12 Co 294/2025-203 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení a dále neužívání vodohospodářské infrastruktury, která je tvořena: „prameništěm pitné vody v katastrálním území obce , adresa, na pozemcích parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , sítí vodovodního podzemního potrubí, které v drenážní vrstvě přivádí pitnou vodu do zásobníků v budově čerpací stanice umístěné na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , budovou čerpací stanice, zastavěná plocha 45 m2, umístěné na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , ve které je umístěn betonový zásobník o objemu 20 m3, technologická část je osázená čerpadly, která čerpají vodu výtlačným potrubím do , právnická osoba, , výtlačným potrubím vedeném přes pozemky parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a dále přes pozemky parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , , právnická osoba, o objemu 200 m3 nacházejícím se na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tento zásobuje vodou spádový vodovodní řád vodovodní větví, která zásobuje areál živočišné výroby v délce přibližně 1630 m, větev končí v občerstvení Jája, jedná se o liniovou stavbu z větší části pod komunikací umístěné na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, “, a dále umožnění žalobkyni nerušeného výkonu jejího vlastnického práva. Výrokem II. uložil žalobkyni a vedlejší účastnici povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 866 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení vodohospodářské infrastruktury představované komplexem vodovodního řadu s podzemními i nadzemními součástmi (specifikovanými ve výroku I. napadeného rozsudku) a jejího předání k nerušenému užívání. Tvrdila, že vlastnictví k této vodohospodářské infrastruktuře nabyla, když v roce , rok, v rámci exekuce vedené proti společnosti , právnická osoba, . vydražila areál bývalého Jednotného zemědělského družstva , právnická osoba, ), které v osmdesátých letech minulého století vodohospodářskou infrastrukturu vybudovalo za účelem vlastního zásobování vodou při provozování zemědělské činnosti. V dražební vyhlášce bylo uvedeno, že označené nemovitosti tvoří funkční celek a budou draženy se všemi součástmi a s příslušenstvím jako jeden celek, přičemž za jejich příslušenství je třeba považovat i spornou vodohospodářskou infrastrukturu. Ta je však neoprávněně užívána žalovaným, který své vlastnické právo k ní odvozuje z kupní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, . jako prodávajícím v roce , rok, , tedy v době, kdy vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře již v důsledku proběhlé exekuce svědčilo žalobkyni. Žalovaný se proto nikdy vlastníkem této infrastruktury nestal, a pokud v následujícím období inkasoval za dodávky vody uskutečňované prostřednictvím této infrastruktury nějaké platby, činil tak neoprávněně. Vedlejší účastnice vstoupila do řízení na straně žalobkyně z důvodu, že část vodohospodářské infrastruktury (čerpací stanice) se nachází na jejím pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a má proto zájem na objasnění, kdo je jejím skutečným vlastníkem.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že označenou vodohospodářskou infrastrukturu do jeho vlastnictví převedla kupní smlouvou v roce , rok, za cenu 2 160 000 Kč společnost , právnická osoba, ., která ji do té doby jako vlastník užívala a jejím prostřednictvím mj. zajišťovala za úplatu dodávky pitné vody domácnostem v obcích , adresa, . Až do roku , rok, byla jedním z odběratelů i žalobkyně, která v roce , rok, po dražbě zemědělského areálu uzavřela smlouvu na odběr pitné vody s původním vlastníkem a po prodeji vodohospodářské infrastruktury v roce , rok, vstoupila do obdobného smluvního vztahu s ním, přičemž od , datum, mu žalobkyně za dodávky vody uhradila 27 faktur na částku převyšující celkem 500 000 Kč. Tvrdil, že vodohospodářská infrastruktura je vodním dílem, liniovou stavbou inženýrské sítě nezapisovanou do katastru nemovitostí (což se týká i vodárny umístěné na pozemku vedlejší účastnice), a tato síť již od vybudování sloužila pro zásobování vodou nejen , adresa, a následně jeho nástupce , právnická osoba, ., ale i obyvatel sousedních obcí. Nejednalo se o součást zemědělského areálu a žalobkyně ji tak nemohla spolu s ním vydražit, navíc příslušenství nemovitostí nabytých žalobkyní v dražbě nebylo v dražební vyhlášce nijak konkretizováno Vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře zůstalo zachováno původnímu vlastníku a jeho převodu na něj v roce , rok, proto nic nebránilo. Bránil se také námitkou vydržení vlastnického práva ke dni , datum, (uplynutím 10 let od usnesení o příklepu se započtením doby oprávněné držby právního předchůdce – společnosti , právnická osoba, .).4. Okresní soud vyšel z nesporných skutkových zjištění o stavebně technické povaze vodohospodářské infrastruktury vymezené v žalobě, jejího trasování, jakož i pozemků, přes které byla historicky vybudována v 80. letech minulého století tehdejším , adresa, . Konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o jejím pevném spojení s pozemky, nepřenositelnosti a nemožnosti využití jinde. Nesporným bylo i užívání předmětné vodohospodářské infastruktury jak původním družstvem, tak jeho nástupci (společností , právnická osoba, . a žalovaným) nejen k dodávkám pitné vody pro zemědělský areál, ale také pro domácnosti v jejím okolí. Vzhledem k tomu, že oba účastníci odvozovali své vlastnické právo k vodohospodářské infastruktuře od majetkových dispozic proběhlých v roce , rok, , resp. , rok, , okresní soud věc právně posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Předestřel, že podle tohoto zákona by mohlo být na předmětnou vodohospodářskou infastrukturu nahlíženo buď jako na samostatnou věc, jak tvrdí žalovaný, nebo jako na příslušenství věci hlavní, s níž má být podle své povahy užívána, jak argumentovala žalobkyně, hypoteticky by mohla být součástí areálu bývalého , adresa, nebo věcí movitou. Zdůraznil, že úspěch žalobkyně se žalobou na vyklizení je podmíněn prokázáním jejího vlastnického práva, které žalobkyně odvozuje z průběhu a výsledku exekučního řízení vedeného proti společnosti , právnická osoba, . Zrekapituloval průběh exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, proti povinné společnosti , právnická osoba, . s tím, že v usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce) soudního exekutora ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byl předmět dražby specifikován jako 16 budov a 35 pozemků konkretizovaných podle údajů v katastru nemovitostí, které „tvoří jeden funkční celek a budou draženy s příslušenstvím a součástmi jako jeden funkční celek“. Usnesením soudního exekutora ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byl žalobkyni udělen příklep k nemovitostem uvedeným v dražební vyhlášce, avšak bez jakéhokoli příslušenství. Po poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti označit další důkazy k prokázání, že předmětem dražby v roce , rok, byla i vodohospodářská infastruktura, žalobkyně uvedla, že žádné jiné informace a důkazy k dispozici nemá. Okresní soud konstatoval, že o přechodu vlastnického práva k vodohospodářské infastruktuře na žalobkyni by bylo možno uvažovat, jen pokud by tvořila příslušenství dražených pozemků a budov, to však vzhledem k nedostatečné specifikaci příslušenství v dražební vyhlášce dovodit nelze. Pokud v usnesení o příklepu žádné příslušenství dražených nemovitostí uvedeno nebylo, nemohla žalobkyně nabýt vlastnictví k žádným jiným věcem než výslovně uvedeným v rozhodnutí o příklepu, tedy ani k vodohospodářské infastruktuře, bez ohledu na to, zda fakticky byla příslušenstvím předmětu dražby. Vzhledem k zákonné definici součásti věci (jíž je podle § 120 obč. zák. vše, co k věci podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, přičemž stavba součástí pozemku není), okresní soud uzavřel, že vodohospodářskou infastrukturu hospodářsky využívanou i pro jiné než vydražené nemovitosti nelze považovat za součást pozemku ani za součást areálu bývalého , adresa, . Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl, aniž by pro nadbytečnost prováděl dokazování k žalovaným namítanému vydržení vlastnického práva. Úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalobkyni a vedlejší účastnici na její straně právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 28 866 Kč, které v odůvodnění rozsudku podrobně specifikoval.5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni účastníci.6. Žalobkyně a vedlejší účastnice na její straně napadly rozsudek okresního soudu společným odvoláním v celém rozsahu. Namítly, že vodohospodářská infrastruktura byla původním vlastníkem , adresa, vybudována pro potřeby vlastního zemědělského areálu a zásobov