29 Co 291/2025-162 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a výrokem II uložil žalované povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 201 716,50 Kč.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci , datum, uzavřeli kupní smlouvu se zřízením věcného břemene, kterou žalobce od žalované nabyl podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada, podíl o velikosti , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , rodinný dům, a podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada, vše v k. ú. , jméno FO, (dále jen „podíl na předmětných nemovitostech“), za cenu 2 500 000 Kč. V čl. IX odst. 1 smlouva zakotvuje žalované právo doživotního užívání nemovitostí a v odst. 5 povinnost žalované ve lhůtě do 1 měsíce od uzavření smlouvy zajistit pojištění 100 % budovy proti obvyklým pojistným rizikům s vinkulací pojistného plnění ve prospěch žalobce. Podle potvrzení , právnická osoba, . žalobce na kupní cenu , datum, zaplatil , částka, . V zápisu o předání nemovitosti z , datum, je mj. uvedeno, že byla předložena pojistná smlouva, konstatováno bylo podpojištění nemovitostí s nutností aktualizovat pojistnou částku a zapsat vinkulaci na majitele s termínem nápravy do 15. 11. 2023. Dne 31. 10. 2023 žalovaná utrpěla zlomeninu patní kosti, dle lékařské zprávy ze 7. 12. 2023 byla subjektivně bez bolesti a byla jí doporučena zátěž „do bolesti“. Výzvou z 22. 11. 2023, kterou žalovaná převzala 11. 12. 2023, žalobce žalované sdělil, že není zajištěna aktualizace pojistné smlouvy a provedena vinkulace na vlastníka, pro což lze od smlouvy odstoupit. Následně dopisem z 18. 1. 2024, který žalovaná převzala 26. 1. 2024, odstoupil od smlouvy z důvodu porušení čl. IX odst. 5 kupní smlouvy, tj. pro nedodržení vinkulace. Až následně žalovaná 21. 2. 2024 uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění rodinného domu s pojistnou částkou 7 000 000 Kč s vinkulací pojistného plnění na žalobce.3. V právním hodnocení okresní soud uzavřel, že podle § 2001 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li to zákon. Jelikož účastníci ujednali odstoupení od smlouvy pro jiný případ než porušení povinnosti žalovanou vinkulovat pojistné plnění ve prospěch žalobce, bylo možno postupovat podle § 2002 o. z., podle kterého poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podle smlouvy měla žalovaná povinnost nemovitost pojistit a zajistit vinkulací příp. pojistného plnění ve prospěch žalobce do 1 měsíce od uzavření smlouvy. Jelikož tak v této lhůtě neučinila, dával jí žalobce opakovaně možnost, aby tak dodatečně učinila, avšak žalovaná povinnost splnila až poté, co žalobce od smlouvy odstoupil. Tím s ohledem na míru nerespektování povinnosti (délku prodlení třičtvrtě roku) porušila smlouvu podstatným způsobem. Okresní soud považuje za podstatné, že jí žalobce opakovaně dal najevo, že na splnění povinnosti trvá, a dodatečnou lhůtu. Též přihlédl k tomu, že z předložených fotografií a zápisu o předání nemovitosti z 5. 9. 2023 vyplývá, že nemovitost byla užívána způsobem, který vyhovoval žalované, ale nerespektoval realitu, že došlo k převodu vlastnictví na žalobce. Ve smlouvě se přitom dostalo žalované práva bezplatného doživotního užívání. Bylo tak na ní, aby plnila své smluvní povinnosti. Na tom nic nemění zlomenina patní kosti, kterou 31. 10. 2023 utrpěla, neboť lze zajistit přístup pojišťovacího agenta do nemovitosti či jeho příchod za imobilizovanou žalovanou. Nemovitost sice byla pojištěna, avšak žalobce neodstoupil pro podpojištění nemovitosti, ale z důvodu nezajištění vinkulace příp. pojistného plnění na jeho osobu, kterou (jak zjistil z jeho výpovědi) považoval za důležitou, neboť bez ní by v případě škodné události nedostal na pojistném plnění „ani korunu“. Okresní soud tak uzavřel, že žalobce po právu odstoupil od smlouvy, čímž se smlouva zrušila a strany si musí vrátit, co podle ní dostaly. Tedy žalovaná je povinna vrátit žalobci zaplacenou část kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem II úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná. Namítá, že opoždění s vinkulací pojistného plnění nebylo podstatným porušením smlouvy. Vytýká okresnímu soudu, že závažnost dopadu tohoto porušení povinnosti na kupujícího nepoměřoval a nehodnotil, že nemovitost byla nepřetržitě pojištěna, a tedy žalobce nebyl ohrožen (§ 2002 odst. 1 o. z.). Též pominul její zdravotní stav. Závěr o podstatném porušení smlouvy učinil bez opory v obsahu smlouvy a bez zvažování účelu i ducha smlouvy. V kupní smlouvě není uvedeno, že prodlení s vinkulací bude mít za následek oprávnění odstoupit od smlouvy, a vinkulace není zmíněna jako klíčová podmínka trvání smlouvy i věcného břemene. Jelikož nemovitost byla po celou dobu dostatečně pojištěna a nevznikla na ní škoda, nebyl důvod k tak tvrdému následku, jakým je zrušení smlouvy. Opoždění bylo omluvitelné jejími zdravotními obtíženi, měla zlomeninu paty a v rozhodné době byla ve stavu, který jí znemožňoval vyřizování administrativních úkonů, po zlepšení vinkulaci provedla. Podle § 1978 o. z. nemá druhá strana právo odstoupit od smlouvy, pokud ke splnění dojde a prodlení je omluvitelné. Závěr okresního soudu o tom, že její zdravotní potíže nebyly takového charakteru, aby jí zcela znemožnily splnění smluvní povinnosti, je vnitřně rozporný. Okresní soud nepřesvědčivě odmítá omluvitelnost prodlení, ač to měl řádně zdůvodnit, jeho úvaha je nepřezkoumatelná. Okresní soud též nezohlednil dodatečné splnění této povinnosti žalovanou, pomíjí tak § 1978 o. z., který umožňuje dodatečné plnění a omezuje možnost odstoupení, pokud dlužník plní ve stanovené náhradní lhůtě. Dále namítá, že jednání žalobce bylo účelové a v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se pokoušel nemovitost hlavně zpeněžit, ale kvůli věcnému břemeni se mu to nedařilo. Následně jí nabízel, že přistoupí na zrušení břemene, pokud mu žalovaná vrátí kupní cenu. Až posléze odstoupil ohledně opožděné změny vinkulace pojištění. Takové jednání je dle žalované v rozporu s § 8 o. z. (zákaz zneužití práva). Okresní soud dle žalované přehlíží namítanou účelovost jednání a neposuzuje motivaci žalobce a objektivně míru oné relevance, i když se žalobce snažil nemovitost nejdříve zpeněžit, a teprve poté odstoupení použil jako sankční prostředek, jak se zbavit věcného břemene. Zcela absentuje úvaha o zneužití práva (§ 8 o. z.) i o rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). Okresní soud ignoroval okolnosti, za kterých žalobce začal směřovat k vyvázání se ze smlouvy. Žalobce neutrpěl újmu ani škodu, dům byl po celou dobu dostatečně pojištěn a vinkulace byla dodatečně provedena, proto žalovaná považuje odstoupení za neoprávněné. Postrádá posouzení proporcionality, zda nebylo možné zvolit mírnější nápravný prostředek, a výklad smluvních podmínek ve prospěch zachování platnosti smlouvy, zda je možné podmínky smlouvy vykládat tak, aby nebyla zmařena. Výklad měl být proveden v duchu zachování smlouvy, když jde o závazek dožití 72leté důchodkyně v předmětné nemovitosti a vůči ní coby slabší straně by byl zánik práva nepřiměřeně tvrdý.5. V podání z 28. 1. 2026 žalovaná (k výzvě odvolacího soudu, aby uvedla, z čeho dovozuje, že účastníci nepočítali s tím, že opoždění s vinkulací by mohlo vést k odstoupení od smlouvy, zda to dovozuje z obsahu kupní smlouvy, nebo zda jsou zde i jiné okolnosti, z nichž taková vůle účastníků vyplývá) uvedla, že na základě výkladu kupní smlouvy dospěla v době, kdy ze strany žalobce docházelo k nátlaku na odstoupení od smlouvy, k právnímu závěru, že účastníci dle znění smlouvy nepočítali s tím, že by prodlení s vinkulací mohlo zakládat právo na odstoupení od smlouvy. Toto dovodila konkrétně z čl. VIII odst. 3, kde jsou výslovně vymezeny případy podstatného porušení smlouvy opravňující k odstoupení, mezi nimiž není opožděné splnění vinkulace. Povinnost zajistit vinkulaci je v čl. IX odst. 5, aniž by k ní byl připojen následek odstoupení. Pokud by strany zamýšlely spojit s porušením této povinnosti právo odstoupit od smlouvy, bylo by logické a obvyklé, aby tuto skutečnost výslovně promítly do ustanovení smlouvy upravujícího odstoupení. Z toho dovozuje, že strany považovaly vinkulaci za vedlejší administrativní povinnost, nikoli za zásadní podmínku trvání smlouvy. Ustanovení o vinkulaci je systematicky zařazeno do čl. IX upravujícího zejména provozní a organizační povinnosti účastníků, zatímco odstoupení je samostatně v čl. VIII; to rovněž potvrzuje,