49 C 119/2020-30 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 61.120 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61.120 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 10. 4. 2018 žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše svůj dluh za žalovanou ze smluv o zápůjčce peněz ve výši 40.000 Kč a ve výši 30.000 Kč, oboje se zavázal žalobkyni vrátit do 31. 12. 2019. Dne 6. 6. 2018 žalovaný žalobkyni zaplatil 1.000 Kč, dne 26. 4. 2019 zaplatil 2.080 Kč, dne 7. 2. 2018 vložil na bankovní účet žalobkyně částku 800 Kč, dne 18. 7. 2018 částku 4.000 Kč a dne 1. 4. 2019 částku 1.000 Kč. Nezaplacena zůstala částka ve výši 61.120 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci - ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal za prokázané, že dne 10. 4. 2018 žalovaný potvrdil, že si od žalobkyně půjčil částku 40.000 Kč a zavázal se ji vrátit„ dle svých možností“ do konce roku 2019 O tom svědčí čestné prohlášení podepsané žalovaným dne 10. 4. 2018. Téhož dne žalovaný potvrdil, že si od žalobkyně půjčil částku 40.000 Kč a zavázal se ji vrátit„ dle svých možností“ do konce roku 2019 O tom svědčí (jiné, samostatně vyhotovené) čestné prohlášení podepsané žalovaným dne 10. 4. 2018. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně žalobkyni zaplatil celkem 8.880 Kč (tvrzení žalobkyně, bylo na žalovaném, aby případně tvrdil, že žalobkyni zaplatil více). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby přípisem ze dne 14. 2. 2020, odeslaným dne 17. 2. 2020 O tom svědčí předžalobní výzva a podací stvrzenka. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání trval. Žalovaný dne 10. 4. 2018 uznal dva své dluhy (dluh ve výši 40.000 Kč a ve výši 30.000 Kč) vůči žalobkyni co do důvodu a výše. O tom svědčí obsah žalobkyní předložených čestných prohlášeních. Jsou splněny podmínky pro uplatnění účinků vyvratitelné domněnky podle ustanovení § 2053 o. z. Bylo na žalovaném, aby uváděl skutečnosti, jimiž by domněnka byla vyvrácena. Žalovaný nicméně zůstal po celou dobu řízení pasivní. Neuvedl nic, co by účinky domněnky podle ustanovení § 2053 o. z. vyvracelo. Soud tedy vychází z domněnky, že ke dni 10. 4. 2018 trval dluh žalovaného za žalobkyní v částce 40.000 Kč a v částce 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal oba dluhy zaplatit žalobkyni do 31. 12. 2019. V rozporu se svým prohlášením žalobkyni dosud zaplatil pouze částku v celkové výši 8.880 Kč. Zbývá tedy zaplatit a žaloba je důvodná v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 61.120 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžité částky, je žaloba důvodná též ve vztahu k úrokům z prodlení. Právo žalobkyně na jejich zaplacení je dáno ustanovením § 1970 o. z., výše úroků s prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšné žalobkyni (která doložila, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzvala k plnění) přiznal náhradu nákladů, které jí v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.445 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 8.950 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 3.580 Kč a jeden právní úkon po 1.790 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění. Náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nenáleží, neboť zástupkyně žalobkyně, advokátka [titul] [jméno] [příjmení], v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb. neprokázala, že je plátcem této daně (shodně srov. též například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1227/2012). Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 12.295 Kč žalobkyni zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).