95 Co 452/2024-90 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále také jako „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 530 Kč s úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 35 530 Kč od 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 ve výši 1 606,15 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 530 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 299,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzniklého zákonnou sazbou ročně za dobu od 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 ve výši 267,60 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 6 299,91 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 915,86 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 129,91 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 428,32 Kč, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Rozsudek odůvodnil tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně přes upozornění ze strany soudu, pokud jde o úvěruschopnost žalované, nepředložila žádné důkazy o tom, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím každého jednotlivého úvěru žalobkyně postupovala s odbornou péčí. V takovém případě je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaná vyčerpala částku 40 926 Kč a uhradila částku 5 396 Kč, okresní soud na straně žalované shledal bezdůvodné obohacení ve výši 35 530 Kč a dále žalobkyni přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť žalovaná byla vyzvána k zaplacení písemným oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 15. 6. 2023 odeslaným dne 16. 6. 2023, výzva byla doručena žalované dne 18. 6. 2023, lhůta k plnění byla stanovena v délce 14 dnů, žalovaná je tedy s plněním částky 35 530 Kč v prodlení od 30. 6. 2023. Žalobkyni okresní soud přiznal část uplatněného nároku na kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý zákonnou sazbou z částky 35 530 Kč za dobu od 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 v částce 1 606,15 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši z částky 35 530 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že okresní soud nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem a důkazům ohledně úvěruschopnosti žalované a dále, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, když v rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nereagovala na výzvu soudu ze dne 23. 2. 2024 a nepředložila žádné důkazy o prověřování úvěruschopnosti žalované. Na základě výše uvedeného byla úvěrová smlouva shledána absolutně neplatnou a nárok z ní byl vypořádán jako nárok z bezdůvodného obohacení. Uvedla, že její podání ze dne 5. 3. 2024 nebylo okresním soudem žádným způsobem posouzeno a nebylo to ani nikterak odůvodněno. Z tohoto důvodu je podle žalobkyně předmětné rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelným. Doplnila, že v rámci uzavírání smlouvy č. , hodnota, provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Dále poukazovala na Výpis z účtu žalované za období od 16. 8. 2022 do 15. 9. 2022, žalovaná při kontraktačním procesu se žalobkyní uvedla, že jejím zaměstnavatelem je , Anonymizováno, , jméno FO, , , adresa, , od této společnosti žalovaná obdržela v předmětné době Výpisu platbu z titulu mzdy ve výši 25 120 Kč, výše této platby tedy převyšovala tu, jež byla uvedená žalovanou v žádosti o úvěr, a dále poté v úvěrové smlouvě. Z výpisu je rovněž patrné, že žalovaná obdržela dne 13. 9. 2022 příspěvek na dítě ve výši 5 000 Kč od Úřadu práce ČR a dále obdržela další platby na účet v souhrnné výši 4 500 Kč, přičemž dvě úhrady, a to ze dne 16. 8. 2022 a 9. 9. 2022 v souhrnné výši 2 000 Kč obsahovaly poznámku „alimenty“. Tyto prostředky jsou využitelné primárně na potřeby nezaopatřeného dítěte, nicméně rodič s těmito prostředky disponuje a hradí jimi nutné výdaje. Prostřednictvím Výpisu si žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na energie (ČEZ), stravu (např. Potraviny CBA, Penny), drogerii (CBA drogerie) či telekomunikační služby (T-Mobile). Pokud jde o výdaje, žalovaná značnou část svých výdajů nehradila přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když velkou část svých příjmů z účtu vybírala prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně tak nemá žádnou možnost, jak zjistit či prověřit způsob nakládání s těmito z účtu vybíranými finančními prostředky. Samotný výběr finančních prostředků z účtu je tak nutno klasifikovat jako výdaje žalované, ať už je jimi v dalším kroku hrazeno cokoliv. Lze tedy předpokládat, že žalovaná, která uzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru, bude muset uzpůsobit výběry z účtu tak, aby svým závazkům dostála, když toto vyplývá také z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 17 Co 152/2019. Tvrzení, že žalobkyně nijak neověřovala a dále nezkoumala tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů tedy není založeno na pravdě, když si žalobkyně vyžádala od žalované Výpis z bankovního účtu, dále nahlížela do registrů, disponuje Úvěrovou zprávou z Nebankovního registru klientských informací a výdaje žalované navýšila o 11 952 Kč na základě statistických a normativních údajů, a dále na základě údajů získaných z Úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací. Odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, a uvedla, že splnila požadavky Nejvyššího soudu, tedy ověřit tvrzení žalované a nespoléhat se jen na její prohlášení (k předmětnému si žalobkyně vyžádala Výpis z bankovního účtu) a dále využít různé registry a státem publikované údaje (žalobkyně porovnávala existenční minimum a průměrné náklady na bydlení v místě bydliště žalované s údaji uvedenými žalovanou, přičemž nakonec použila ty vyšší, vycházející ze statistických údajů). Soud prvního stupně tedy podle odvolatelky pochybil, když nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem nebo k označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, dále soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, tedy listinné důkazy obsažené v doplnění ze dne 5. 3. 2024, potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dále, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když v souvislosti s výše uvedeným soud prvního stupně posuzoval nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení a ne jako nárok z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Navrhovala k důkazu doplnění žalobního návrhu ze dne 5. 3. 2024, úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, Výpis z účtu za období od 16. 8. 2022 do 15. 9. 2022 a důkazu v podobě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací ke zjištění uživatele předmětného telefonního čísla ke dni 18. 10. 2022. Dožadovala se změny rozsudku okresního soudu tak, že odvolací soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Krajský soud jako soud odvolací ve věci nařídil jednání, při kterém přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v napadených výrocích II. a III., a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Podané odvolání přitom shledal nedůvodným.6. Výrok I. rozsudku okresního soudu, který nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci.7. V řízení byla podstatnou otázka, zda úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena v písemné formě a je tedy platná, a v případě kladného závěru, jestli žalobkyně jako poskytovatel úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované anebo tuto povinnost nesplnila, a smlouva je neplatná.8. Odvolací soud provedl k důkazu podstatný obsah úvěrové smlouvy a výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . za období 9/2022. Z nich zjistil, že úvěrová smlouva měla být uzavřena dne 18. 10. 2022, žalovaná měla podepsat smlouvu SMS kódem, číslo účtu, na který měla být částka úvěru poskytnuta byl účet č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu žalované za období 9/2022 č. , č. účtu, vyplývá, že příjmy žalované činily v září 2022 celkem 27 620 Kč (z toho 25 120 Kč od zaměstnavatele), další pří