14 Co 10/2026-38 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15 160 Kč s vymezeným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále, aby v téže lhůtě zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.).2. Okresní soud v odůvodnění nákladového výroku uvedl, že o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů tvořenou zaplaceným soudním poplatkem a náklady zastoupení advokátkou za dva úkony právní služby. Odměnu za předžalobní výzvu sepsanou zástupkyní žalobkyně soud prvního stupně nepřiznal s odůvodněním, že žalobkyně žalovaného k plnění před podáním žaloby upomínala sama, další úkon učiněný již zástupkyní žalobkyně proto považoval za neúčelný. Okresní soud vedle toho žalobkyni přiznal odměnu za 2 úkony učiněné nezastoupeným účastníkem – za 2 předžalobní výzvy k plnění v celkové výši , částka, .3. Proti nákladovému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhá jeho změny tak, aby jí byla přiznána též náhrada nákladů právního zastoupení za úkon spočívající v sepisu předžalobní výzvy k plnění učiněný její zástupkyní. Žalobkyně poukázala na závěry komentářové literatury, podle nichž ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníků nemusí být neúčelným úkonem. Žalobkyně se rovněž domnívá, že při dovedení názoru o neúčelnosti předžalobní výzvy opakované advokátem ad absurdum, by bylo možno tvrdit, že všechny úkony učiněné v řízení advokátem jsou nadbytečné, neboť žalobkyně by si mohla sama podat i žalobu nebo se účastnit soudního jednání. Žalobkyně má tudíž za to, že jí měla být na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznána částka , částka, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (1 x , částka, za převzetí věci a 2 x , částka, za výzvu k plnění a podání žaloby), 3 x paušální náhradu nákladů po , částka, a DPH ve výši , částka, .4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se ve věci samé domáhala zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla , VIN kód, a paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek, a to za dobu od , datum, do , datum, (224 dní). Před podáním žaloby žalobkyně sama (případně prostřednictvím společnosti , právnická osoba, .) žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě. Následně dne , datum, byla žalovanému zaslána také výzva k plnění prostřednictvím zástupkyně žalobkyně. Žalobě ve věci samé bylo zcela vyhověno. Součástí již pravomocně přiznaného plnění jsou mj. poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva v celkové výši , částka, .7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění.9. V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí řízení žalobkyně, které proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží vůči neúspěšnému žalovanému náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. K nákladům řízení zákon řadí i odměnu advokáta a jeho hotové výdaje (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a v případě, že je advokátce plátcem daně z přidané hodnoty, též náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyni však nenáleží náhrada za veškeré úkony její zástupkyně, nýbrž jen za úkony potřebné k účelnému uplatnění jejího práva.10. Zástupkyni žalobkyně tak náleží odměna ve výši , částka, (§ 14b odst. 1 vyhl. č 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, dále jen „a. t.“, ve znění účinném do , datum, ) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, (§ 14b odst. 5 písm. a/ a. t. ve znění účinném do , datum, ) za úkon spočívající v převzetí zastoupení a přípravě věci podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., dále pak odměna ve výši , částka, podle § 14b odst. 1 a. t. ve znění účinném od , datum, spolu s paušální náhradou hotových výdajů ve výši , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. ve znění účinném od , datum, za úkon spočívající v podání návrhu na zahájení řízení podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., tedy odměna ve výši , částka, a náhrada hotových výdajů ve výši , částka, . Tyto náklady se dále zvyšují o 21% daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátkyní [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], ve výši , částka, , spolu s tím pak žalobkyni náleží právo na náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , celkem tudíž náklady žalobkyně činí , částka, .11. Pokud však jde o náklady spojené s dalším úkonem učiněným zástupkyní žalobkyně, jímž je předžalobní výzva k plnění, pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně náklady spojené s tímto úkonem právní služby nepovažuje za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobkyně. Správný je proto závěr okresního soudu, že žalobkyni náhrada nákladů spojených s tímto úkonem právní služby nenáleží. Jak totiž plyne z výše uvedeného, žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), sama, či prostřednictvím specializované společnosti (nikoliv prostřednictvím advokátky) žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu a upozorňovala jej na možnost jeho soudního vymáhání. Proto další výzva, činěná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebylo jí třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na opakované předchozí výzvy nereagoval. Nepřiléhavý je přitom argument žalobkyně, že takto by jí nemusela být přiznána náhrada za žádný úkon učiněný její advokátkou s tím, že všechny úkony v řízení mohla žalobkyně učinit sama. Neúčelnost výzvy k plnění sepsané advokátkou tu totiž není dovozována z toho, že takovou výzvu žalobkyně sepsat mohla, nýbrž z toho, že ji skutečně sepsala a odeslala žalovanému a tento již jednou žalobkyní učiněný úkon byl následně nadbytečně, a tedy neúčelně, opakován také zástupkyní žalobkyně.12. Odvolací soud je nadto, na rozdíl od soudu prvního stupně, toho názoru, že žalobkyni nenáleží v rámci náhrady nákladů řízení ani náhrada nákladů vynaložených v souvislosti s jí sepsanými upomínkami. Náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v paušalizované výši 2 x , částka, totiž byla žalobkyni přiznána ve věci samé jakožto příslušenství uplatněné pohledávky (§ 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Není tudíž namístě tuto již jednou přiznanou náhradu duplicitně přiznávat jako součást nákladů řízení.13. Odvolací soud poukazuje na to, že koncepce úpravy rozhodování o nákladech občanskoprávního řízení stojí na zásadě oficiality, kdy soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti, aniž by byl nucen vyčkávat na návrhy účastníků řízení, či jimi byl vázán (srov. § 151 o. s. ř.). K obecnému zákazu změny k horšímu (reformatio in peius) se Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení opakovaně vyslovil tak, že tato zásada – obecně platná v trestním řízení – z občanského soudního řádu nevyplývá a v jeho působnosti se neuplatní (srov. sp. zn. III. ÚS 230/04, II. ÚS 310/99, IV. ÚS 14/04, I. ÚS 380/04; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná prostřednictvím internetu na nalus.usoud.cz). Odvolací soud je oprávněn změnit náhradu nákladů řízení i v neprospěch účastníka řízení, který byl jediným odvolatelem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 596/07 ze dne 29. 11. 2007 a rovněž stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).14. Krajský soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku potud, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení vůči žalovanému ve správné výši; jinak, tj. co do základu (rozhodnutí o tom, že je to žalovaný, kdo má nahradit náklady řízení žalobkyni), platebního místa (k rukám zástupkyně žalobkyně; § 149 odst. 1 o. s. ř.), a lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) jej podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku potvrdil.15. O náh