29 CO 35/2022-94 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresního soudu byla výrokem I. žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 446 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 446 Kč od [datum] do zaplacení a výrokem II. byla žaloba ve zbytku, tj. co do částky 8 428 Kč s příslušenstvím podrobně rozepsaným v tomto výroku, zamítnuta. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou domáhal nároku na náhradu mzdy za období celého měsíce září 2017 a za dalších 2,5 dne v průběhu měsíců říjen až prosinec 2017, kdy mu pro překážky v práci na straně zaměstnavatele nebyla přidělována práce. V žalobě uváděl, že byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalované až do [datum] zaměstnán na pracovní pozici svářeč kovů. Lékařka dne [datum] zkonstatovala, že práci může nadále vykonávat jen za specifických podmínek, a přesto mu ji žalovaná od září 2017 zakázala vykonávat a nabídla mu místo původní profese práci kotelníka, která na jeho zdraví měla ještě horší vliv a kterou proto musel odmítnout. Žalovaná mu v tomto období v celkem 11,5 dnech nařídila dovolenou a proplatila mu ji, přestože neměla právo mu dovolenou nařídit. Tato mu měla být proplacena až při skončení pracovního poměru. [příjmení] žalované spočívala v námitce, že žalobce v uvedeném období nemohl vykonávat práci ze [anonymizováno] důvodů, což vyplynulo z mimořádné pracovní prohlídky u MUDr. [příjmení] dne [datum], jejíž závěry byly následně dne [datum] potvrzeny dalším [anonymizováno] posudkem téže lékařky a následně též přezkumným orgánem Krajským úřadem Libereckého kraje – odbor zdravotnictví [anonymizováno] závěry byly potvrzeny i ve znaleckém posudku vypracovaném MUDr. [jméno] [příjmení] v rámci soudního řízení o neplatnost výpovědi, kterou žalovaná žalobci dala dne [datum] z důvodu pozbytí [anonymizováno] způsobilosti pro výkon práce. [příjmení] nabízenou a pro něj vhodnou práci žalobce vykonávat odmítl, šlo tedy o překážku v práci na jeho straně. Nadto mu byla ve dnech 18. 9. - [datum], 1 den v říjnu 2017, 1 den v listopadu 2017 a 0,5 dne v prosinci 2017 nařízena dovolená a za tyto dny mu tak náhrada mzdy již byla poskytnuta. Nad rámec svých povinností pak žalovaná vyplatila žalobci náhradu mzdy i za zbylé dny měsíců říjen až prosinec 2017. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako svářeč kovů na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracovní doba byla sjednána na 37,5 hodin týdně rozvržených rovnoměrně do 5 dnů. Dne [datum] byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v tehdy platném znění (dále jen„ ZP“) z důvodu, že žalobce podle lékařského posudku MUDr. [příjmení] z [datum] dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro práci svářeče. S výpovědí žalobce nesouhlasil, trval na dalším zaměstnávání a podal žalobu na určení neplatnosti výpovědi. V rámci řízení o neplatnosti výpovědi nechal soud provést znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], který dospěl k závěru, že žalobce vzhledem ke svému [anonymizováno] stavu pozbyl ke dni [datum] dlouhodobě způsobilost vykonávat práci svářeče v pracovních podmínkách žalované. Řízení o neplatnost výpovědi bylo dne [datum] zastaveno pro zpětvzetí žaloby a pracovní poměr žalobce skončil podle § 51 ZP dnem [datum]. Od [datum] až do [datum] žalobce pro žalovanou nevykonával žádnou práci, přičemž od [datum] do [datum] tak činil se souhlasem žalované. Za říjen, listopad i prosinec 2017 byla žalobci vyplácena náhrada mzdy, a to za plný pracovní fond. Podle [anonymizováno] posudku MUDr. [příjmení] ze dne [datum] byl žalobce [anonymizováno] způsobilý k výkonu práce svářeče s podmínkami – ne v noci, ne ve výškách, není vhodné zvedání a přenášení břemen i menších, musí se vyvarovat nárazů, otřesů a prochladnutí, nutno omezit dlouhodobou statickou osovou zátěž a rotační pohyby. Na základě tohoto posudku proběhlo dne [datum] jednání mezi žalobcem a žalovanou, u kterého žalobce s posudkem souhlasil a při němž žalovaná dospěla k závěru, že za této situace s ohledem na omezující podmínky a § 103 odst. 1 ZP žalobci dále nelze přidělovat práci svářeče, a nabídla žalobci práci na pozici spolupracovník kotelníka, kterou však nakonec odmítl. Dne [datum] provedla MUDr. [příjmení] prohlídku pracoviště svářeče u žalované a byla jí předvedena práce svářeče. Dne [datum] pak žalované sdělila, že práce svářeče je pro žalobce náročná a mohla by zhoršit jeho zdravotní stav, a pokud není zaměstnavatel schopen splnit podmínky lékařského posudku ze dne [datum], bude nutná další mimořádná [anonymizováno] prohlídka. Žalovaná poté dne [datum] převedla žalobce podle § 41 ZP na jinou práci pomocníka kotelníka a zároveň nařídila žalobci čerpání dovolené za rok 2017 od [datum] do [datum]. Rozhodnutí si žalobce osobně převzal dne [datum] a dopisem z [datum] a oznámením z [datum] s převedením na jinou práci vyslovil nesouhlas a dožadoval se přidělování práce svářeče. Výzvou z [datum] se žalobce opětovně dožadoval přidělování práce dle pracovní smlouvy a dopisy ze [datum] a [datum] se domáhal mimořádné lékařské prohlídky, která proběhla až [datum]. V závěru svého druhého posudku z [datum] již MUDr. [příjmení] označila žalobce za osobu, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost pro práci svářeče. Posudek byl shledán správným i na základě přezkumu provedeného Krajským úřadem Libereckého kraje, odborem zdravotnictví. V září 2017 byla žalobci proplacena nařízená dovolená v trvání 8 pracovních dnů ve výši 5 100 Kč (6 427 Kč hrubého). Zbylý fond pracovní doby 13 dnů byl žalovanou označen jako neplacené volno žalobce a za tyto dny nebylo žalobci zaplaceno ničeho. 3. Okresní soud poté uzavřel, že právní vztahy mezi účastníky řízení se řídí ZP. Otázku náhrady za 2,5 dovolené v průběhu měsíců říjen až prosinec 2017, považoval okresní soud za vyřešenou tím, že tyto měsíce byly žalobci proplaceny náhradou mzdy za plný pracovní fond a na opětovné proplacení z titulu nevyčerpané dovolené tak již nemá nárok. Jako sporné mezi účastníky vymezil okresní soud dvě otázky: 1) zda žalobce v měsíci září 2017 nevykonával žádnou práci ze svého rozhodnutí, neboť odmítl vykonávat práci, na kterou ho žalovaná ze zdravotních důvodů převedla, nebo zda nevykonával práci, protože mu žalovaná bez důvodu práci podle pracovní smlouvy (tedy práci svářeče kovů) nepřidělovala, a 2) zda žalobci v září 2017 mohla žalovaná přikázat čerpání dovolené na zotavenou. Okresní soud k těmto otázkám zkonstatoval, že žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci svářeče kovů nejdříve až na základě lékařského posudku z [datum], neboť předchozí [anonymizováno] posudek ze [datum] označil žalobce za zdravotně způsobilého k výkonu práce svářeče kovů s podmínkou. Nebylo proto možno ani využít § 103 odst. 1 písm. a) ZP ani převést žalobce rozhodnutím na jinou práci podle § 41 odst. 1 ZP již dne [datum]. Protože žalobce s převedením na jinou práci pomocníka kotelníka nesouhlasil a odmítl ji vykonávat, bylo povinností žalované přidělovat mu na jeho žádost práci dle pracovní smlouvy, což neučinila. Žalobce tedy v září 2017 nemohl vykonávat práci pro překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP, a přísluší mu proto náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku podle výplatního lístku za celkem 13 pracovních dnů ve výši 10 446 Kč hrubého. Pokud jde o zbývající pracovní dny v září 2017, žalovaná byla ve smyslu § 217 ZP oprávněna určit žalobci čerpání dovolené se 14 denním předstihem, protože na daný případ se nevztahuje žádné z omezení vypočtených v § 217 odst. 4 ZP. Takto nařízená dovolená byla žalobci proplacena, a proto za dny, kdy mu byla dovolená nařízena, již nemá nárok na náhradu mzdy z titulu překážek v práci na straně zaměstnavatele. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení byl vyrovnaný. 4. Rozsudek okresního soudu napadl v rozsahu výroků II. a III. včas podaným odvoláním žalobce. Namítá, že okresní soud rozhodl v rozporu s ustanovením § 217 a § 208 ZP. Z § 217 ZP sice vyplývá, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, ale pouze není-li v ZP stanoveno jinak. Jinak je stanoveno v ustanovení § 208 ZP, které zaměstnavateli pro případ překážek v práci na jeho straně ukládá povinnost poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Této povinnosti se zaměstnavatel nemůže zbavit, a to ani nařízením dovolené. Pokud tak činí, obchází zákon, zkracuje zaměstnance na jeho právech a sám sebe zvýhodňuje. Kdyby žalovaná dovolenou žalobci nenařídila, musela by mu ji proplatit. Proto žalobci přísluší náhrada mzdy pro překážky v práci na straně zaměstnavatele za celý měsíc září 2017 a rovněž i za dalších 2,5 dne v měsících říjen až prosinec 2017. Proto žalobce navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil, žalobě plně vyhověl a přiznal mu nárok na náhradu nákl