108 C 178/2020-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.680 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému vyplacen v hotovosti úvěr ve výši 12.000 Kč Vedle splácení úvěru se žalovaný měl zavázat k úhradě smluvního úroku ve výši 28 % p. a. odpovídajícího částce 3.360 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč. Celková částka 20.280 Kč byla splatná v pravidelných měsíčních splátkách o 1.560 Kč. Žalovaný uhradil částku 480 Kč odpovídající poplatku za uzavření smlouvy a dále částku 1.600 Kč. Dne [datum] se dostal žalovaný do prodlení s úhradou 2. splátky splatné dne [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že dnem splatnosti poslední splátky [datum] nastala splatnost celého úvěru. Současně žalobkyně uplatnila vůči žalovanému smluvní pokutu ve výši 6.000 Kč, tedy 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení. Žalovaný dluh z úvěru dosud neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Smlouvou [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno sjednání bezúčelového hotovostního spotřebitelského úvěru ve výši 12.000 Kč, s datem poskytnutí hotově při podpisu smlouvy při nastavení 13 splátek po 1.560 Kč splatných každého 14. dne v měsíci za dané období 13 měsíců. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % p. a., dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč, tedy při sjednání celkových nákladů úvěru ve výši 8.760 Kč. Pro případ prodlení dlužníka se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, při limitu 0,5 x výše poskytnuté jistiny. Předpisem splátek k předmětné smlouvě bylo prokázáno nastavení splátkového kalendáře k předmětné smlouvě. Z výkazu splátek k této smlouvě vyplývá, že žalovaný uhradil pouze dne [datum] částku 480 Kč na poplatku a dne [datum] částku 1.600 Kč odpovídající 1. splátce a části 2. splátky úvěru. Předžalobní výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu včetně smluvní pokuty. 5. Podle ust. § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souladu s ust. § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ust. § 1815 obč. zák. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzením soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobkyní jakožto podnikatelem a žalovaným jakožto spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 obč. zák., na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti. Žalovaný však sjednané dlužné peněžní prostředky věřiteli nevrátil a dostal se do prodlení s plněním svého závazku (dluh na jistině ohledně 12 ze 13 splátek). Nejpozději ke dni splatnosti poslední sjednané splátky již byl úvěr dle smlouvy celkově splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil, a netvrdil, ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že uplatněný nárok je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci 13.760 Kč odpovídající dlužné jistině ve výši 9.920 Kč (poskytnutá suma úvěru 12.000 Kč minus dosavadní úhrada poplatků za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč a úhrada částky ve výši 1.600 Kč) a dlužným úrokům ve výši 3.360 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na prodlení žalovaného náleží žalobci dle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž právo na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky jistiny ode dne [datum]. 7. Ve zbylé části žalovaného nároku týkajícího se částky 4.920 Kč, sestávající z poplatku za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč, a dále částky 6.000 Kč představující smluvní pokutu pro případ prodlení soud dospěl k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná a ohledně této částky v celkové výši 10.920 Kč rozhodl tak, že žalobu zamítl. Soud předmětná smluvní ujednání o poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek a ujednání o smluvní pokutě považuje za nepřiměřená vzhledem k ust. § 1813 obč. zák., v důsledku čehož je nutno smlouvu ohledně jejich ujednání považovat za neplatnou dle ust. § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud je toho názoru, že ujednání o obou výše popsaných poplatcích představuje ve své podstatě skrytou odměnu věřitele za poskytnutí úvěru, a to ve výši přesahující 1/3 čerpané částky, a znamená ujednání směřující k újmě spotřebitele, což způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Totéž platí i o smluvní pokutě, tak jak je koncipována bez ohledu na případnou alespoň částečnou úhradu dlužné jistiny. Předmětná ujednání ohledně poplatků a smluvní pokuty jsou v rozporu s ochranou spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti, proto k nim soud pro jejich neplatnost nepřihlédl. Soud odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012. Za podstatné považuje to, že obě tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen. Soud podotýká, že k totožným závěrům dospěly již dříve soudy vyšších stupňů ve skutkově obdobných věcech, srov. například odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. v Aspi 101 VSPH 14/2012, s jehož závěry soud v projednávané věci plně souhlasí a nenalézá důvod se od nich odchýlit. Poplatky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši poplatků. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše poplatků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o poplatcích při peněžité zápůjčce totiž platí ustanovení § 8 občanského zákoníku, podle něhož zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké poplatky sjednané při peně