13 C 156/2020-39 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 438,80 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného odběru plynu za období od [datum] do [datum]. Žalovaný měl neoprávněně odebrat 9 766,39 kWh plynu. Neoprávněný odběr byl zjištěn kontrolou dne [datum]. 2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně dne [datum] provedla demontáž plynoměru na odběrném místě [číslo] a adrese [adresa] (protokol o demontáži měřícího zařízení). Dne [datum] byl na totožném odběrném místě žalobkyní zjištěn neoprávněný odběr plynu (protokol o zjištění neoprávněného odběru). Žalovaný byl podnájemcem bytu na adrese [ulice a číslo] [obec] (podnájemní smlouva, záznam o podání vysvětlení). Při užívání uvedeného bytu žalovaný odebral v období od [datum] do [datum] 9 766,39 kWh plynu. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala neoprávněný odběr plynu v částce 11 438,80 Kč (protokol o zjištění neoprávněného odběru plynu a daňový doklad [číslo]). 4. Podle ustanovení § 74 odst. 1 písmena b) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona je neoprávněným odběrem plynu odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobeném neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění. 5. Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úroky z prodlení jsou pak stanoveny dle ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 7. Při právním posouzení věci soud dovodil, že žalovaný neoprávněně odebíral zemní plyn. Žalobkyně odpojila plynoměr dne [datum]. Žalovaný však po tomto datu až do zjištění neoprávněného odběru odebíral zemní plyn bez právního důvodu, přičemž odebral celkem 9 766,39 kWh plynu, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení rovnající se běžné ceně zemního plynu ve výši 11 438,80 Kč. Žalovaný v průběhu řízení nárok žalobkyně nijak nezpochybnil a nedokázal, ani netvrdil, že by svoji povinnost navrátit bezdůvodné obohacení splnil, či se jí jinak zbavil. Protože žalovaný neplnil ani na výzvu žalobkyně, dostal se do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanoveném ve výroku č. I. rozsudku. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za právní zastoupení, které skládajících se ze 3 úkonů právní služby po 1 580 Kč dle ustanovení § 6, 7, 8 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby. Dále paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za úkon a v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v částce 1 184,40 Kč, celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 6 824 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. nebylo přistoupeno, neboť žalobkyně podala žalobu pro jednatel, s uvedením individualizovaných skutkových tvrzení.