14 Co 377/2025-58 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15 615 Kč s vymezeným úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále, aby v téže lhůtě zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 131 Kč (výrok II.).2. Okresní soud v odůvodnění nákladového výroku uvedl, že o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, která měla plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 131 Kč, jež tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokátky za dva úkony právní služby po 400 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t., jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za výzvu k plnění vyhotovenou žalobkyní dle vyhl. č. 254/2015 Sb. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 231 Kč. Upomínku zaslanou advokátkou žalobkyně shledal okresní soud nadbytečnou, neboť žalovaný již byl před podáním žaloby vyzván přímo žalobkyní.3. Proti nákladovému výroku II. rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala jeho změny potud, že výše nákladů řízení činí 2 615 Kč. Okresnímu soudu vytkla pochybení při určení výše nákladů řízení. Namítala, že v rámci náhrady nákladů řízení měla být žalobkyni přiznána též odměna její advokátky za předžalobní výzvu k plnění. Poukázala na závěry komentářové literatury, podle nichž ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníků nemusí být neúčelným úkonem. Dále odvolání obsahuje úvahu, že při dovedení názoru o neúčelnosti předžalobní výzvy opakované advokátem ad absurdum, by bylo možno tvrdit, že všechny úkony učiněné v řízení advokátem jsou nadbytečné, neboť žalobkyně by si mohla sama podat i žalobu nebo se účastnit soudního jednání.4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho napadeném nákladovém výroku II. podle § 212 a 212a o. s. ř. (ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odvoláním nenapadeném a na napadeném výroku nezávislém, zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu přezkoumávaný rozsudek nedotčen), aniž k jeho projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], a dospěl k níže uvedeným závěrům.5. Z obsahu spisu se podává, že ve věci samé se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 015 Kč představující dlužný příspěvek placený provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za období od 30. 1. 2024 do 16. 9. 2024, a to spolu s příslušenstvím sestávajícím z paušálních nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč a z v žalobě blíže určeného úroku z prodlení. Jak okresní soud správně zjistil, před podáním žaloby žalobkyně sama opakovaně upomínala žalovaného k zaplacení vymáhané pohledávky (upomínky ze dne 30. 10. 2024 a 29. 1. 2025) a to i s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (upomínky ze dne 6. 1. 2025 a ze dne 20. 2. 2025), poté byl žalovaný opětovně upomenut o zaplacení s poučením na možnost soudního vymáhání žalobkyninou advokátkou (upomínky ze dne 4. 3. 2025 a ze dne 22. 4. 2025). Žalobě ve věci samé bylo zcela vyhověno.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.8. V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí řízení žalobkyně, které proto, jak správně dovodil okresní soud, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží vůči neúspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení. K nákladům řízení zákon výslovně řadí i odměnu zástupce účastníka, pokud je zástupcem advokát, a jeho hotové výdaje (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Vedle náhrady za zaplacený soudní poplatek tudíž úspěšné žalobkyni náleží i náhrada nákladů právního zastoupení, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátkyní (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ovšem, jak správně v napadeném rozhodnutí zdůraznil již okresní soud, podle citovaného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada v řízení úspěšné žalobkyni nenáleží za veškeré úkony, které její zástupkyně v řízení učinila, nýbrž výhradně za ty z nich, jež byly potřebné k účelnému uplatňování žalobkynina práva.9. Zástupkyni žalobkyně tak, jak správně uzavřel okresní soud, náleží odměna ve výši 400 Kč [§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a. t.] a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) a. t.], za každý ze dvou úkonů právní služby účelně učiněných k uplatnění žalobkynina práva, spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.], tj. odměna ve výši 800 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč. Tyto náklady se dále zvyšují o 21% daň z přidané hodnoty, jejíž je žalobkynina zástupkyně plátkyní [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], ve výši 210 Kč.10. Pokud však jde o náklady spojených s dalším úkonem učiněným zástupkyní žalobkyně, jímž je žalobkyninou advokátkou sepsaná předžalobní výzva k plnění, pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně náklady spojené s tímto úkonem právní služby nepovažuje za účelně vynaložené k uplatnění žalobkynina práva. Správný je proto závěr okresního soudu, že žalobkyni náhrada za tento úkon právní služby s ní spojená paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty nenáleží. Jak totiž plyne z výše uvedeného, žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), sama (nikoliv prostřednictvím advokátky) žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu a upozorňovala jej na možnost jeho soudního vymáhání. Proto další výzva, činěná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebylo jí třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na opakované předchozí výzvy nereagoval. Nepřiléhavý je přitom argument žalobkyně, že takto by jí nemusela být přiznána náhrada za žádný úkon učiněný její advokátkou s tím, že všechny úkony v řízení mohla žalobkyně učinit sama. Neúčelnost výzvy k plnění sepsané advokátkou tu totiž není dovozována z toho, že takovou výzvu žalobkyně sepsat mohla, nýbrž z toho, že ji skutečně sepsala a odeslala žalovanému a tento již jednou žalobkyní učiněný úkon byl následně nadbytečně, a tedy neúčelně, opakován žalobkyninou advokátkou.11. Odvolací soud je nadto, na rozdíl od soudu prvního stupně, toho názoru, že žalobkyni nenáleží v rámci náhrady nákladů řízení ani náhrada nákladů vynaložených v souvislosti s jí sepsanými upomínkami. Náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v paušalizované výši 2 x 300 Kč (§ 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.) totiž byla žalobkyni přiznána ve věci samé jakožto příslušenství uplatněné pohledávky (§ 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Není tudíž namístě tuto již jednou přiznanou náhradu duplicitně přiznávat jako součást nákladů řízení. Žalobkyně tak v řízení k uplatnění svého práva v rámci nákladů řízení účelně vynaložila toliko 1 210 Kč (2 x 400 + 2 x 100 + 210) na právní zastoupení včetně daně z přidané hodnoty a 800 Kč na soudní poplatek, celkem tedy 2 010 Kč.12. Odvolací soud poukazuje na to, že koncepce úpravy rozhodování o nákladech občanskoprávního řízení stojí na zásadě oficiality, kdy soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti, aniž by byl nucen vyčkávat na návrhy účastníků řízení, či jimi byl vázán (srov. § 151 o. s. ř.). K obecnému zákazu změny k horšímu (reformatio in peius) se Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení opakovaně vyslovil tak, že tato zásada – obecně platná v trestním řízení – z občanského soudního řádu nevyplývá a v jeho působnosti se neuplatní (srov. sp. zn. III. ÚS 230/04, II. ÚS 310/99, IV. ÚS 14/04, I. ÚS 380/04; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná prostřednictvím internetu na nalus.usoud.cz). Odvolací soud je oprávněn změnit náhradu náklad