84 Co 359/2025-98 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství účastníků uzavřené dne , datum, před Úřadem městského obvodu , adresa, – město a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení2. Okresní soud na základě zjištění čerpaných z výslechů účastníků řízení dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku, kdy zejména z výpovědi manželky vyplynulo, že se v manželství necítí delší dobu komfortně a v posledních zhruba pěti letech její city k manželovi ochladly, resp. úplně vymizely. Tato nespokojenost následně vyústila v to, že si našla nového partnera, s nímž plánuje společnou budoucnost. Okresní soud se v průběhu řízení snažil mezi manželi najít smírné řešení (např. formou párové terapie), ovšem manželka kategoricky odmítla jakoukoliv formu cizí intervence včetně navrhované mediace, když podle svých slov nemá k manželovi žádné citové vazby a nemá žádnou vůli v manželství setrvávat. Tuto skutečnost okresní soud vnímal jako zásadní, protože k fungování manželství jako zdravého a partnersky vyspělého svazku je potřeba, aby o něj stáli oba jeho aktéři. Současné počínání manželky je důsledkem dlouhodobé nespokojenosti ve vztahu (posledních přibližně pět let) a především rozhodnutím dospělého a svéprávného člověka, o jehož přesvědčivosti neměl okresní soud pochybnosti. Zdůraznil, že nelze nikoho nutit setrvávat ve svazku, v němž být nechce. Zároveň měl okresní soud za prokázané, že nejde o manželčino jednorázové poblouznění, jak se snaží naznačit manžel. S novým partnerem se manželka stýká již více než rok a jde o důsledek předchozího dlouhodobého ochlazení vztahu mezi manželi, což připustil i sám manžel. Navíc ani on sám nebyl schopný jasně odpovědět na dotaz, zdali považuje manželství za funkční. Okresní soud proto vzal za prokázané, že ze strany manželky tato vůle k partnerskému soužití již pominula, manželství již nenaplňuje funkce, které ze zákona má (zejména vzájemná podpora a pomoc manželů), když tuto skutečnost okresní soud považoval za hlavní příčinu rozvratu manželství účastníků.3. Okresní soud nepřisvědčil argumentaci manžela, z níž dovozoval naplnění podmínek pro aplikaci tzv. tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, resp. dospěl k závěru, že nebyla splněna žádná z kumulativně (současně) tímto zákonným ustanovením stanovených podmínek – aby nastaly účinky tvrdostní klauzule (nerozvedení manželství) musí být rozvod manželství v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, tomuto manželu musí být rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, a to dále při existenci mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství.4. Okresní soud dospěl k závěru, že jednak nebyla naplněna podmínka způsobení zvlášť závažné újmy na straně manžela, když tvrdil, že by měla mít povahu psychické újmy, která se projevuje tím, že je mu celá situace lidsky nepříjemná, a dále povahu majetkové újmy v podobě toho, že by přišel o obydlí a ranč, který společně s manželkou 20 let budovali. Popsaný psychický diskomfort okresní soud nepovažoval za zvlášť závažnou újmu ve smyslu citovaného ustanovení, neboť měl za přirozené, že rozvod manželství je z povahy věci lidsky nepříjemný a psychicky vysilující a sám manžel popřel, že by jeho psychický stav nabýval rozměru psychické nemoci či že by situaci svého duševního zdraví musel řešit s odborníkem. Rovněž tvrzená majetková újma nepředstavuje zvlášť závažnou újmu, neboť společné nabývání majetku, péče o něj a jeho rozvíjení je přirozenou součástí manželství. Navíc společné obydlí účastníků je výlučným majetkem otce manželky. Dělení společně nabytého majetku a případná otázka zhodnocení domu v majetku otce manželky by měla být řešena mezi účastníky těchto vztahů, a nikoliv v rámci rozvodového řízení. Zvlášť závažnou majetkovou újmu je nutné v kontextu tohoto ustanovení vnímat zejména tak, kdy je jeden z manželů materiálně či jinak zcela či z velké části závislý na druhém manželovi, manžel však uvedl, že v poslední době omezil výpomoc na ranči na nezbytné práce a začal se převážně živit jako podnikatel (živnostník) v autodopravě, což je činnost, které se věnoval před založením ranče. Z uvedeného je zřejmé, že je ekonomicky soběstačný a schopný se vlastními silami živit i si případně obstarat nové vlastní bydlení.5. Okresní soud neměl za splněnou ani další podmínku, tj. že by manžel byl tím, kdo se na rozvratu manželství převážně nepodílel. Poukázal na to, že z výpovědí obou manželů je zřejmé, že v posledním roce se manželka stýká s novým partnerem, nicméně tomuto předcházelo přibližně pět let, kdy city manželky a vůle setrvat v manželství postupně uvadaly. Sám manžel souhlasil, že z důvodu pracovního vytížení na ranči neměli možnost si věci pořádně vyříkat a rovněž jejich intimní život strádal. Zároveň uvedl, že zřejmě nepřikládal některým projevům manželky patřičnou váhu. Okresní soud proto za příčinu rozvratu manželství považoval, že ze strany manželky tato vůle k partnerskému soužití již pominula a manželství již nenaplňuje funkce, které ze zákona má, když do tohoto stadia manželství dospělo přičiněním obou manželů a pouze ze skutečnosti, že si manželka po zhruba pěti letech nespokojenosti našla nového partnera, nelze dovozovat, že se převážně podílela na rozvratu manželství (resp. že manžel se na něm převážně nepodílel).6. Rovněž podmínka mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství v řízení dle okresního soudu nevyšla najevo. Okresní soud zdůraznil, že mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství mohou spočívat např. v délce trvání manželského soužití, zdravotním stavu druhého manžela, ale i v mnoha jiných skutečnostech, příp. výjimečně i majetkového charakteru, avšak z tvrzení manželů ani z jejich výpovědí nevyplynula existence žádné podobně závažné okolnosti.7. Z těchto důvodů okresní soud návrhu manželky na rozvod manželství vyhověl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 23 z. ř. s.8. Proti tomuto rozsudku podal manžel odvolání, v němž s uvedenými závěry okresního soudu nesouhlasil. Uvedl, že nebyly splněny podmínky pro rozvod manželství účastníků, protože není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Mezi účastníky i nadále trvají citové vztahy, pouze jsou v manželství tři. Manželka na dotaz, zda vidí, že je manželství rozvrácené, neodpověděla, že ano, nýbrž pouze, že nevidí možnost obnovy. Manžel na to uvedl, že on možnost obnovy manželství nevylučuje, byť by to bylo náročné. Manžel se snaží stále manželství zachránit, nového přítele manželky dlouhou dobu považoval pouze za nového kamaráda. Pokud by manželka chtěla vztah účastníků zachránit, dokázal by manžel nad vším tzv. mávnout rukou, dle jeho názoru by to vztah dokonce posílilo. Má za to, že manželka je svým nynějším přítelem manipulována, resp. ovládána, dostává od něj značné dary, přítel manželku nenechá delší dobu bez zavolání a neustále ji kontroluje. Manžel se nechce vzdát toho, co s manželkou společně vybudovali, znamenalo by to pro něj psychickou újmu, rovněž ztratí bydlení a tím i „kus sebe“. Stále bydlí v bytě, který je součástí domu rodičů manželky, byt přitom společně vybudovali. Požádal odvolací soud, aby dal ještě manželství účastníků šanci a nerozváděl je, když by mu rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma a rozvod je v rozporu se zájmem manžela, který se na manželkou tvrzeném rozvratu nijak nepodílel. Manžel rozvodem ztratí bydlení, což by vedlo ke zvýšení jeho životních nákladů, neboť by musel tzv. jít do pronájmu, dále ztratí vše, co spolu společně s manželkou prožili a vybudovali, mají společné (zletilé) dítě, ztratil by milující osobu a láskyplný vztah, a to bez ohledu na to, že jej v současné době narušuje třetí osoba. Manžel na manželce „vidí“, že ho stále má ráda, byť to již navenek moc nechce dávat najevo. Manžel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a návrh na rozvod manželství zamítl.9. Manželka s odvoláním manžela nesouhlasila, souhlasila se závěry okresního soudu. Zdůraznila, že manželství účastníků považuje za nefunkční, došlo u ní k vymizení veškerých citových vazeb vůči manželovi, v manželství nadále nechce setrvat a manželství považuje za trvale rozvrácené. Již několik měsíců žije s novým partnerem, kterého miluje a se kterým chce začít nový život, a na této situaci nechce ničeho měnit. Již sama tato tvrzení manželky prokazují, že minimálně z její strany lze manželství považovat za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, a že manželka rozhodně nehodlá manželství obnovit, a vzhledem ke skutečnosti, že k dalšímu trvání manželství je třeba vůle obou manželů, je nasnadě, že manželku nelze k setrvání v manželství jakkoli nutit. Manželka je přesvědčena o tom, že manžel si je velmi dobře vědom skutečného stavu věci a rozvod manželství účelově protahuje výlučně z důvodu, aby mohl s manželkou setrvat co nejdéle ve společné domácnost