39 C 89/2020-19 — Městský soud v Brně

Žalobce se v rámci evropského řízení o drobných nárocích domáhal formulářovou žalobou dle článku 4. odst. 1 Nařízení Rady EU č. 861.82007 Sb. zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z titulu toho, že žalovaný byl ošetřen v rámci výkonu zdravotní péče u žalobce. Protože žalovaný nebyl účasten zdravotního pojištění v ČR, byla mu vystavena faktura na žalovanou částku, přičemž žalovaný tuto fakturu [datum] uznal. Žalovaný však ničeho, ani částečně, nezaplatil, je v prodlení. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu známa existence žalobce coby zdravotního zařízení zřízeného a řízeného přímo ústředním orgánem státní správy v oblasti zdravotní péče, tedy Ministerstvem zdravotnictví. Žalovaný byl dne [datum] ošetřen u žalobce na [anonymizována dvě slova] klinice a dalších odděleních, když žalovaný nebyl účasten zdravotního pojištění v ČR. Žalovaný tedy provedenou lékařskou péči musel uhradit ze svých zdrojů, když fakturou [číslo] se splatností [datum] mu byla vyúčtována předmětná částka 5 478 Kč za zdravotní úkony. Žalovaný svůj dluh prohlášením o uznání dluhu z [datum] uznal. Byť žalovaný dluh uznal, přesto však ničeho nezaplatil a byl proto vyzýván k úhradě dluhu přípisem z [datum], když z doručenky do ciziny vyplývá, že žalovaný měl výzvu řádně doručenu (faktura [číslo] se splatností [datum], mezinárodní doručenka na č. l. 7 spisu, upomínka z [datum] a prohlášení o uznání dluhu z [datum]). Byť žalovanému byla doručena žaloba, žalovaný se nevyjádřil, zůstal nečinný a neuvedl tedy ničeho právně ani skutkově podstatného či významného v této věci, neprokázal ani, že by jeho dluh zanikl plněním z jeho strany. Co se týče právní kvalifikace věci, žalovaný jako státní příslušník [země] neměl v ČR sjednáno ani komerční ani řádné zdravotní pojištění cizince u některé ze zdravotních pojišťoven. Z logiky a dikce zákona o veřejném zdravotním pojištění vyplývá, že žalovaný, coby nepojištěný cizí státní příslušník, musí hradit plnou cenu za lékařskou péči jako samoplátce, když tato částka je představována žalobní jistinou. Jedná se o odměnu za zdravotní výkony a úkony u žalobce. Žalovaný ničeho na fakturované částce, byť uplatněný nárok uznal v rámci uznání dluhu, nezaplatil, je v prodlení. Soud věc právně kvalifikoval dle zákona č. 48/1997 Sb., s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 OZ, dle právních předpisů platných v době vzniku povinnosti žalovaného zaplatit žalobci lékařskou péči jako samoplátce. Žalovaný je dle § 1968 OZ v prodlení s úhradou fakturované částky za lékařskou péči. Pokud žalobce požaduje úroky z prodlení ve výši specifikované ve výroku I., tyto jsou v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobce byl v této věci zcela úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal na náhradě nákladů řízení 1 000 Kč na soudním poplatku a 2x paušál dle § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb. 300 Kč za každý provedený úkon právní služby, a to za předžalobní výzvu a podání žaloby. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.