byly vydány ve sporném řízení, lze uvést nové skutečnosti a důkazy jen za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř. Pro závěr, zda skutečnosti, které byly uplatněny v odvolání, jsou z hlediska ustanovení § 205a o. s. ř. nové, je pak rozhodné posouzení, zda byly některým účastníkem řízení uplatněny před soudem prvního stupně nebo zda v průběhu tohoto řízení vyšlo jinak najevo, nebo zda účastník nebyl řádně poučen.10. Z obsahu spisu nevyplývá, že by ji žalovaný tvrdil již před soudem prvního stupně, že by se bránil tím, že v době převzetí vozidla dne , datum, nebyl v ČR, ani jinak to nevyšlo najevo a nelze ani uzavřít, že by žalovaný nebyl řádně ve smyslu ust. § 119a o. s. ř. soudem prvního stupně poučen. Ostatně i kdyby k této skutečnosti soud přihlížel a tato skutečnost by pravdivá byla, nic by to nezměnilo na závěru, že to byl žalovaný, který v den dopravní nehody , datum, , tj. za trvání nájemní smlouvy o pronájmu předmětného vozidla, vozidlo od pronajímatele převzal a současně jej předal řidiči , jméno FO, , kterému byl uložen zákaz řízení.11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný v jeho meritorním výroku I. dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného a řádné odůvodněného výroku II. o nákladech řízení12. Proto žalobkyně byla i v odvolacím řízení zcela úspěšná, má též právo dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada představuje odměnu placenou advokátovi za poskytnutí právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po , částka, za každý z těchto úkonů, paušálních náhrady hotových výdajů za tyto úkony po , částka, (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky), náhrady cestovních výdajů ve výši , částka, v souvislosti s cestou realizovanou k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět hromadným dopravním prostředkem, náhrady za ztrátu času na této cestě v rozsahu 8půlhodin po , částka, , tj. , částka, (§ 14 vyhlášky), a to vše včetně 21% daně z přidané hodnoty ve výši , částka, . Celkem tak náklady odvolacího řízení činí , částka, , kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).