17 Co 219/2025-197 – Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení 35 835 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení v částce 26 310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 35 835 Kč s úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Uplatněné nároky opírala o tvrzení, že prodala žalovanému , Anonymizováno, včetně montáže jednoho z nich, za což žalovanému vystavila fakturu na částku 35 835 Kč splatnou do , datum, .3. Žalovaný nároky žalobkyně odmítl. Uvedl, že jediným společníkem žalobkyně je , jméno FO, a jednatelem je , jméno FO, , přičemž , Anonymizováno, , jméno FO, měla v , Anonymizováno, zařízení žalovaného umístěného , Anonymizováno, , jméno FO, . Za , jméno FO, záležitosti nezletilého vyřizovala , jméno FO, , která na konci roku , Anonymizováno, nabídla žalovanému, že žalobkyně mu dodá , Anonymizováno, a jejich cena bude započtena na pokrytí nákladů za docházku , jméno FO, do zařízení žalovaného za rok , Anonymizováno, , které celkem činily 50 305 Kč., Anonymizováno, Žalovaný namítl, že mu žalobkyně poslala shora uvedenou fakturu, následně jeho pohledávku uznala včetně zápočtu vzájemných pohledávek a ze svého účtu mu zaplatila doplatek 14 470 Kč jako rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami, čímž měla pohledávka žalobkyně zaniknout.4. Žalobkyně ke shora uvedenému namítla, že její pohledávka za žalovaným nemohla zaniknout započtením, neboť vůči žalovanému žalobkyně žádný dluh způsobilý k započtení neměla a nemá. Odmítla, že by vzhledem ke své obchodní činnosti měla mít závazek platit , Anonymizováno, a uvedla, že dluh za , jméno FO, nikdy nepřevzala. Poukázala na to, že po údajném započtení pohledávky dne , datum, ji dne , datum, žalovaný žádal zaplatit vyúčtování , jméno FO, . Žalobkyně má za to, že žalovaný existenci své pohledávky neosvědčil a ta není způsobila k započtení, neboť je nejistá a neurčitá.5. Soud prvního stupně uvedl, že vycházel ze shodných tvrzení účastníků o tom, že žalovaný si od žalobkyně objednal dodávku a montáž , Anonymizováno, , které žalobkyně dodala, jeden z nich namontovala a předala jej žalovanému dne , datum, ; cena za dodávku činila 35 835 Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou splatnou do , datum, a doručenou žalovanému dne , datum, .6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: , Anonymizováno, , jméno FO, , jméno FO, na základě smlouvy žalovaného a , jméno FO, navštěvoval zařízení žalovaného nejméně v rozhodném období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Před touto dobou činilo , Anonymizováno, vždy částku okolo 50 000 Kč ročně a bylo hrazeno částečně ve službách a částečně v hotovosti. , Anonymizováno, v roce , Anonymizováno, činilo , částka, měsíčně, , Anonymizováno, , částka, za den docházky a po zvýšení , částka, za den docházky. Celkem měla , jméno FO, za , jméno FO, za rok , Anonymizováno, uhradit , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve výši 50 305 Kč. S ohledem na předcházející praxi mezi žalovaným, , jméno FO, a , jméno FO, , která pro žalobkyni vykonávala různé činnosti spojené se smlouvami, platbami a administrativou, při vědomí , jméno FO, (která byla též zaměstnankyní žalobkyně) a jednatele žalobkyně , jméno FO, , bylo počátkem roku , Anonymizováno, dohodnuto v prostorách žalobkyně a prostřednictvím elektronické komunikace z elektronické adresy žalobkyně s předsedkyní žalovaného, že , Anonymizováno, za , jméno FO, žalobkyně částečně uhradí poskytnutými službami, jak se již pravidelně dělo v minulosti, a zčásti peněžními prostředky. Žalobkyně následně dodala žalovanému , Anonymizováno, s příslušenstvím v hodnotě včetně montáže jednoho , Anonymizováno, 35 835 Kč a zbývající část , Anonymizováno, v částce 14 470 Kč uhradila žalovanému ze svého účtu. , jméno FO, s , jméno FO, z e-mailové adresy žalobkyně žalovaného informovaly o úhradě , Anonymizováno, ve výši 50 305 Kč, k čemuž požadovaly vystavit potvrzení. Následně žalobkyně zpochybnila dohodu mezi ní a žalovaným ohledně úhrady , Anonymizováno, za , jméno FO, , když mezi , jméno FO, a předsedkyní žalovaného došlo k rozepřím ohledně vyúčtování , Anonymizováno, a k problému s jeho zaúčtováním.7. Soud prvního stupně konstatoval, že pro rozhodnutí věci bylo stěžejní posoudit, zda měl žalovaný pohledávku vůči , jméno FO, , kdo s ním jednal ve věci způsobu uhrazení dluhu , jméno FO, vůči žalovanému, jakou povahu mělo toto právní jednání, popř. zda jeho povahu mohla žalobkyně jednostranně změnit, a zda došlo ke vzniku pohledávky žalobkyně za žalovaným. Pokud jde o pohledávku žalovaného za , jméno FO, , soud prvního stupně dospěl k závěru, že , jméno FO, byl na základě inominátní smlouvy (§ 1746 odst. 2 o. z.) o poskytování , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a dodatku k ní mezi , jméno FO, a žalovaným v , Anonymizováno, zařízení žalovaného v období , Anonymizováno, , kdy , Anonymizováno, za toto období včetně , Anonymizováno, a , Anonymizováno, činilo 50 305 Kč, tedy žalovanému za , jméno FO, vznikla pohledávka ve výši 50 305 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že s tímto dluhem , jméno FO, byla žalobkyně pro svůj vztah k ní srozuměna, a to včetně jeho výše, když , jméno FO, s , jméno FO, zaslaly žalovanému z e-mailu žalobkyně zprávu, že celé , Anonymizováno, ve výši 50 305 Kč bylo uhrazeno.8. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, kdo s žalovaným jednal ohledně úhrady jeho pohledávky za , jméno FO, , resp. posuzoval okruh subjektů tohoto právního vztahu. Uvedl, že , jméno FO, jako již bývalá jednatelka žalobkyně za ni nadále jednala, když nejméně s vědomím jednatele uzavírala smlouvy, měla dispoziční oprávnění k účtu žalobkyně a podepisovala za ni různé listiny. Ve vztahu k žalovanému též za žalobkyni jednala v její provozovně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i vzhledem k dosavadní praxi mezi účastníky, spočívající v placení , Anonymizováno, za , jméno FO, službami a zbožím žalobkyně, nemohlo být pochyb o tom, že , jméno FO, je oprávněna vyřizovat záležitosti žalobkyně a že její jednání, týkající se úhrady , Anonymizováno, za , jméno FO, za rok , Anonymizováno, částečně dodávkou , Anonymizováno, a částečně peněžními prostředky, žalobkyni zavazovalo. Pokud tedy žalovaný jednal s , jméno FO, ohledně dodávky , Anonymizováno, a v této souvislosti též o placení , Anonymizováno, za , jméno FO, , muselo být oběma stranám zřejmé, že jde o právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Tomu odpovídá nejen přítomnost jednatele žalobkyně u těchto jednání, ale také následné chování žalobkyně podle sjednané dohody, kdy např. vystavila žalovanému (zálohové) faktury, servisní listy apod. Následně žalobkyně začala své tvrzené pohledávky za žalovaným vymáhat. Soud prvního stupně proto dospěl k dílčímu závěru, že jednání , jméno FO, vůči žalované ohledně dodávky , Anonymizováno, a způsobu úhrady dluhu , jméno FO, žalobkyni zavazovalo.9. Soud prvního stupně poté posuzoval otázku vmísení se do záležitosti jiné osoby (§ 3006 o. z.) a přistoupení k dluhu , jméno FO, . Konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by , jméno FO, přikázala žalobkyni, aby za ni splnila její dluh vůči žalovanému. Měl za to, že žalobkyně se prostřednictvím , jméno FO, s vědomím jednatele , jméno FO, , Anonymizováno, bez předchozího svolení , jméno FO, , ale s jejím vědomím, vmísila do její záležitosti. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že ačkoliv účastníci svůj právní vztah označovali za započtení vzájemných pohledávek, ve skutečnosti se jednalo o nepřikázané jednatelství ve vztahu mezi žalobkyní a , jméno FO, , a dále o přistoupení žalobkyně k dluhu , jméno FO, vůči žalovanému. Žalobkyně dala totiž srozumitelným způsobem najevo, že dluh , jméno FO, vůči žalovanému uhradí, stala se tak novou dlužnicí vedle , jméno FO, a byla s ní ve věci úhrady , Anonymizováno, zavázána společně a nerozdílně (§ 1892 odst. 1 o. z.). Žalovaný tento způsob splnění dluhu žalobkyně zčásti nepeněžitým a zčásti peněžitým plněním akceptoval. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalobkyně byla povinna žalovanému dodat , Anonymizováno, a po odečtení hodnoty tohoto plnění v nesporné výši zbývající část dluhu uhradit peněžními prostředky. Uvedl, že o tom svědčí též následné chování žalobkyně, která žalovanému , Anonymizováno, dodala, náklady na dodávku vyúčtovala a přesnou zbývající částku žalovanému ze svého účtu uhradila. Podle soudu prvního stupně z uvedeného vyplývá, že žalobkyni žádná pohledávka vůči žalovanému nevznikla, žalobkyní poskytnuté nepeněžité plnění bylo pouze plněním na její vlastní dluh, který se vedle , jméno FO, zavázala splnit. Z odůvodnění rozhodnutí se též podává, že žalobkyně se následně vlivem neshod se žalovaným pokusila právní vztah založený dohodou se žalovaný