84 Co 179/2023-388 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud nebo soud prvního stupně) zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. V posuzovaném případě se žalobce žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení s tvrzením, že spolu se žalovanou žili v družském poměru, vedli společnou domácnost a vychovávali jejich společného syna. Ve dnech , datum, a , datum, předal žalobce žalované v hotovosti částku , částka, jako bezúročnou zápůjčku zajištěnou směnkou vlastní na dostavbu rodinného domu ve vlastnictví žalované na adrese , adresa, . Následně žalobce poskytl žalované ze stejného titulu na její bankovní účet další částky, konkrétně dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . V součtu jde o žalobou uplatněných , částka, . Žalovaná se v roce 2019 rozhodla ukončit společné soužití se žalobcem a žalobce donutila, aby se ke konci měsíce května 2019 odstěhoval ze společné domácnosti. Z důvodu absence písemné smlouvy o zápůjčce požadoval žalobce částku , částka, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že dle ustanovení § 646 o. z. počala běžet tříletá promlčecí doba až od konce května 2019.3. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení. Údajné půjčky z roku 2014 jsou dle žalované promlčeny, neboť účastníci nebyli manželé ani osoby žijící ve společné domácnosti. Účastníci dle žalované udržovali nepravidelný partnerský vztah, nešlo o trvalé soužití, v němž by oba přispívali k úhradě a obstarávání společných potřeb, a rovněž se svými příjmy nehospodařili společně.4. Okresní soud s poukazem na výše uvedené zaměřil dokazování primárně na včasnost uplatnění žalobního nároku a dále na otázku existence společné domácnosti účastníků. Dle ustanovení § 646 o. z. j třeba posoudit a vyhodnotit, zda zde společná domácnost účastníků existovala a pokud ano, k jakému relevantnímu období a zda tedy došlo ke stavení promlčení lhůty.5. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne , datum, byla žalovanou jako výstavcem podepsána listina označená jako „Směnka vlastní“, kdy tato byla vystavena na řad žalobce na částku , částka, se splatností na viděnou, dne , datum, odešla z účtu žalobce na účet žalované částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a téhož dne , datum, další částka , částka, . Vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovanou a požadovanému vrácení těchto plateb z titulu bezdůvodného obohacení okresní soud učinil závěr, že tříletá promlčecí lhůta (§ 629 o. z.) počala žalobci plynout u platby , částka, dne , datum, , u platby , částka, dne , datum, a u zbývající plateb , částka, a , částka, dne , datum, . Žaloba byla podána dne , datum, a nebýt tvrzené existence společné domácnosti účastníků žalobcem, byl by nárok žalobce promlčen.6. Okresní soud tedy zaměřil dokazování na spornou otázku existence společné domácnosti účastníků v období od , datum, do , datum, , neb jiné období nebylo z hlediska skutkového stavu potřebného pro posouzení důvodnosti namítnutého promlčení relevantní.7. Okresní soud vyslechl účastníky navržené svědky, kdy z jejich výpovědí v zásadě nezjistil relevantní skutečnosti pro posouzení ukončení či trvání společné domácnosti. Okresní soud dále hodnotil věrohodnost jednotlivých svědků, kdy v zásadě měl pochybnosti o věrohodnosti svědků, kdy tito byli v kamarádském vztahu, až k žalobci či žalované nebo se jednalo o jejich blízké příbuzné. V zásadě však dospěl k závěru, že z jejich výpovědí nelze zjistit konkrétní skutečnosti k trvání společné domácnosti, kdy všichni měli tyto informace zprostředkované účastníky nebo z jejich výpovědí nebylo možné dovodit existenci společné domácnosti. Z jejich výpovědí bylo dle okresního soud zjištěno toliko to, že žalobce se definitivně odstěhoval z domu žalované v , adresa, v dubnu 2019.8. Za stěžejní okresní soud považoval skutečnosti zjištěné z opatrovnického spisu ohledně společného dítěte účastníků, ze kterého zjistil, že dne , datum, došel okresnímu soudu návrh žalované na úpravu péče a výživy nezletilého syna , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozeného , datum, , v němž žalovaná jako matka nezletilého uvedla, že s otcem dítěte (žalobcem), nesdílí již několik měsíců společnou domácnost cca od počátku roku 2018 a žádá o svěření syna do své péče. Při soudním jednání, jež se konalo dne , datum, , byl žalobce jako otec nezletilého vyslechnut a ve své účastnické výpovědi mimo jiné uvedl, že na chod společné domácnosti přispíval do léta 2017, nyní se do chodu domácnosti nezapojuje, protože to matka (žalovaná) nechce. Dále uvedl, že se doma nestravuje, pere mu jeho matka a domů přichází kolem 17-18 hodiny. Do pronajatého bytu se zatím nepřestěhoval, nechtěl odejít bez syna a rovněž čeká, až mu matka splní její závazek v řádech statisíců.9. Okresní soud pak uvedl, že společná domácnost je spotřebním společenstvím trvalé povahy, které představuje skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy, kdy jen příležitostná výpomoc v domácnosti či občasné společné trávení víkendů, svátků, dovolené apod. nepostačuje. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení. Hovoříme-li o tzv. spotřebním společenství, pak toto zcela zjevně vyžaduje dohodu (konsensus) zainteresovaných osob na tom, že budou společně a bez rozlišování svých příjmů hospodařit. Dohoda může být samozřejmě i konkludentní.10. V posuzovaném případě byla provedenými důkazy dle okresního soudu jakákoli dohoda účastníků o společném hospodaření jednoznačně vyvrácena. Byť účastníci až do konce měsíce dubna 2019, kdy se žalobce definitivně odstěhoval do svého pronajatého bytu, společně bydleli spolu s jejich synem v domě žalované v , adresa, , tak v zájmovém období srpen 2018 až květen 2019 spolu již společně nehospodařili. Sám žalobce před opatrovnickým soudem výslovně uvedl, že na chod společné domácnosti přispíval do léta 2017. Žalobce tak sám potvrdil absenci, respektive ukončení dohody o společném hospodaření k létu 2017. Od té doby hospodařili dle okresního soudu účastníci odděleně, což dle okresního soudu prokázaly i výpisy z účtu žalobce, který, jak rovněž i sám před opatrovnickým soudem výslovně uvedl, žalované přispívá od února 2018 na výživu syna, na jeho školku a na bydlení, když nemovitost žalované užívá. V případě společného hospodaření dvou osob takového platby dle okresního soudu z povahy věci neprobíhají, neb se příjmy ani výdaje společně hospodařících osob z povahy věci nerozlišují a vše se hradí „z jedné společné hromady finančních prostředků“. Příspěvek žalobce na bydlení pak nelze chápat jako společné hospodaření, ale toliko jako úhradu části nákladů spojených s užíváním domu, když bylo prokázáno, žalobce nemovitost žalované až do konce dubna 2019 užíval. Pokud by žalobce za této situace žalované, jejíž majetek užíval, ničeho nehradil, vznikalo by žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení. Skutečnost, že žalovaný platil v domě žalované internetové připojení, pak nemá vůbec žádnou relevanci, neb takové služby si z povahy věci obvyklé hradí ten, kdo nemovitost užívá, a internetové připojení není vázáno, například jako vodné a stočné, na vlastnictví nemovitosti.11. Okresní soud proto žalobu pro promlčení uplatněného nároku zamítl, když v řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že účastníci v období rozhodném pro stavení promlčení lhůty již nežili ve společné domácnosti. Ve svém rozhodnutí rozhodl o nákladech řízení vycházeje z principu úspěchu účastníka ve sporu a žalobci uložil povinnost k jejich náhradě žalované a současně zavázal žalobce povinností uhradit náklady státu na svědečné.12. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Žalobce poukázal zejména na to, že společnou domácnost účastníci dle provedeného dokazování vedli do konce března 2019, od března 2019 si žalobce začal vybavovat svůj nový byt a postupně odvážet své věci od žalované. Žalovaná mu začala v dubnu 2019 vracet platby ve výši , částka, měsíčně a dle žalobce se jednalo přesně o polovinu nákladů na společnou domácnost. Dle žalobce lze z výpovědí jím jmenovaných svědků učinit závěr o vedení společné domácnosti účastníky do dubna 2019. Poukázal na rozpornost tvrzení žalované a v zásadě i závěru okresního soudu, kdy podle účastnické výpovědi žalované v opatrov