10 Co 165/2025-165 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud (dále jen „soud prvního stupně“) rozvedl manželství účastníků uzavřené dne , datum, před Městským úřadem v , obec, (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o návrhu manžela na rozvod manželství ze dne 11. 9. 2022 odůvodněného tím, že manželství je z důvodu vzájemného citového odcizení manželů dlouhodobě nefunkční, každý z manželů žije podle svých vlastních představ, intimní život mezi nimi zcela vymizel, manžel dlouhodobě udržuje známost s jinou ženou a vyloučil zlepšení vzájemných vztahů do budoucna. Manželka s návrhem nesouhlasila, neboť manželství nepovažuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Aktuální stav manželství je podle jejího názoru důsledkem psychických obtíží manžela, které je možno řešit vhodnou léčbou a terapií. Je přesvědčena, že manžel není v důsledku svých psychických obtíží schopen zcela zhodnotit stav manželství a následky rozvodu, a to i ve vztahu k sobě samému, neboť rozvodem mu může být způsobena závažná újma. Mezi hlavní projevy psychické poruchy manžela uvedla patologické shromažďování věcí a odpadu, kteréžto hromadí jak v bytě, tak ve společných prostorech domu, kde se byt nachází. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před Městským úřadem v , obec, , u obou se jednalo o manželství první. Z manželství se narodil dnes již zletilý syn , jméno FO, . Na základě provedeného dokazování výslechy účastníků a svědeckými výpověďmi , jméno FO, , přítelkyně manžela a syna účastníků dospěl k závěru, manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení. Příčinu rozvratu manželství shledal zejména v úplném citovém odcizení manžela vůči manželce způsobeném odlišnými povahovými vlastnostmi manželů a s tím souvisejícími odlišnými představami o společném manželském soužití. Má za prokázané, že soužití s manželkou do budoucna se pro manžela jeví jako nepřijatelné, kdy tento stav není stavem pouze přechodným, vedeným např. nerozvážností manžela, když od doby podání návrhu na rozvod manželství ke dni výslechu obou manželů uplynuly téměř dva roky. Manžel na stav manželství názor nezměnil, naopak se jeho vztah k manželce zhoršil. Opakovaně v řízení vyjadřoval důvody, pro které je pro něho manželství s manželkou již neakceptovatelné, a to odlišné představy o vzájemném trávení volného času a o finančním hospodaření rodiny. O rozvrácenosti manželství svědčí dle soudu prvního stupně i dlouhotrvající mimomanželský vztah manžela s paní , jméno FO, , který trvá od roku 2012 a který manžel považuje za perspektivní, fungující, cítí se v něm jako muž, který je vnímán. Jedná se o vztah dlouhodobý, který nabyl intimního charakteru, a ani slyšená svědkyně nevyloučila možnost dalšího prohloubení. Soud prvního stupně dále vycházel z toho, že manžel se několikrát velmi negativním způsobem vyjádřil o manželce tak, že se mu „hnusí“ a že ji „nenávidí“, což podle jeho závěru svědčí o úplné rozvrácenosti stavu manželství. Pokud manželka tyto pocity přisuzovala manželovu případnému psychickému onemocnění, nepředložila soudu prvního stupně o takovém onemocnění manžela žádný (způsobilý) důkaz. Uvedl, že manžel je pro soud plně svéprávnou osobou, kdy řízení o omezení jeho svéprávnosti a opatrovnictví zahájené na návrh syna manželů bylo soudně pravomocně zastaveno, přičemž soud je tímto rozhodnutím plně vázán. Zdůraznil, že shledal, že oba manželé plně chápou smysl řízení o rozvod manželství. Soud prvního stupně nesouhlasil s tvrzením manželky, že se v manželství cítí spokojená. Vycházel přitom z její výpovědi, že manžel má v bytě vyhrazenou místnost, do které ona nemůže vstoupit, protože nesmí sahat na manželovi věci, protože by na ni zavolal policii; kdy je jí známo, že manžel udržuje dlouhodobou mimomanželskou známost, se kterou dokonce realizuje finanční transakce nikoliv malého rozsahu, o kterých ji neinformuje. Z listinných důkazů zjistil, že manželka byla od , datum, posouzena jako invalidní s procentním poklesem pracovní schopnosti ve výši , Anonymizováno, , což odpovídá , Anonymizováno, stupni invalidity , Anonymizováno, ; pobírá invalidní důchod , Anonymizováno, . O rozvratu manželství podle názoru soudu prvního stupně svědčí i ta skutečnost, že manželka trpí závažným onemocněním, o čemž však manžela neinformovala. Soud prvního stupně tak neměl žádné pochybnosti o prokázaní existence rozvratu manželství, jeho intenzitě a dlouhodobosti (§ 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“).3. Soud prvního stupně zvažoval možnost zachování manželství z důvodu, že rozvod by byl v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem manželství způsobena zvláště závažná újma [§ 755 odst. 2 písm. b) o. z.]. Uvedl, že takové skutečnosti lze spatřovat na straně manželky, kdy manžel, který se cítil v manželství dlouhodobě nespokojen, tuto skutečnost manželce nikdy výslovně nesdělil a udržoval ji ve vědomí funkčnosti manželství. Újmu manželky spatřoval v rovině osobní, majetkové a zejména zdravotní (dlouhodobě trpí závažným onemocněním). Stran osobní a majetkové újmy uvedl, že si je vědom toho, že manželka bude nucena po rozvodu manželství řešit svoji bytovou situaci, neboť domácnost manželů se nachází v bytě, který je ve výlučném vlastnictví manžela, přičemž manželka veškeré své finanční prostředky vkládala ve prospěch manželství, nedisponuje vlastním bytem a nemá prostředky na zajištění vhodného bydlení. K možnosti zachování manželství z uvedeného důvodu však nemohl přihlédnout, protože měl za prokázané, že manželé spolu nežijí již (minimálně) po dobu tří let, jak vyplývá z § 755 odst. 2 písm. b) o. z., kdy skutečnost odděleného soužití potvrdil syn manželů při své svědecké výpovědi (vyjádřil se tak, že rodiče minimálně po dobu tří let bydlí odděleně, kdy každý obývá jinou místnost a společně nehospodaří, kdy každý hospodaří samostatně, společné věci si nepořizují, stravují se odděleně atd.).4. Na podkladě vyložených důvodů soud prvního stupně manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) s tím, že na rozvratu se částečně podíleli oba manželé.5. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání manželka. Setrvala na svém nesouhlasu s rozvodem manželství. Na rozdíl od soudu prvního stupně má za to, že pro rozvod manželství nejsou splněny zákonné podmínky, a to jednak proto, že manželství není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a také proto, že rozvod by byl v rozporu se zájmem manželky, která se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela a které bude rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Předně se vyjádřila k řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví manžela tak, že toto řízení bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 Nc 1603/2023 a k odvolání navrhovatele (zletilého syna manželů) u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 96 Co 28/2024. Uvedla, že v důsledku řízení o ústavní stížnosti není toto řízení pravomocně skončeno, když nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 1818/24, bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2024, č. j. 96 Co 28/2024-128, zrušeno a věc bude odvolacím soudem znovu projednána a rozhodnuta. Opětovně tak vyvstaly důvody pro přerušení řízení o rozvod manželství tak, jak již bylo řízení přerušeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2023, č. j. 11 C 306/2022-30, neboť dokud nebude otázka svéprávnosti manžela postavena najisto, s čímž souvisí i otázka schopnosti manžela posoudit faktický stav manželství, důsledky rozvodu a možnosti nápravy manželství v případě vhodně zvolené léčby při přítomnosti duševní poruchy, nelze podle názoru manželky o rozvodu manželství rozhodnout. Navrhla proto přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 Nc 1603/2023 podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).6. Stran merita věci se manželka v odvolání vyjádřila k rozvratu manželství, který za prokázaný nemá. Výpověď manžela a jeho milenky (dále jen „přítelkyně“) považuje za účelovou a tendenční, ovlivněnou majetkovými nároky manželovy přítelkyně, kterou manžel majetkově podporuje bez vědomí a souhlasu manželky. Dle názoru manželky manžel není v důsledku své duševní poruchy schopen prohlédnout záměr své přítelkyně se na něm obohatit. Manželka je přesvědčena, že vztah manžela s přítelkyní není perspektivní, o čemž svědčí skutečnost, že je vdaná, nikdy nenavštívila domácnost manžela a s manželem nikterak společně nehospodaří. Naopak manžel i na