20 C 178/2020-37 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Původní věřitel postoupil pohledávku na [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] uzavřeli dne [datum] o úvěru, podle které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v jedné splátce do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Dle výpisu z účtu [číslo] [bankovní účet] [právnická osoba] byla dne [datum] poskytnuta žalovanému částka [částka] platbou na jeho účet (tedy na účet, ze kterého zaslal žalovaný věřiteli platbu ve výši [částka]). [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku vůči žalovanému na [právnická osoba], se sídlem [adresa] [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalovaný úvěr nezaplatil. Žalobce žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzval k úhradě dluhu a upozornil ho na možnost podání žaloby. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, coby dlužník, porušil svoji povinnost plynoucí jí ze smlouvy o úvěru, neplatila dluh, ačkoliv [právnická osoba], svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnila. Žalobce pak řádně nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Protože žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil včas, ocitl se tak v prodlení (ode dne [datum]). Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka], dále v odměně za právní zastoupení dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., za dva úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby,) a za úkon spočívající v sepisu jednoduché výzvy k plnění odměnu ve výši [částka] odpovídající polovině sazby a dále třech režijních paušálech po [částka] a DPH ve výši 21% z těchto částek. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku [částka], kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím [částka] bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.