95 Co 256/2025-117 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“), zamítl žalobu ze dne 28. 7. 2024, kterou se žalobce domáhá vyloučení věcí z exekučního řízení (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vyloučení objektu rodinné rekreace, který není zapsán v katastru nemovitostí, nacházejícího se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , z exekuce vedené žalovaným – soudním exekutorem pod sp. zn. , spisová značka, k vymožení pohledávky oprávněné , právnická osoba, , IČO , IČO, vůči žalobci (povinnému). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný – soudní exekutor , Jméno žalovaného, , Exekutorský úřad , adresa, , pověřený vedením exekuce vedené k vymožení pohledávky , právnická osoba, , jako oprávněné proti povinnému , Jméno žalobce, (žalobce), rozhodl exekučním příkazem ze dne 1. 8. 2012, č. j. , spisová značka, o provedení exekuce prodejem nemovitostí žalobce – pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (posléze , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jejichž knihovním vlastníkem byl žalobce (povinný). Pravomocným usnesením č. j. , spisová značka, , ze dne 8. 11. 2023 exekutor stanovil cenu nemovitostí povinného na 615 000 Kč (na základě znaleckého posudku), usnesením ze dne 12. 6. 2024 rozhodl o provedení elektronické dražby nemovitostí povinného (pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , obec , adresa, ) dne 18. 7. 2024. Usnesením ze dne 17. 7. 2024, č. j. , spisová značka, udělil soudní exekutor vydražitele , jméno FO, příklep na shora uvedených nemovitých věcech. Po právním posouzení věci podle § 267 o. s. ř. okresní soud shledal žalobu nedůvodnou, když žalobce není věcně legitimován k podání vylučovací žaloby ve vztahu k dotčeným nemovitostem, neboť je jako povinný účastníkem předmětné exekuce, který není oprávněn k podání vylučovací žaloby podle § 267 odst. 2 o. s. ř. Vylučovací žaloba podle § 267 odst. 2 o. s. ř. je výlučným prostředkem ochrany práv osob, které se exekuce neúčastní (tj. osoba odlišná od povinného, oprávněného a dalšího oprávněného). S ohledem na závěr o nedostatku věcné legitimace žalobce okresní soud, neprováděl žalobcem označené důkazy pro nadbytečnost, a žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud s odkazem § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalovaný nebyl v řízení zastoupen advokátem a učinil jeden úkon, a to písemné podání – vyjádření k žalobě ze dne 20. 9. 2024. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.3. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním, v němž namítal „zmatečnost jednání“, podjatost soudkyně , jméno FO, , která se nezabývala jeho důkazními prostředky. Dle žalovaného bylo soudní řízení vedeno jednostranně s ohledem na zájmy žalovaného, když soudkyně měla předem připraveny odpovědi a obhajobu žalovaného, který se k jednání nedostavil. Dle žalovaného postup soudkyně nasvědčoval tomu, že žalobce svým podáním narušil řád „justiční mafie“. Namítal, že je-li v rámci dražby jeho majetku, nezákonně prodávána cizí věc, jde o státem schválenou krádež, podvod a bezdůvodné obohacení. Tvrdil, že na žádných listinách v exekucí nebyla stavba, která nebyla zapsána v katastru nemovitostí, zmiňována. Opakovaně tvrdil, že v roce 2003 stavbu převedl jako kompenzaci svého dluhu ve výši cca 70 000 Kč paní , jméno FO, . Dle žalovaného soudkyně nerozhodovala svobodně, ale zneužívala pravomoc úřední osoby v úmyslu mu způsobit škodu. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný soudní exekutor podvodem provedl dražbu cizího majetku, úmyslně nezjistil majitele stavby a využil zdravotního stavu paní , Anonymizováno, k prodeji v dražbě za účelem vlastního obohacení. Současně sdělil, že paní , jméno FO, bude podávat vylučovací žalobu, kdy při podání žaloby jí bude žalobce zastupovat na základě plné moci.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, ale navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podána osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), přičemž přihlížel i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nedůvodné.6. Okresní soud zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé, když vyšel z provedených důkazů, které v písemném vyhotovení rozsudku řádně zhodnotil. Skutková zjištění okresního soudu nebyla odvoláním zpochybněna. Správným odvolací soud shledal i právní posouzení zjištěného skutkového stavu okresním soudem. V podrobnostech pro stručnost odvolací soud odkazuje na písemné odůvodnění napadeného rozsudku.7. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, nestanovíli tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.8. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.9. Okruh účastníku řízení o vylučovací žalobě je dán zákonem s tím, že povinný jeho účastníkem není. Ze znění ustanovení § 267 o. s. ř., jasně plyne, že účastníkem řízení je ten, kdo uplatňuje právo k majetku, který má být vyloučen z výkonu rozhodnutí (exekuce), a oprávněný (k tomu srov. ustanovení § 267 o. s. ř., případně JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 831-832, a rozsáhlou judikaturu dovolacího soudu k aktivní a pasivní legitimaci v řízení o excindační žalobě – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2352/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 516/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 322/2020).10. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že aktivní věcná legitimace k podání tzv. vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o. s. ř. svědčí třetí osobě – tedy osobě rozdílné od oprávněného a povinného – jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí), ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí (exekuci) nepřipouští (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 759/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012). Smyslem tzv. excindační žaloby podle ustanovení § 267 o. s. ř. je totiž poskytnout osobě odlišné od oprávněného a povinného procesní nástroj k prosazení jejích práv k majetku, který má být nepřípustně exekuován. Tato třetí osoba totiž není účastníkem exekuce, a proto nemá k dispozici univerzální nástroj, kterak se bránit provedení exekuce, jímž je návrh na zastavení exekuce. Povinný však tímto nástrojem (návrhem na zastavení exekuce, který ostatně žalobkyně v exekučním řízení využila) disponuje a může jej využít i v případě, že jde o exekuci, jejímž předmětem je prodej nemovitých věci ve veřejné dražbě v případě, že exekučním titulem je rozsudek o vypořádání podílového spoluvlastnictví – tak jak je tomu v projednávané věci. Jestliže tedy povinný disponuje univerzálním a účinným prostředkem, jak se domoci nepřípustnosti exekuce ve vztahu ke konkrétní věci (návrhem na zastavení exekuce), není důvod nad rámec gramatiky zákona (ustanovení § 267 o. s. ř.) dovozovat, že má mít k dispozici i excindační žalobu (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 979/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3298/2020).11. Ze shora uvedeného vyplývá, že k podání vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o. s. ř. je aktivně legitimována pouze osoba odlišná od povinného (manžela povinného), jejíž věc (majetkové právo nebo jiná majetková hodnota) byla postižena výkonem rozhodnutí (exekucí). Žaloba musí být podána proti oprávněnému (ten, kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), případně též proti dalšímu oprávněnému (ten, jehož návrh se považuje za přistoupení k řízení).12. Ze shora uvedených důvodů nemůže obstát argumentace, resp. nelze přiznat důvodnost žaloby, kterou se žalobce, který se v procesním postavení povinného účastní předmětného exekučního řízení, domáhal vyloučení cizího ma