220 C 12/2020-82 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 31.10.2019 domáhal po žalovaném zaplacení nedoplatku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne 10.1.2019, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr 40 000 Kč, vyplacený téhož dne a žalovaný měl úvěr zaplatit ve 30 měsíčních splátkách po 2 956 Kč, vždy k 22. dni kalendářního měsíce, počínaje únorem 2019. Žalobce prověřil schopnost žalovaného doklady o příjmech, výpisy z účtu a prohlášením žalovaného i výpisem z databází klientských informací. Na základě těchto informací úvěr pro žalovaného schválil. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení u splátky [číslo]. Předmětem nároku byla tedy neuhrazená původní jistina ve výši 29 508,15 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 203,08 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradě nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 46 711,23 Kč za každý den prodlení, počínaje 28.5.2019 do zaplacení a vyčíslené ke dni vyhotovení žaloby ve výši 7 240,05 Kč, dále požaduje žalobce úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 73,92 % z částky 39 508,15 Kč od 28.5.2019 do zaplacení, maximálně do výše 106 416 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, doručení měl vykázáno vyvěšením. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a má z těchto důkazů prokázán následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč dne 10.1.2019 (důkaz návrh na uzavření smlouvy o úvěru a oznámení o schválení úvěru), ze kterých bylo zjištěno, že celková částka, kterou má klient zaplatit činí 88 680 Kč, úvěr má být splácen ve 30. splátkách po 2 956 Kč, placených do 22. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíce, ve kterém byl úvěr vyplacen, zápůjční úroková sazba činí 104,90 % ročně a roční procentní sazba nákladů 100,20 %. V části B smlouvy jsou upraveny podmínky splácení úvěru. Žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácel, což doložil hodnocením klienta a dále potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovanému společnosti [právnická osoba] ze dne 7.1. 2019 za listopad 2018 a výpisem z účtu za prosinec 2018 (důkaz čl. 33, 34), výpisem z registru SOLUS, smlouva mezi účastníky byla uzavřena pod [číslo] z karty klienta má soud za prokázáno, že byla zaplacena pouze první splátka 22.2.2019. Žalovaný byl o zaplacení úvěru upomenut dopisy žalobce ze dne 23.4.2019, 23.5.2019, zesplatnění úvěru bylo oznámeno 26.5.2019 (listiny na lč. 8 a 9 spisu), předžalobní výzva byla učiněna dopisem advokáta ze dne 9.10.2019 (listina lč. 6 a 7 – kopie podacího archu). 3. Soud nárok žalobce posoudil podle § 2395 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb., kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v určité částce a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. Uplatněný nárok žalobce je důvodný pouze z části. Žalobce žalovanému vyplatil na půjčku 40 000 Kč, žalovaný zaplatil pouze jednu splátku 2 956 Kč na jistině, tedy zbývá zaplatit 37 044 Kč. V této části nároku soud žalobě vyhověl a protože žalovaný je v prodlení se splácením ostatních splátek, soud přiznal žalobci i smluvní pokutu za prodlení s vrácením dlužné částky 2x 499 Kč, tj. 998 Kč (bod 6.1 smlouvy) a dále náklady spojené s vymáháním (6.2 smlouvy). Takto přiznaná částka činí 38 842 Kč a tato byla přiznána se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s vládním nařízení číslo 351/2013 Sb.) od 29.10.2019 (datum sepisu žaloby). V rozdílu do částky 48 109 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29.10.2019 (výrok II.) byla žaloba zamítnuta, neboť součástí uplatněného nároku je i úrok za poskytnutí úvěru ve výši 104,9 % p.a., kdy ujednání o smluvním úroku soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy (§ 1813 občanského zákoníku). Dále soud zamítl pohledávku ohledně části smluvní pokuty, která byla požadovaná podle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 46 711,23 Kč za každý den prodlení od 28.5.2019 do data podání žaloby 29.10.2019. Soud považuje nárok důvodný pouze v částce 5 815 Kč, kdy smluvní pokuta je počítaná z nedoplacené jistiny půjčené částky 40 000 Kč, tj. z částky 37 044 Kč za stejné období, což je částka 5 815 Kč. V rozdílu 1 425 Kč tedy byla žaloba zamítnuta. 5. Ohledem na úspěch a neúspěch účastníků v řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.