12 Co 276/2025-183 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobci domáhala, aby soud určil, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Louny s tvrzením, že pozemek byl užíván nepřetržitě jejich právními předchůdci , adresa, , nar. , datum, , zemř. , datum, a , Jméno žalobce A, , nar. , datum, , zemř. , datum, , kteří pozemek zdědili po své matce , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Lounech ve věci dodatečného projednání dědictví ze dne 16. 12. 1994, č. j. D 697/94-28. Současně jsou však duplicitně zapsáni jako vlastníci pozemku žalovaní na základě dědických řízení po jejich právních předchůdcích, jejichž vlastnické právo zde bylo dosud omylem zapsáno, ačkoli tento stav již dlouhou dobu neodpovídal reálnému užívání pozemku. Tvrdili, že pozemek byl historicky užíván s domem č.p. , Anonymizováno, , který byl ve vlastnictví právních předchůdců žalobců, pozemek byl někdy v poválečné době připlocen k domu a od té doby užíván. Protože k držbě pozemku jejich právních předchůdců došlo již před dobou několikanásobně překračující zákonnou lhůtu 20ti let, byly splněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. a stali se tak spoluvlastníky pozemku.2. Žalovaní 1.-4. potvrdili, že jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci na základě dodatečného projednání dědictví po , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 3. 2021, č. j. 13 D 102/2017-218 s tím, že ta měla pozemek vlastnit na základě rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne 4. 4. 1927 a nezpochybnili, že žalobci a jejich právní předchůdci předmětný pozemek dlouhodobě užívali jako zahradu u rodinného domu č.p. , Anonymizováno, . Žalovaná 5. nárok žalobců odmítla s tím, že žalobci se pozemku zmocnili pouhým připlocením a nikoliv na základě řádného nabývacího titulu a dodala, že není ani zřejmé, kdy měla započít držba jejich právními předchůdci a zda držba byla poctivá a pravá.3. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.).4. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobci jako právní nástupci původně zapsaných spoluvlastníků jsou aktivně legitimováni k dané určovací žalobě proti žalovaným, kteří jsou zapsaní jako vlastníci předmětného pozemku v katastru nemovitostí a právě s ohledem na duplicitu zápisu mají žalobci i naléhavý právní zájem na požadovaném určení umocněný dlouhodobým užíváním pozemku žalobci a jejich předchůdci. Okresní soud vzal též za prokázané i s ohledem na v tomto směru nesporná tvrzení účastníků, že dřívější vlastníci domu č.p. , Anonymizováno, a souvisejících pozemků č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Jméno žalobce A, a , jméno FO, se ujali držby předmětného pozemku jeho připlocením ke stávajícím svým pozemkům zhruba kolem roku 1960, pozemek byl užíván společně s domem č.p. , Anonymizováno, jako jeden celek, který byl rovněž celý oplocen. V roce 1994 se ideálními spoluvlastníky pozemku stali sourozenci , adresa, nar. , datum, , zemř. , datum, , a , Jméno žalobce A, , nar. , datum, , zemř. , datum, na základě usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 12. 1994, č. j. D 697/94–28, kterým bylo dodatečně projednáno dědictví po jejich zemřelé matce , jméno FO, , kteří pozemek se svými rodiči užívali od svého dětství, a i nadále následně pozemek fakticky užívali a byli také zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí.5. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval ust. § 1089, § 1091 odst. 2, § 1095, § 1096 odst. 1, 2 a § 3066 o. z. a uzavřel, že ujali-li se , Jméno žalobce A, a , jméno FO, držby kolem roku 1960 (připlocením a užíváním jako zahrady) a následně v držbě nerušeně pokračovali od roku 1994 právní předchůdci žalobců , adresa, , nar. , datum, , zemř. , datum, , a , Jméno žalobce A, , nar. , datum, , zemř. , datum, až do své smrti, pak držba byla poctivá, resp. nebylo prokázáno, že předmětný pozemek drželi v nepoctivém úmyslu, a proto byly splněny podmínky mimořádného vydržení. Okresní soud uzavřel, že s ohledem na znění § 3066 o. z., podle něhož zápočet vydržecí doby právního předchůdce držitele nemůže skončit dříve než 1. 1. 2019, podmínky mimořádného vydržení byly splněny již za života právních předchůdců žalobců, tj. , adresa, , nar. , datum, , zemř. , datum, a , Jméno žalobce A, , nar. , datum, , zemř. , datum, , což však s ohledem na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 248/2018 znamená, že žalobci se nemohou dovolávat určení, že sami jsou vlastníky předmětného pozemku, neboť do jejich držby nelze započítat dobu, která již uplynula jejich právním předchůdcům. Žalobci se měli domáhat určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni smrti vlastníky, což neučinili, a proto byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že přiznání náhrady nákladů řízení jedné ze stran vůči druhé by bylo nevhodné s ohledem na to, že k duplicitnímu zápisu vlastnictví účastníků došlo na základě zjevného úředního pochybení, byl to tedy stát, kdo danou situaci zavinil a nikoli účastníci či jejich právní předchůdci.6. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci, v němž s právním názorem okresního soudu zásadně nesouhlasili. Namítali, že v projednávané věci se jedná o spor mezi dědici a třetími osobami, který je v řízení o dodatečném projednání dědictví neodstranitelný, a proto s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 je na místě rozhodnout o vlastnictví dědiců, neboť jiné rozhodnutí není způsobilé odstranit spor zcela zjevný z katastru nemovitostí. Dále uvedli, že názor okresního soudu že žaloba má znít na určení vlastnictví osob, které pozemek původně drželi, postrádá logiku zejména s ohledem na skutečnost, že žalobcům a) a b) již bylo jejich vlastnické právo dědickým usnesením okresního soudu sp. zn. 35 D 298/2020 potvrzeno a i zapsáno do katastru nemovitostí. Za nesprávné považovali i rozhodnutí o nákladech řízení s tím, že žalovaní 1. až 4. sice nezavinili daný stav, avšak základní podíl viny leží na orgánech státu, a proto by jim měl stát nahradit náklady, které jim v řízení vznikly. Navrhli napadený rozsudek změnit tak, že žalobě bude vyhověno a současně jim bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. Žalovaní 1.- 4. se k odvolání nevyjádřili a žalovaná 5. navrhla potvrzení napadeného rozsudku.8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání vztahu k žalobcům a) a b) důvodné je a ve vztahu k žalobcům c) až f) důvodné není.9. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami obou účastníků se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění však soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní ve vztahu k žalobcům c) až f), a proto odvolací soud na tomto místě může v rámci stručnosti odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.10. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobci se (správně) dovolávali nabytí vlastnictví k předmětnému pozemku tzv. mimořádným vydržením s tím, že do vydržecí doby započítávali držbu svých právních předchůdců, tj. , adresa, , nar. , datum, , zemř. , datum, a , Jméno žalobce A, , nar. , datum, , zemř. , datum, a nikoliv toho, že jejich právní předchůdci nabyli vlastnictví dědickým rozhodnutím.11. Rozhodnutí o dědictví (usnesení o potvrzení nabytí dědictví) sice nabývacím titulem je, ale samo o sobě nezaručuje, že se dědic skutečně stal vlastníkem, pokud zůstavitel v okamžiku smrti majetek nevlastnil. Rozhodnutí soudu (notáře) o dědictví má v otázce vlastnictví totiž v zásadě deklaratorní charakter. Potvrzuje, že majetek přechází na dědice, ale vychází z předpokladu, že zůstavitel byl jeho vlastníkem. Pokud se prokáže, že zůstavitel vlastníkem nebyl (nenabyl jej platně), rozhodnutí o dědictví toto neexistující právo "nevytvoří". I když rozhodnutí o dědictví nezajistí přímé vlastnictví k cizí věci, slouží jako tzv. putativní (domnělý) titul. To znamená, že dědic, který se na základě dědického rozhodnutí ujme držby věci v dobré víře, se stává oprávněným držitelem. Tato oprávněná držba může po uplynutí zákonné lhůty (3 roky u movitých věcí, 10, resp. 20 let u nemovitostí) vést k nabytí vlastnictví vydržením.12. Právě taková situace v právě projednávané