14 Co 321/2025-39 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 17 444 Kč s vymezeným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále, aby ve stejné lhůtě zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 868 Kč (výrok III.).2. Okresní soud v odůvodnění nákladového výroku uvedl, že o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšnou účastnicí byla v řízení žalobkyně. Přiznal jí proto na náhradu nákladů řízení částku 1 868 Kč se sestávající ze žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení skládajících se z odměny advokátky stanovené podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“, z tarifní hodnoty 17 444 Kč, tedy z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (převzetí věci a sepis žaloby), ze dvou paušálních náhrad výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve výši 100 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (21 % ze základu 800 Kč). Vedle toho byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů nezastoupené účastnice ve výši 100 Kč podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, za předžalobní výzvu, kterou odeslala sama žalobkyně. Další výzvu učiněnou již zástupkyní žalobkyně neshledal okresní soud účelným úkonem právní služby a náhradu nákladů proto za ni nepřiznal. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl okresní soud o povinnosti nahradit určené náklady k rukám zástupkyně žalobkyně; lhůtu pak stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. jakožto třídenní.3. Proti výroku II. rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhá jeho změny potud, že výše nákladů řízení činí 2 373 Kč. Polemizuje se závěrem okresního soudu, podle nějž je výzva zaslaná žalovanému zástupkyní žalobkyně neúčelným úkonem, z praxe je totiž podle žalobkyně známo, že dlužníci se brání zaplacení do té doby, než zjistí, že pohledávka skutečně byla předána k vymáhání. Výzva učiněná advokátem má jiný psychologický efekt, dlužníci si v jejím důsledku uvědomí závažnost situace, skutečnost, že věc byla předána advokátu pro dlužníky znamená, že je zde poslední možnost řešení situace jinak než soudní cestou. V opačném případě (pakliže by výzva zaslaná advokátem byla nadbytečná) by byl podle žalobkyně institut předžalobní výzvy podle § 142a o. s. ř. zbytečný. Při dovedení této argumentace ad absurdum by rovněž bylo možno považovat za neúčelné všechny úkony advokáta, neboť i další úkony jako je podání žaloby či účast u jednání může žalobce činit sám. Podle názoru žalobkyně lze za neúčelné považovat až opakované výzvy činěné advokátem s výjimkou případů, kdy je to zaslání výzvy prostřednictvím advokáta zbytečné, např. v situaci, kdy dlužník nepřebírá korespondenci. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na komentářovou literaturu k ustanovení § 142a o. s. ř. Také z formuláře pro podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který obsahuje oddíl, v němž je třeba uvést, zda byla předžalobní výzva podle § 142a o. s. ř. zaslána, lze dovodit, že zákonodárce předpokládal, že náhrada uvedených nákladů bude přiznávána. Žalobkyně vedle toho poukázala na chybný výpočet nákladů řízení s tím, že podle a. t. účinného od 1. 1. 2025 činí sazba za úkon právní služby podle § 14b odst. 1, bod 2. a. t. 400 Kč (zatímco do 31. 12. 2024 činila 300 Kč). Žalobkyně při tom podala návrh až po 1. 1. 2025, přesto jí byla za tento úkon právní služby nesprávně přiznána náhrada toliko ve výši 300 Kč.4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), ve stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený nákladový výrok podle § 212 a 212a o. s. ř. aniž k jeho projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], a dospěl k níže uvedeným závěrům.5. Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyl výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé (výrok I.), který již nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).6. Z obsahu spisu se podává, že žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podaným u soudu prvního stupně dne 24. 2. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky se specifikovaným úrokem z prodlení s tím, že se jedná o dluh vzniklý z titulu příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem (od 1. 4. 2024 provozovatelem) motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dluh rozčlenila žalobkyně do tří samostatných nároků ve výši 14 776 Kč, 958 Kč a 1 710 Kč. K návrhu připojila žalobkyně výzvy k úhradě dluhu ze dne 8. 2. 2024, 17. 5. 2024 a 14. 6. 2024, které činila ještě sama. Následně byl žalovaný vyzýván k plnění prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, , a sice výzvou ze dne 15. 7. 2025, 6. 8. 2025 a 27. 8. 2025. Dne 12. 9. 2024 pak byla odeslána výzva zástupkyní žalobkyně (jde-li o zaplacení částky 14 476 Kč s příslušenstvím). Žalovaný byl dále vyzýván k plnění výzvami ze dne 25. 4. 2024, 1. 8. 2024 a 26. 8. 2024 a následnými výzvami společnosti , Anonymizováno, ze dne 30. 9. 2024, 22. 10. 2024 a 12. 11. 2024. Dne 28. 11. 2024 byla odeslána výzva zástupkyní žalobkyně (jde-li o zaplacení částky 958 Kč s příslušenstvím). Další výzvy k plnění byly žalovanému odeslány dne 4. 7. 2024, 25. 9. 2024 a 18. 10. 2024 a následně společností , Anonymizováno, dne 26. 11. 2024 a 7. 1. 2025. Dne 24. 1. 2025 byla odeslána výzva zástupkyní žalobkyně (jde-li o zaplacení částky 1 710 Kč s příslušenstvím). Všechny výzvy byly zasílány na adresu trvalého pobytu žalovaného, která je ovšem – jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti – adresou ohlašovny. K výzvám žalobkyně byly připojeny informace o sledování zásilek i doručenky, z nichž je patrné, že výzvy žalovanému nebyly dodávány, neboť je na uvedené adrese neznámý. Návrhu žalobkyně ve věci samé bylo výrokem I. rozsudku v plném rozsahu vyhověno.7. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. V daném případě byla plně úspěšným účastníkem řízení žalobkyně, které proto, jak správně dovodil okresní soud, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva.9. K nákladům řízení zákon výslovně řadí i odměnu zástupce účastníka, pokud je zástupcem advokát, a jeho hotové výdaje (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Vedle náhrady zazaplacený soudní poplatek tudíž úspěšné žalobkyni náleží i náhrada nákladů právního zastoupení, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátkyní.10. Jde-li o stanovení výše nákladů řízení, žalobkyně důvodně namítá, že za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jí náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (jelikož návrh byl podán – jak je shora konstatováno - v roce 2025). Náleží jí tedy za 2 účelně učiněné úkony právní služby – převzetí věci a přípravu zastoupení a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – odměna ve výši 1x 300 Kč (§ 14b odst. 1, bod 2., a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 1x 400 Kč (§ 14b odst. 1, bod 2., a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025) a dále 2x náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a. t., resp. s účinností od 1. 1. 2025 § 14b odst. 6 písm. a/ a. t.) , tj. odměna ve výši 700 Kč a paušální náhrada výdajů ve výši 200 Kč. Tyto náklady se dále zvyšují o 21% DPH, jíž je zástupkyně žalobkyně plátkyní [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], ve výši 189 Kč, celkem tedy 1 089 Kč.11. Žalobkyně rovněž žádala přiznání náhrady nákladů spojených s dalším úkonem učiněným její zástupkyní, jímž je předžalobní výzva. Odvolací soud však náklady spojené s tímto úkonem právní služby nepovažuje za účelně vynaložené. Jak plyne z výše uvedeného, žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), sama (nikoliv prostřednictvím advokátky) žalovaného opakovaně vyzvala k dobrovolné úhradě dluhu. Dále pak vymáháním před podáním žaloby pověřila specializovanou agenturu, která žalovaného rovněž vyzvala k plnění. Žalovanému je doručováno náhradně – na adresu ohlašovny - a zásilky se vracejí se zprávou, že je na uvedené adrese neznámý. Proto pozdější výzvy, byť učiněné prostřednictvím advokátky, jsou z pohledu § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečné, jelikož jich již není pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení třeba. Námitky žalobkyně v tom směru, že úprava ustanovení § 142a o. s. ř je při přijetí takového výkladu de facto zbytečná, tedy nejsou případné, jelikož podstatou právního názoru soudu prvého stupně, jakož i soudu odvolacího je ta