29 Co 292/2025-40 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 25 502,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 999,99 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a částku 180,09 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 843 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Z odůvodnění se podává, že žalobkyně a žalovaná uzavřely distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 48 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované podle interní metodiky schválené ČNB. Dne 3. 7. 2024 byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr v částce 11 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu. Žalovaná se dle Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně. Žalovaná si dále při sjednávání Smlouvy zvolila služby “Klidné spaní” a „Presto” zpoplatněné částkami 106,14 Kč a 165 Kč. K datu podání žaloby činí nesplacený dluh 25 502,91 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny (11 500 Kč), poplatku za vyplacení úvěru (228,85 Kč), smluvního úroku (13 502,92 Kč), poplatku za službu „Klidné spaní“ (106,14 Kč) a poplatku za službu „Presto“ (165 Kč). V souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy může požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nárok nezpochybnila a zaplacení neprokázala. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti žalované, dohody o smluvní pokutě a smluvním úroku. Po právní stránce okresní soud aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Žalobkyni přiznal náhradu za zastoupení advokátem sestávající z odměny za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b AT), 3 výdajové paušály po 100 Kč (§ 14b AT), 21 % DPH z těchto částek, a dále náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 028 Kč.2. Proti rozsudku okresního soudu, a to jen proti výroku I a II o lhůtách k plnění, se včas odvolala žalovaná (rozsudek byl žalované doručen 6. 6. 2025, zásilka s odvoláním podána na poště dne 19. 6. 2025). Namítá, že v současné době není schopna uhradit celý dluh včetně příslušenství najednou. Dluh uznává a navrhuje, aby jí bylo umožněno zaplatit dlužnou částku v 6 splátkách.3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že souhlasí s tím, aby žalovaná byla zavázána rozhodnutím soudu k povinnosti zaplatit dluh formou splátek v přiměřené výši vždy pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení, byť jedné z nich. Dále navrhla, aby odvolací soud přezkoumal skutečnost, zda žalovaná podala odvolání ve lhůtě.4. Odvolání žalované podle jeho obsahu směřuje pouze proti lhůtám k plnění ve výroku I a II rozsudku okresního soudu, proto odvolací soud v tomto rozsahu přezkoumal napadené rozhodnutí bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pokud soud ukládá povinnost zaplatit peněžitý dluh, je třeba tuto povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Taková lhůta k plnění se zásadně má objevit i ve výroku rozhodnutí. Delší lhůtu či plnění ve splátkách lze povolit jen výjimečně. Záleží v takovém případě na uvážení soudu, který vezme v potaz zejména konkrétní okolnosti případu, osobní a majetkové poměry účastníků a zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.7. Žalovaná k výzvě odvolacího soudu zaslala vyplněné Prohlášení fyzické osoby o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), z nějž vyplynulo, že její čistý průměrný měsíční příjem činí 20 048 Kč, a že pobírá invalidní důchod II. stupně ve výši 12 024 Kč. Žalovaná žije ve společné domácnosti s manželem, jehož měsíční příjem činí 33 200 Kč, a dvěma dětmi (ročník narození 2006 a 2017), které jsou na ní finančně závislé. Měsíční výdaje žalované tvoří splátky půjček ve výši 7 600 Kč, 4 200 Kč a 4 000 Kč, místní poplatky 3 500 Kč a hypotéka 5 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že má nezaplacenou pojistku ve výši 3 000 Kč.8. V posuzovaném případě z Prohlášení vyplývá, že měsíční příjmy žalované činí 32 072 Kč, zatímco její odůvodněné výdaje činí 24 800 Kč. Žalovaná žije ve společné domácnosti s manželem a dvěma dětmi, které jsou na ní finančně závislé. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná není schopna uhradit dlužnou částku najednou. Vzhledem k její ekonomické a sociální situaci považuje odvolací soud za adekvátní stanovení měsíční splátky na jistinu pohledávky a její příslušenství ve výši 5 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek při prodlení, byť s jedinou splátkou. Takové rozložení splátek odpovídá návrhu žalované, a nepředstavuje její neúměrné zvýhodnění na úkor žalobkyně. Zároveň respektuje právo žalobkyně na uspokojení jejího nároku v přiměřené lhůtě. Žalobkyně se splátkovým kalendářem souhlasila.9. Nedůvodným odvolací soud shledal požadavek žalobkyně na splátkový kalendář ohledně žalobkyni přisouzené náhrady nákladů řízení. Jedná se o poměrně nízkou částku, kterou je žalovaná schopna zaplatit v zákonné třídenní lhůtě. Žalovaná podaným odvoláním fakticky získala časový prostor, v rámci kterého si mohla finanční prostředky na jednorázové zaplacení náhrady nákladů řízení zajistit.10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního ve výroku I o lhůtě k plnění změnil podle § 220 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 502,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 999,99 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a částku 180,09 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž nabylo toto usnesení právní moci, pod ztrátou výhody splátek při prodlení byť s jedinou splátkou. Ve výroku II o lhůtě k plnění odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení poměrně úspěšná, náklady řízení však nepožadovala, proto rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.