35 Co 30/2025-137 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky pozemků p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , které byly vymezeny dle geometrického plánu , hodnota, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, oddělením z pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a výrokem II uložil žalobcům, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně zaplatili žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč. Rozhodnutí opřel o zjištění, že žalobci jsou evidováni v katastru nemovitostí jako vlastníci pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené s prodávající , tituly před jménem, , jméno FO, , s tím, že jižní hranice pozemku p. č. , hodnota, je tvořena zdí zemědělské stavby na p. č. st. , Anonymizováno, a západní hranice je vymezena oplocením sousedního pozemku p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví manželů , Anonymizováno, . Žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne , datum, vlastníkem pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je zemědělská stavba bez č. p./č. e., v katastrálním území , adresa, . Žalobci užívali jako zahradu pozemek p. č. , hodnota, včetně části pozemku žalovaného přiléhající ze severu k zemědělské stavbě žalovaného o velikosti 17 m2 (dále také jako „pozemek č. , hodnota, “) a části pozemku žalovaného nacházející se mezi západní hranicí pozemku žalobců a pozemkem p. č. , Anonymizováno, o velikosti 10 m2 (dále také jako „pozemek č. , hodnota, “). Pozemky „č. , hodnota, “ a „č. , hodnota, “ přitom užívali taktéž předchozí vlastníci pozemku žalobců, a to v období od roku 1996 až do roku 2016 , tituly před jménem, , jméno FO, a v období od roku 1993 do roku 1996 rodiče , tituly před jménem, , jméno FO, , manželé , Anonymizováno, a , jméno FO, . Pozemky „č. , hodnota, “ a „č. , hodnota, “ nebyly nijak odděleny od pozemku žalobců, navíc pozemek „č. , hodnota, “ není přístupný z pozemku žalovaného, neboť je oddělen zdí zemědělské stavby, a předchozí vlastník (obec , adresa, ) neučinil ničeho, čím by se vlastnického práva domáhal, a nevyjadřoval vůli pozemky užívat. Protože žalobci i jejich předchůdci sporné pozemky nepřetržitě drželi a užívali pro sebe, mají žalobci za to, že pozemky „č. , hodnota, “ a „č. , hodnota, “ mimořádně vydrželi. Žalovaný poukazoval na to, že u žalobců ani jejich předchůdců nelze dovozovat jejich nikoli nepoctivý úmysl. Muselo jim být při nahlédnutí do katastru nemovitostí zřejmé, kudy vedou hranice pozemků žalobců a žalovaného, a tedy že sporné části nenáleží k pozemku žalobců. Žalovaný naopak nabyl pozemek od obce , adresa, v dobré víře zapsaného stavu, tudíž neměl pochybnosti, že by mu pozemky „č. , hodnota, “ a „č. , hodnota, “ nenaležely. Okresní soud poté, co k důkazu provedl výpisy z katastru nemovitostí spolu s náhledem do katastru nemovitostí, geometrický plán č. , hodnota, , tituly před jménem, , jméno FO, a kupní smlouvu ze dne , datum, a ze dne , datum, dospěl k závěru, že tzv. mimořádné vydržení je ze strany žalobců vyloučeno. Má za to, že žalobci a jejich předchůdci sice pozemky „č. , hodnota, “ a „č. , hodnota, “ drželi v úmyslu je držet pro sebe a drželi je rovněž po dobu dvojnásobně dlouhou, než je třeba k řádnému vydržení dle § 1091 občanského zákoníku, avšak absentuje u nich držba nikoli v nepoctivém úmyslu, jako další podmínka pro mimořádné vydržení. Nepoctivý úmysl u žalobců je dle okresního soudu dán tím, že „ke dni uchopení držby v roce 2016 při dodržení i minimální opatrnosti a nahlédnutí do katastru nemovitostí muselo být žalobcům zřejmé, že zde existuje nesoulad týkající se rozsahu převáděných pozemků, neboť hranice pozemků jsou jasně rozpoznatelné, nejedná se o malý kousek pozemku, který by nebyl bez bližšího měření a zkoumání zřejmý, a sporné pozemky jsou zřetelně seznatelné z náhledu katastrální mapy“. Pokud za takové situace spoléhali pouze na ujištění předchozího vlastníka, má okresní soud za to, že začali užívat sporné pozemky svémocně a pravděpodobně též potajmu. Tím zároveň došlo k „přetržení“ započitatelné vydržecí doby jejich předchůdců dle § 1096 odst. 2 občanského zákoníku. S ohledem na uvedené dovozuje, že žalobci podmínky pro mimořádné vydržení pozemků „č. , hodnota, “ a „č. , hodnota, “ ve smyslu § 1095 občanského zákoníku nesplnili. Žalobu jako nedůvodnou proto zamítl a procesně úspěšnému žalovanému přiznal s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč.2. Proti rozsudku se včas odvolali žalobci. Nesouhlasí s právním hodnocením věci okresním soudem a považují skutková zjištění týkající se posouzení jednání v nepoctivém úmyslu za nedostatečná. Vytýkají okresnímu soudu, že neprovedl žalobci navržené důkazy ohledně postupu žalobců při snaze o „nápravu“ zápisu vlastnictví pozemků „č. , hodnota, “ a „č. , hodnota, “ ve veřejném seznamu či důkazy osvětlující historii vzniku stávajících zápisů v katastru nemovitostí pro řádné posouzení jednání v nikoli nepoctivém úmyslu. Dle žalobců je třeba nahlížet na posuzovanou věc optikou závěrů Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 ze dne 10. 5. 2023, který se zabýval výkladem nepoctivého úmyslu ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. Postačuje, aby se držitel ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu, přičemž držiteli musí být prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby. Protože v daném případě žalobci tvrdí, že takový charakter držby zde byl minimálně od , datum, , kdy se držby ujali manželé , Anonymizováno, a , jméno FO, , postačuje, že se tyto osoby úmyslně nevetřely v držbu svémocně nebo že se v ní nevloudily potajmu nebo lstí. To, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení, a proto je nepodstatný okamžik nabytí vlastnického práva k pozemkům žalobci v roce 2016. Žalobci dále zdůraznili, že v jimi zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu, ve kterém bylo řešeno vydržení připloceného pozemku, jehož výměra představovala 50 % pozemku nabytého, vyjádřil Nejvyšší soud názor, že za okolnosti případu výrazně svědčící ve prospěch držitele se považují např. připlocení části pozemku od nepaměti či umožnění přístupu jen z usedlosti držitele. V nyní posuzovaném případě je výměra sporných pozemků celkem , hodnota, m2 a zakoupeného pozemku 523 m2, a tedy sporné pozemky činí pouze 5 % z koupené výměry, a zejména na nově oddělený pozemek „č. , hodnota, “ nemá žalovaný přístup. O morálně poctivém jednání svědčí i tvrzení žalovaného o tom, co vše učinili žalobci po získání pozemku ve vztahu k obci , adresa, , jako tehdejšímu vlastníkovi pozemku p. č. st. , Anonymizováno, . Žalobci jednali s obcí o odkupu celého pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , zúčastňovali se procesu prodeje tohoto pozemku, a to i v době před , datum, , kdy vydržecí doba stále běžela. Nadto žalobci zdůraznili, že žalovaný koupil pozemek p. č. st. , Anonymizováno, až v roce , Anonymizováno, , přičemž si musel položit otázku, jak se dostane na svou část pozemku za zdí stodoly, proč v mapě chybí zakreslení severní obvodové zdi stodoly a vypadá to, jako by stodola měla výběžek, a proč je pruh pozemku při západní hranici u p. č. , Anonymizováno, od úrovně konce stodoly oddělen plotem. Tím je dle žalobců prolomena dobrá víra nabyvatele pozemku p. č. st., Anonymizováno, , Anonymizováno, dle ustanovení § 984 občanského zákoníku. Žalobci v petitu navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že již pouhým nahlédnutím do katastrální mapy jsou hranice pozemků p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. , hodnota, snadno rozpoznatelné, a tudíž předchozí ani současní vlastníci nemohli a nemohou užívat sporné části pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v dobré víře jako poctiví držitelé. S ohledem na polohové určení sporných částí pozemku a jejich hranic je při pohledu do katastrální mapy na první pohled patrné, že sporné části nepatří k pozemku žalobců, a obtíže nemůže činit ani určení a zjištění této skutečnosti přímo v terénu. Z toho žalovaný dovozuje, že žalobci jednali v nepoctivém úmyslu. Dle žalovaného se předchůdci žalobců a též žalobci samotní držby sporných částí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, zjevně ujali svémocně a potajmu, když si tyto části v rozporu se stavem zápisu v katastru nemovitostí a v rozporu se znaleckými posudky, které měli k dispozici při uzavírání kupních smluv, začali obhospodařovat, a to přesto, že jim muselo být zřejmé, že pozemky nejsou jejich vlastnictvím. Je tomu tak proto, že geometrickým plánem č. , hodnota, z roku 1970 (zpracovaný v době, kdy dům č. p. , Anonymizováno, již patř