84 Co 277/2025-114 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 16 213 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 213 Kč od 14. 5. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 300 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 213 Kč s příslušenstvím a uvedla, že žalovaný dne 19. 12. 2021 v obci , adresa, ve svém domě , Anonymizováno, fyzicky napadl , jméno FO, , narozenou dne , datum, , čímž jí způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením náklady poškozeného účastníka zdravotního pojištění. Odpovědnost žalovaného odvodila z rozhodnutí Městského úřadu v , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, V souladu s ust. § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění se domáhala po žalovaném náhrady těchto vynaložených nákladů.3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že poškozenou fyzicky nenapadl.4. Okresní soud po provedeném dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci vycházel ze skutkového stavu, dle kterého žalovaný a poškozená , jméno FO, žili ve společné domácnosti v domě žalovaného na adrese , adresa, . V noci z , Anonymizováno, mezi nimi došlo k hádce a v dopoledních hodinách pak k fyzickému napadení , jméno FO, žalovaným. Tento fyzické napadení popíral, k tomu navrhl výslech svědkyně , jméno FO, , která se opakovaně k jednání před okresním soudem nedostavila, doložila lékařskou zprávu, ze které je zřejmé, že její výslech v dané věci pro ni není pro její psychický stav vhodný. Okresní soud tedy její výslech neprovedl a vycházel tak při zjištění skutkového stavu z listinných důkazů, zejména úředních záznamů policie, ve kterých bylo vyjádření poškozené zaznamenáno ihned po konfliktu a poškozená opakovaně popsala, že v nočních hodinách z 18. na 19. 12. 2021 došlo mezi ní a žalovaným k hádce, která vyústila ve fyzické napadení, kdy ji žalovaný nejprve v noci mlátil pěstmi, a když se bránila, vzal polštář a začal ji dusit. Po chvilce zápasení hodil jejím mobilem o zeď. Povolil sevření, vzal do ruky nějaký kabel a začal ji tím mlátit. Poté se situace uklidnila a oba účastníci konfliktu šli spát. Konflikt však pokračoval v dopoledních hodinách, kdy po poškozené hodil žalovaný rám z postýlky do oblasti zad a ledvin a pak ji začal částí tohoto rámu mlátit do hlavy, horních a dolních končetin a zad. Poškozená byla následně ošetřena v Nemocnici v , Anonymizováno, , kam byla převezena rychlou záchrannou službou, kde byla vyhotovena lékařská zpráva a propouštěcí protokol, ze kterého je zřejmé, že byla v nemocnici hospitalizována od , datum, . Rozsah ošetření a péče o poškozenou byl specifikován ve vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení poškozené a úhrada této péče žalobkyní byla prokázána rozpisem plateb k náhradě ze dne 30. 3. 2023. I z těchto listin okresní soud zjistil, že rozsah zranění odpovídá poškozenou popsanému způsobu útoku žalovaného na její osobu, kdy rozsah péče nebyl žalovaným v průběhu řízení nijak zpochybňován.5. Při právním posouzení pak okresní soud uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že v souvislosti s ošetřením poškozené , jméno FO, a její hospitalizaci v , právnická osoba, nemocnici a.s. , právnická osoba, ve dnech , datum, byly realizovány lékařské výkony v celkové výši 16 213 Kč, kdy tyto hradila žalobkyně příslušnému zdravotnickému zařízení. Žalovaný se dopustil protiprávního jednání vůči poškozené a způsobil jí zranění, která si vyžádala její hospitalizaci a je tak povinen žalobkyni hradit náhradu těchto nákladů. Okresní soud tedy žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení zcela úspěšné žalobkyni.6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém uvedl, že v době napadení nebyl doma, ,,a to co se odehrálo dne , datum, , bylo ze strany poškozené učiněno pouze jako akt vytvoření alibi, pro ochranu žalovaného“. On jí prostřednictvím SMS radil, aby si ruce a nohy poklepala polévkovou lžící, kdy dle názoru žalovaného by při popisovaném útoku poškozenou musela mít tato nutně těžká zranění a zlomeniny. On přijel domů až ve chvíli, kdy přijela záchranná služba. Dle žalovaného má poškozená obavu, aby nehradila částku 16 213 Kč. Dále pak uvedl, že s poškozenou komunikuje a nerozumí tomu, proč se jako svědek nedostavila k jednání soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí.8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění – dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.9. Dle § 55 odst. 1, 2 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejným zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Pro účely náhrady nákladů na hrazené služby podle odstavce 1 jsou poskytovatelé povinni oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytli hrazené služby, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby. Oznamovací povinnost mají i orgány , právnická osoba, , státní zastupitelství a soudy. Oznamovací povinnost podle tohoto odstavce se plní do 1 měsíce ode dne, kdy se ten, kdo skutečnost oznamuje, o ní dozvěděl.10. Okresní soud správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Skutková zjištění okresního soudu, jak byla shora shrnuta, mají spolehlivou oporu v jím provedeném dokazování. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž okresní soud činil dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Závěr okresního soudu o skutkovém stavu, jak již byl shora shrnut, považuje odvolací soud za správný.11. Žalovaný svou obranu založil na tvrzení, že nemohl poškozené , jméno FO, způsobit zranění, v důsledku kterých pak byla ošetřena příslušným zdravotnickým zařízením, neboť nebyl tou dobou doma. Z provedeného dokazování však vyplývá, že rozsah zranění poškozené odpovídá jí podrobně popsanému napadení ze strany žalovaného před orgány policie, kdy věc nebyla řešena v trestněprávní rovině s ohledem na neudělení souhlasu poškozenou (tehdejší družkou žalovaného) se zahájením řízení. Okresní soud učinil veškeré kroky k provedení výslechu poškozené v pozici svědkyně, ale rovněž odvolací soud sdílí závěr o tom, že i bez tohoto výslechu byl spolehlivě zjištěn skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě, kdy hodnocení důkazů okresním soudem (§ 132 o. s. ř.) jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti i při zohlednění ne zcela srozumitelného vysvětlení situace žalovaným (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 883/2010) , vede k závěru o tom, že se žalovaný protiprávního jednání vůči poškozené dopustil a je tak povinen hradit náklady spojené s jejím léčením. Výše těchto nákladů rovněž vyplývá z provedeného dokazování a nebyla žalovaným nijak zpochybněna.12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, kdy nesprávnosti nebyly shledány ani v nákladovém výroku (§ 219 o. s. ř.).13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že zcela neúspěšnému žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), a to ve výši 600 Kč, tj. za dva úkony nezastoupeného účastníka (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.