35 Co 248/2025-272 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu (o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím), výrokem II žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 128 963,50 Kč a výrokem III žalobkyni uložil povinnost nahradit státu u okresního soudu jím hrazené náklady na znalečné ve výši 16 786 Kč.2. Žalobkyně se žalobou z 26. 9. 2022 ve znění jejího doplnění ze 17. 1. 2023 domáhá zaplacení částky 500 000 Kč jako bolestného za bolesti vytrpěné v důsledku odkladu gynekologického vyšetření a navazující operační léčby, který byl způsoben čekáním na výsledek PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, s tím, že byť žalobkyně byla hospitalizována 19. 3. 2020 v 23:11 hodin, přeložena na gynekologicko-porodnické oddělení byla až následujícího dne 20. 3. 2020 v 14:59 hodin, teprve zde vyšetřena gynekologem a operována v 17:00 hodin.3. Okresní soud po provedení dokazování lékařskými zprávami o hospitalizaci žalobkyně a znaleckým posudkem vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla na pracovišti žalované hospitalizována 19. 3. 2020 ve 23:11 hodin poté, co se v době vyhlášeného nouzového stavu vrátila ze Švýcarska a z karantény se nechala přivézt RZS do nemocnice s bolestmi v podbřišku, které se objevily 17. 3. po pohlavním styku. Po vyšetření, kdy břicho bylo shledáno měkkým, palpačně bolestivým v podbřišku s peristaltikou slyšitelnou v celém rozsahu, CRP činilo 36,9 a Leu 16,7, nebyl u žalobkyně shledán akutní stav a po konzultaci s gynekologickou a chirurgickou ambulanci byla žalobkyně přijata na infekční oddělení k vyloučení infekce COVID-19. Vzorek na vyšetření viru byl předán na oddělení klinické mikrobiologie a imunologie v 8:39 hodin následujícího dne a ve 14:10 hodin byl k dispozici negativní výsledek. Nejpozději k deváté hodině ráno 20. 3. 2020 bylo zjištěno zvýšení CRP na 104 mg/l, žalobkyně měla teplotu 37,5°, břicho se jevilo měkké, difuzně palpačně bolestivé, ale aperitoneální, peristaltika klidná, slyšitelná v celém rozsahu, žalobkyně se pro bolest neposadila. Při vyšetření ve 12:30 byla naměřena teplota 37,5°, bolesti byly stále silné i přes analgetika, nebylo žalobkyni na zvracení, nebyla stolice, břicho bylo stále měkké, difuzně palpačně bolestivé, peristaltika klidná, slyšitelná v celém rozsahu. Po obdržení negativního výsledku na SARS-CoV-2 byla žalobkyně přeložena ve 14:59 na gynekologicko-porodnické oddělení žalované, zde vyšetřena, naměřeno zvýšení CRP na 251 mg/l a od 17:00 hodin operována s nálezem množství hnisu v malé pánvi vytékajícího z vejcovodu. Z posudku znalce bylo zjištěno, že žalobkyně byla RZS přivezena se závěrem nepotvrzená endometrióza, od včerejšku trvající bolesti. Po základním vyšetření byla nasazena antibiotika a bolest hodnocena na 10° škále stupněm 6 jako středně silná bolestivost. Hospitalizována byla žalobkyně s diagnózou bolest dolního břicha (pánevní bolest). Po vyšetření na gynekologii byla stanovena diagnóza susp. endometrióza malé pánve dle registrujícího gynekologa, nelze vyloučit saccus I. Dx. , jméno FO, …, jméno FO, hypogastrii, mesogastrii (infiltrativní zánět, váček, v oblasti vejcovodu, infekční nemoc pánve). V 17:00 hodin byla provedena laparoskopická diagnostika a pro nález hnisavého zánětu pravého vejcovodu byl tento odstraněn a vypláchnuta břišní dutina. V průběhu hospitalizace žalobkyně na infekčním oddělení nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, které by vyžadovalo konsilium gynekologa u lůžka. Byť se u žalobkyně zvyšovala hodnota CRP, což svědčilo progresi zánětlivého onemocnění, i při vyšetření v 12:30 hodin bylo břicho difuzně bolestivé s maximem v podbřišku, ale aperitoneální, s klidnou peristaltikou. Nebylo dráždění pobřišnice, zánět se nešířil a nebyly známky porušení střev. Neměla žalobkyně tvrdé břicho, nebylo jí na zvracení, měla jen zvýšenou teplotu, nic nesvědčilo zánětu pobřišnice. Vysvětlil dále znalec, že podávání analgetik nesmí překrýt zcela příznaky nemoci, bolesti se proto tlumí na únosnou míru do střední intenzity. Uzavřel konečně znalec, že léčebný postup ex ante nemohl být jiný, nedošlo k prodlení ve vztahu k operačnímu výkonu, s ohledem na nevýrazné klinické potíže žalobkyně a observaci na nemocničním lůžku se symptomatickou léčbou postupovala žalovaná lege artis, včetně vyčkání vyloučení infekce COVID-19. Uzavřel potom na základě provedeného dokazování okresní soud s popisem tehdejší pandemické situace, že nebyl nesprávným postup žalované, pokud žalobkyni s nařízenou karanténou z důvodu návratu ze zahraničí, nejprve prohlédla v triážovém stanu a s ohledem na stav nevyžadující akutní či neodkladnou péči tuto hospitalizovala na infekčním oddělení a před jejím přeložením bylo vyčkáno na výsledek PCR testu. S ohledem na výsledky palpačního vyšetření i naměřené hodnoty nebylo i po konzultaci s chirurgickým i gynekologickým oddělením vyšetření gynekologem či chirurgem na lůžku nezbytným. Byť došlo ke zvýšení CRP ráno na hodnotu 104 mg/l a u žalobkyně přetrvávaly bolesti přes podávání analgetik, i při vyšetření ve 12:30 hodin nebylo zaznamenáno peritorineální dráždění, peristaltika byla stále klidná, v celém rozsahu slyšitelná, teplota jen zvýšená a ani hodnota CRP nebyla z lékařského hlediska extrémně vysoká. Nelze proto přes zánět a jeho rozvoj shledat jako pochybení, jestliže žalovaná vyčkávala s prohlídkou dalším lékařem na výsledky testu na COVID – 19. Žalobkyně byla neustále pod dohledem lékaře a dalšího personálu žalované, byly jí podávány léky k tlumení, nikoli vymizení, bolesti. Vzhledem k tomu, že stav žalobkyně nebyl natolik vážný, aby si vyžádal neodkladnou, akutní péči, poskytla žalovaná žalobkyni řádnou péči, postupovala lege artis a bez opomenutí či neopodstatněné prodlevy. Vypořádal se potom okresní soud i se všemi jednotlivými konkrétními námitkami žalobkyně proti znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , o jehož namítané podjatosti rozhodl negativně. Neshledal jeho posudek rozporným, a to ani ve vztahu mezi písemným posudkem a jeho ústním doplněním při jednání, či odporujícím ostatním provedeným důkazům, naopak uzavřel, že jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Uzavřel proto okresní soud, že žalovaná neporušila žádnou svoji povinnost, postupovala správně a zdravotní službu poskytla žalobkyni na náležité odborné úrovni (lege artis). Jestliže není dán jeden z předpokladů odpovědnosti žalované za škodu, není dán ani základ uplatněného nároku na bolestné. Odkaz na věc řešenou nálezem Ústavního soudu I. ÚS 3937//18 shledal okresní soud pro skutkové odlišnosti (přeložení po dnech proti 16 hodinám a absenci covidové situace) nepřiléhavým. Žalobu proto zamítl. Zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, a to za náhradu zaplacené zálohy na znalecký posudek 5 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 10 300 Kč za jeden úkon právní služby za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, písemných vyjádřeních k žalobě, doplněným skutkovým tvrzením a znaleckému posudku, a za účast u čtyř jednání soudu a v poloviční výši za účast u jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, celkem 87 550 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč a 450 Kč, celkem 3 150 Kč, náhradu za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč a 18 půlhodin po 150 Kč, náhradu cestovného za celkem pět jízd z Prahy do Liberce a zpět ve výši 3 128 Kč a 4 721,20 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 514,30 Kč, celkem 128 963,50 Kč. Další účtované náklady již shledal neúčelně vynaloženými a jejich náhradu s podrobným zdůvodněním nepřiznal. Podle výsledku řízení konečně žalobkyni uložil povinnost nahradit státu u okresního soudu jím placené náklady na znalečné ve výši 16 786 Kč.4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně. Výhrady má ke kontradiktorním skutkovým zjištěním soudu prvého stupně. Konkrétně poukazuje na různé časové údaje v bodech 11, 16, 18 a 28 rozsudku, kdy mělo být naměřeno CRP 104 mg/l. Neodpovídá požadavku na vnitřní bezrozpornost rozsudku, jestliže je uvedená hodnota CRP kladena k času od 7:33 do 14:45. Rovněž s odkazem na konkrétní citace bodů 5, 8, 16 a 18 rozsudku shledává rozpornými zjištění okresního soudu, pokud jednou „se žalobkyně pro bolest neposadí a bolesti jsou stále silné, přes analgetika“, jinde uzavírá „že klinické potíže žalobkyně jsou nevýrazné“. Ve směru k vnitřní bezrozpornosti žalobkyně argumentuje nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 313/14. Některé závěry pak podle žalobkyně zůstaly neodůvodněny. Pokud okresní soud argumentoval, že nelze přičítat žalované, že oddělení provádějící vyšetření na SARS-CoV-2 bylo přes noc zavřené není zřejmé, komu jinému, než žalované příslušelo rozhodovat o provozní době laboratoře. Jde přitom o odpovědnost objektivní, jak plyne ze zákona o zdravotních službách, tak i z § 2913 odst. 2 o. z. Rovněž argumentuje okresní soud, že bylo v zájmu žalobkyně posečkat na výsledky na přítomnost SARS, neboť pravděpodobnost dalších komplikací v průběhu zákroku a po něm se m